Opravdu 5% klauzule usnadňuje sestavování vlád?

25. 11. 2013 | 09:11
Přečteno 2533 krát
Kdyby byla odstraněna volební klauzule, místo trojčlenných koalic by spíše vznikaly čtyřčlenné. Jednání o vládě by trvala déle a koalice by byly nestabilnější.

Česká pirátská strana podala Nejvyššímu správnímu soudu návrh na neplatnost předčasných voleb kvůli nespravedlnosti volebního systému. V návrhu uvádí několik pádných důvodů:

1/ 5% volební klauzule pro vstup do Sněmovny odporuje rovnosti volebního práva. Voliči hlasující pro strany, které klauzuli nepřekonají, nemají ve Sněmovně zastoupení, protože jejich hlas při přepočtu na mandáty „propadne“. V roce 2013 to byl každý desátý volič a v roce 2010 dokonce skoro každý pátý volič.
2/ Volební kraje, kde dochází k přepočtu hlasů na mandáty, jsou různě velké, takže se liší minimální podíl hlasů nutný pro zisk mandátů. Kvůli tomu má hlas voličů v různých krajích různou váhu, což opět porušuje princip rovnosti volebního práva.
3/ Kvůli existenci 5% klauzule Česká televize a další média informují o stranách, které v předvolebních průzkumech vykazují menší voličskou podporu, výrazně méně často než o ostatních stranách.
4/ Volební klauzule způsobuje disproporci ve výši státního příspěvku za hlasy a mandáty. Přesná čísla najdete v mém starším článku.

Sám bych do návrhu přidal ještě další významný důvod:

5/ Podíl preferenčních hlasů, které musí kandidát obdržet, aby „přeskočil“ své kolegy na listině a měl šanci na přednostní zisk mandátu, je konstantní ve všech krajích. Jenže kvůli rozdílné velikosti krajů se liší počet kandidátů na listině. V malých krajích je mnohem snazší získat relativně více preferenčních hlasů a tím pádem „přeskočit“ na čelo listiny než ve velkých krajích, jednoduše protože volič má na výběr z menšího počtu kandidátů. To porušuje princip rovnosti pasivního volebního práva (práva být zvolen). Velmi se divím, proč se na tuto skutečnost neupozorňuje častěji.

Nesouhlasím ale s jedním důležitým argumentem. Jak autor návrhu správně píše, existence 5% klauzule se zdůvodňuje nutností zabránit vstupu příliš mnoha velmi malých stran do Sněmovny. V takové situaci by totiž bylo obtížnější sestavit akceschopnou vládu, protože by mandáty byly fragmentovány mezi větší počet aktérů. Klauzule má tedy plnit tzv. integrační funkci.

Autor uvádí (str. 4): „V současnosti volební klauzule deklarovanou integrační funkci fakticky neplní. Máme nestabilní vlády, ale příčiny nestabilit jsou úplně jiné, než nedostatečná integrační funkce systému. (Např. příčinou pádu poslední vlády byla obecně známá skutečnost, že milenka předsedy vlády, která dostávala abnormální odměny, úkolovala vojenské zpravodajství, aby sledovalo jeho manželku.)“

Mám rád, když se v právních textech objevují anekdoty, domnívám se ale, že volební klauzule integrační funkci plní a že to jde názorně ukázat.

Zaprvé návrh obsahuje argumentační klam zvaný falešné dilema, protože implicitně připouští pouze vlády stabilní, nebo nestabilní. Stabilita a akceschopnost vlády je ovšem spojitá veličina. Nelze a priori vyloučit možnost, že bez volební klauzule by české vlády byly ještě nestabilnější.

Zadruhé lze ukázat, že volební klauzule zvyšuje šanci na vznik stabilní vlády tím, že zmenšuje počet členů vládních koalic. Platí totiž, že:

1/ Čím více stran je členem vládní koalice, tím menší je její stabilita a akceschopnost, protože počet interakcí mezi stranami je vyšší. Rostou tedy náklady na vyjednávání kompromisů a pravděpodobnost sporů mezi koaličními partnery.
2/ Čím vyšší je počet stran v parlamentní komoře, tím delší je jednání o sestavení vlády. To je docela důležité vzhledem k tomu, že Česko drželo po roce 2006 docela dlouho světový rekord v délce jednání o vládě (220 dní).

Obě tato tvrzení vycházející z teorie her jsou podpořena poměrně bohatou evidencí z řady zemí světa, ačkoli samozřejmě existují výjimky (Finsko, Švýcarsko).

V letošních předčasných volbách získalo parlamentní zastoupení sedm stran. Celkem existuje 127 možných kombinací těchto stran. Z toho 64 kombinací disponuje nadpoloviční většinou hlasů ve Sněmovně a jedná se tedy o potenciální vládní koalice. 44 z nich je ale tzv. nadbytečně velkých. To znamená, že alespoň jedna strana není pro dosažení nadpoloviční většiny nezbytně nutná.

