Uplynulých dvacet let přineslo do české vědy velké změny a to změny především směrem k lepšímu výkonu. Transformace Akademie věd a vysokých škol na moderní vědecké instituce se až na malé výjimky podařila, jak ukazují všechna dostupná statistická srovnání a objektivní hodnocení vědeckých výstupů. Ze všech postkomunistických zemí jsme v průběhu dvacetiletí investovali do výzkumu a vývoje nejvíce. Výjimkou bylo pouze Slovinsko, které investovalo jen o málo více než Česká republika.

Ze státního rozpočtu jsme například v r. 2008 investovali do vědy přibližně 0,6% HDP. Co je však pozoruhodné, je skutečnost, že česká podnikatelská sféra investovala ve stejném roce do výzkumu a vývoje téměř 1% HDP. Celkové výdaje ve výši 1,54% jsou sice velmi daleko od výdajů Švédska (3,6% HDP) či Finska (3,5% HDP), ale na druhé straně je poučné porovnat vývoj ve výdajích na vědu u nás a na Slovensku: slovenské výdaje na výzkum ze státního rozpočtu činí přibližně 0,3% HDP a podnikatelský sektor vydává pouhá 0,2% HDP. Uvedená čísla názorně ukazují, jak pestrá je paleta přístupu členských zemí Evropské unie k financování výzkumu a vývoje a současně demonstrují, že dosažení tzv. Lisabonského cíle, tj. celkových výdajů každé členské země v r. 2010 ve výši 3% HDP je pro mnohé země naprosto nereálný sen, který patří do sféry science-fiction.

Hlubší rozbor našich výdajů na výzkum a vývoj ukazuje některé problémy, které máme a s kterými se musíme vyrovnat. Je to především naše malá schopnost přivést do země zahraniční finanční zdroje: jen přibližně 3 % zdrojů pro náš výzkum pocházelo v r. 2006 ze zahraničí (především z Rámcových programů Evropské unie), na rozdíl od sousedního Rakouska, jehož vědci získali 18% svých zdrojů ze zahraničí. Situace se jen velmi mírně zlepšila v r. 2008, kdy příjem ze zahraničí stoupl na 4 % celkových výdajů. Jedním z důvodů, proč nezískáváme více prostředků z Rámcových programů EU je určitě skutečnost, že oproti poměrně jednoduchému administrování našich grantových projektů, je administrování evropských grantů velmi složité a náročné na čas.

Jiným naším problémem je skutečnost, že z podnikatelské sféry proudí do vysokých škol a do výzkumných ústavů jen velmi malé procento prostředků, konkrétně jen 4,5% prostředků užitých na výzkum ve veřejném sektoru je u nás financováno z podnikatelského sektoru. Je to jen důkaz toho, že spolupráce mezi průmyslem a našimi vysokými školami a výzkumnými ústavy je na nízkém stupni a musí se zintenzivnit. Naproti tomu 13% prostředků podnikatelského sektoru pochází z veřejných zdrojů, tj. ze státního rozpočtu. Tradiční problém českého výzkumu a vývoje devadesátých let, a to nízký počet zaměstnanců v této oblasti, se pomalu daří řešit, i když v tomto směru se nemůžeme zdaleka měřit se Švédskem či Dánskem. Výzkumníci u nás představují 5% pracovní síly, ve Švédsku a Dánsku 10 %. Bohužel poměrně nízký počet absolventů doktorského studia a jejich velmi rozdílná kvalita vzdělání nezaručují, že se v tomto směru u nás situace brzy zlepší. V r. 2008 absolvovalo PhD studium 2 340 studentů, zapsáno je však v doktorandském studiu téměř 25 tisíc studentů.