Budeme-li předpokládat vznik pouze tzv. minimálních vítězných koalic, tedy koalic, v nichž odchod každé ze stran znamená ztrátu nadpoloviční většiny, zbude nám 20 možných koalic – sedm trojčlenných, dvanáct čtyřčlenných a jedna pětičlenná. Nutno podotknout, že „koalice“ může označovat formální vládní koalici i neformální skupinu stran podporující menšinovou vládu.

A jak by se situace změnila po odstranění volební klauzule? Odhadnout výsledky voleb s jiným volebním systémem je velmi obtížné. Nelze jen mechanicky přepočítat existující rozdělení hlasů mezi strany na mandáty, neboť je oprávněné předpokládat, že voliči by při jiném volebním systému hlasovali jinak. Mnohem více by jich zřejmě odevzdalo hlas malým stranám.

Můžeme se samozřejmě voličů zeptat, pro koho by za takové situace hlasovali, ani to ale není ideální řešení. Volební klauzule totiž do značné míry funguje jako „filtr“ šíření informací. Média referují především o stranách, které mají šanci klauzuli překročit, a i sami voliči si o takových stranách aktivně vyhledávají více informací.

Přepočet stávajících hlasů je tedy jediné, i když velmi nevyhovující řešení, které máme. Kdyby se v předčasných volbách mandáty rozdělovaly v celostátním volebním obvodu bez klauzule, do Sněmovny by se dostalo hned třináct stran:



Při zvýšení počtu stran ve Sněmovně z pěti na třináct by počet možných kombinací stran narostl ze 127 na 8191. Počet možných vládních koalic by stoupl ze 44 na 4052, ale počet minimálních vítězných koalic by vzrostl pouze z 20 na 85. Z toho by byly dvě trojčlenné a osmnáct čtyřčlenných.



Od roku 1996, kdy se KDS sloučila s ODS, v Česku vládou trojčlenné koalice. Výjimkou jsou pouze úřednické vlády a menšinové vlády ČSSD v letech 1998-2002 a ODS v letech 2006-2007. Všechny trojčlenné koalice byly navíc minimální vítězné. Vypadá to, že trojčlenná a zároveň minimální vítězná koalice ČSSD, Ano a KDU-ČSL vznikne i po posledních volbách.

Změna volebního systému by počet možných trojčlenných koalic výrazně snížila a naopak by zvýšila počet čtyřčlenných koalic, které jsou ale potenciálně nestabilnější. Jediné dvě možné trojčlenné koalice po změně volebního systému by byly koalice ČSSD, Ano, TOP 09 a ČSSD, Ano, KSČM.

Nutno podotknout, že změna volebního systému by nejen změnila relativní četnost různých druhů koalic, ale zpravdila by i zmenšila velikost jejich většin. Vlády by byly "křehčí", protože by se opíraly o méně poslanců, a vládní koalice by byly náchylnější k "erodování" přebíháním poslanců.

Po změně volebního systému by ve Sněmovně byly zastoupeny hned dvě strany s výrazně malým koaličním potenciálem: KSČM (31 mandátů) a DSSS (1 mandát). Řada stran před volbami poměrně jasně deklarovala, že nějaká forma spolupráce s KSČM (členství ve vládě, podpora vlády) je nepřijatelná a lze předpokládat, že v případě DSSS to je podobné.

Vyloučíme-li tedy z možných kombinací tyto dvě strany, klesne při změně volebního systému počet trojčlenných koalic na jednu (ČSSD, Ano, TOP 09) a počet čtyřčlenných koalice zůstane na šesti.



Pro zajímavost se podívejme ještě na situaci po volbách v roce 2010. Při změně volebního systému by se do Sněmovny dostalo dvanáct stran:



Změna volebního systému by eliminovala možnost velké koalice ČSSD a ODS a snížila by počet možných trojčlenných koalic ze šesti na pět. Počet potenciálních čtyřčlenných koalic by narostl z nuly na patnáct, resp. na devět při vyloučení KSČM a DSSS. Jednalo by se ovšem vesměs o velmi obtížně představitelné koalice vyžadující např. spolupráci TOP 09 a SPOZ nebo Suverenity.



Není tedy pravdou, že volební klauzule neplní integrační funkci. Po jejím zrušení by se zmenšil počet možných trojčlenných koalic a tím by se zkomplikoval proces sestavení vlády. Případné čtyřčlenné koalice by nejspíše byly ještě méně stabilní a akceschopné než stávající trojčlenné koalice.