Jaké jsou objektivně měřené výstupy systému výzkumu a vývoje? V základním výzkumu jsou měřítka poměrně jednoduchá a všeobecně přijímaná. Je to počet publikací a počet citací publikovaných prací na jednoho obyvatele dané země za rok. Aniž bychom zacházeli do detailů, můžeme konstatovat, že oba ukazatelé vykazují pro Českou republiku trvale stoupající trend, jsou však přibližně stejné jako v případě Maďarska či Řecka nebo Portugalska. Jiné evropské země, které nám mohou v tomto směru sloužit za vzor, například Dánsko, Nizozemsko či Finsko, dosahují v indikátorech výkonnosti vědy přibližně trojnásobných hodnot ve srovnání s námi. Pro naši vědu by mělo být metou přiblížit se v počtu uznávaných publikací a jejich citací výkonu vědeckých pracovníků v těchto zemích. To, zda v průběhu dalších dvaceti let takového cíle dosáhneme, bude záviset na konkrétních rozhodnutích, které ve financování a organizaci naší vědy provedeme v příštích dvou letech.

V průběhu příštích dvou let nastane souběh několika složitých procesů, které mohou významně ovlivnit stav naší vědy v dalších desetiletích, zvláště když jejich zvládnutí bude chybné. To naznačily ostatně události kolem návrhu rozpočtu Akademie věd na letošní rok a na další léta, návrhu, který byl naprosto nešťastný a měl by sloužit jako varování, že takto nelze postupovat. Je paradoxní, že jedním z faktorů, který technicky souvisel s oním rozhodnutím o omezení institucionálního financování Akademie věd v příštích letech, byl přísun prostředků ze strukturálních fondů Evropské unie do českého výzkumu a vývoje. Prostředky, které získáme z bruselských fondů, musí být doprovázeny kofinancováním z našich zdrojů do výše až 15%, odhadem asi 2-3 miliardy ročně. To je jedna z komplikací pro financování výzkumu a vývoje, neboť tak vzniká nový nárok na prostředky státního rozpočtu vynaložené na výzkum a vývoj. Zároveň však strukturální fondy představují z dlouhodobého hlediska velkou naději, že kvalita naší vědy se významně zvýší a její výstupy budou srovnatelné s výše uvedenými evropskými zeměmi.

Jiný vážný problém souvisí s blížícím se ukončením institucionálního financování výzkumu z tzv. výzkumných záměrů, a s tím souvisejícím rozhodnutím jak postupovat dále v institucionálním financování. Je třeba hledat konsensus všech institucí, které získávají prostředky institucionální cestou, na metodě hodnocení jejich vědeckých výstupů. Neméně významný faktor pro další směřování naší vědy představuje dále ukončení činnosti výzkumných center, které také nastane v letech 2010-2011. Je nutné si uvědomit, že účelové financování výzkumných center, které se velmi osvědčilo pro svou relativní přímočarost a hlavně jako zdroj financí pro mladé nadějné vědecké pracovníky, představuje téměř stejně veliký zdroj prostředků pro výzkum a vývoj, jakým disponuje pro všechny typy grantů Grantová agentura České republiky. Musíme nalézt nové cesty a nové přístupy k dosažení excelence našich vědeckých pracovišť a nezapomenout přitom na ty, které se již osvědčily. Mezi ty nové přístupy bezpochyby patří založení Technologické agentury České republiky, která by podle původních záměrů reformy výzkumu a vývoje měla převzít portfolio financování výzkumu a vývoje od Ministerstva průmyslu a obchodu a těch ministerstev, jejichž samostatné kapitoly na financování výzkumu a vývoje byly zrušeny. Tím bychom se přiblížili k úspěšnému modelu Finska, jehož technologická agentura TEKES, mající podobné úkoly jaké má ve vínku naše Technologická agentura, přispěla významným způsobem k záviděníhodné finské pozici ve výzkumu a vývoji.

Důležitá rozhodnutí ve všech uvedených směrech musí v letošním roce učinit vláda a podklady k tomu jí bude připravovat Rada pro výzkum a vývoj a inovace, kterou čeká podle přijaté legislativy personální obměna. Rada v novém složení má před sebou velmi náročnou práci, která si co do složitosti nezadá s budováním grantového systému začátkem devadesátých let. Důležitý bude v tomto případě konsensus s celou vědeckou obcí, založený na demokratické diskuzi. Doufejme, že se nám všem podaří start do dalšího dvacetiletí, na jehož konci by měla naše věda dosáhnout výkonu předních evropských zemí.