Volební systém rozhodně vyžaduje úpravy. Osobně bych se ale omezil na následující změny:

1/ Rozdělování mandátů na celostátní úrovni se zpětnou distribucí mandátů pro strany do volebních krajů. Tím se odstraní disproporce daná velikostí krajů, ale zůstanou zachovány krajské kandidátní listiny.
2/ Navázání podílu preferenčních hlasů nutných pro „přeskočení“ na čelo kandidátní listiny a přednostní zisk mandátu na počet kandidátů na listině. Toto opatření by bylo dobré spojit se zavedením minimálního povinného počtu kandidátů na listině, protože jinak by si např. krajští lídři mohli „pojišťovat“, že je nikdo nepřeskočí, nominováním malého počtu kandidátů na listinu. To by ve výsledku voličům zmenšilo prostor pro ovlivňování složení Sněmovny preferenčním hlasováním.
3/ Narovnání disproporce státního financování stran zavedením jediného příspěvku za hlas.

Volební klauzule podle mého názoru v testu přiměřenosti obstojí.

Pokud se vám tento článek líbí, podpořte občanské sdružení KohoVolit.eu pomocí DMS na číslo 87777 s textem: DMS KOHOVOLIT (cena 30Kč, z toho 27Kč pro KohoVolit.eu), DMS ROK KOHOVOLIT(cena 30Kč, z toho 27Kč, odchází automaticky každý měsíc po 1 rok)

O našich dalších stejně zajímavých článcích se můžete dozvědět, když nás zalajkujete na Facebooku:

Komentáře

Aktuálně.cz má zájem poskytovat prostor jen pro korektní a slušně vedenou debatu. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se zároveň zavazujete dodržovat Kodex diskutujících. Pokud Váš text obsahuje hrubé urážky, vulgarismy, spamy, hanlivá komolení jmen, vzbuzuje podezření z porušení zákona, je celý napsán velkými písmeny či jinak odporuje zdejším pravidlům, vystavujete se riziku, že jej editor smaže.
Přejeme Vám zajímavou a inspirativní výměnu názorů.
Libor Stejskal, editor blogů (blogy@aktualne.cz)

Baba Jaga napsal(a):

Že se ti programově tolik ukecaní Piráti nemrzí - takhle zaměstnávat soudy. I když kdo ví, k čemu ten Nejvyšší správní vlastně máme, jakož i mnohé jiné státní "spolky".
Klidně ponechejme volební systém beze změny.
25. 11. 2013 | 09:22

Martin napsal(a):

Hranice 5 % a nestejné volební obvody jsou bez diskuze špatné.
Správně by volby do Poslanecké sněmovny měly probíhat tak, že by byl jeden volební obvod celá ČR, nevolily by se strany ale přímo lidé a do Parlamentu by se dostalo 200 lidí s největším počtem hlasů. Co se týká ministrů, tak by je noví poslanci zvolili v tajném hlasování, opět by se vybíralo podle největšího počtu hlasů, žádné koalice a opozice není třeba sestavovat. Též by ministry šlo odvolávat v tajném hlasování a nemuselo by se čekat jestli se milostivě funkce vzdá.
25. 11. 2013 | 09:36

Berkowitz napsal(a):

Klauzule, neklauzule, lidi volí vždy jen podle obalu, nikoliv podle obsahu.
Tedy blbě!
25. 11. 2013 | 09:48

modrý edvard napsal(a):

S článkem obecně souhlasím.
Ale:
"Volební systém rozhodně vyžaduje úpravy. Osobně bych se ale omezil na následující změny:
1/ Rozdělování mandátů na celostátní úrovni se zpětnou distribucí mandátů pro strany do volebních krajů. Tím se odstraní disproporce daná velikostí krajů, ale zůstanou zachovány krajské kandidátní listiny." ... ano
"2/ Navázání podílu preferenčních hlasů nutných pro „přeskočení“ na čelo kandidátní listiny a přednostní zisk mandátu na počet kandidátů na listině. Toto opatření by bylo dobré spojit se zavedením minimálního povinného počtu kandidátů na listině, protože jinak by si např. krajští lídři mohli „pojišťovat“, že je nikdo nepřeskočí, nominováním malého počtu kandidátů na listinu. To by ve výsledku voličům zmenšilo prostor pro ovlivňování složení Sněmovny preferenčním hlasováním." ... no nevím. Když chce krajský lídr kandidovat bez podpory ostatních (kteří mu to schválili), tak ať to zkusí. Nepřipadá mi to jako dobrá strategie.
"3/ Narovnání disproporce státního financování stran zavedením jediného příspěvku za hlas. " ... a to ne. Potřebujeme zabránit tvorbě stran s cílem získat státní příspěvek.
25. 11. 2013 | 10:53

fikus napsal(a):

Odhaduji to ještě na tři pokusy a pak revoluce, či něco podobného.
Jde o blbost která stále pučí.
Je prima dělat politiku s klapkami na očích před bučícím stádem.
25. 11. 2013 | 11:13

Novak napsal(a):

Ještě by si v argumentech měli Piráti připsat, že značné procento voličů dává přednost stranám, které se pravděpodobně dostanou do parlamentu, tedy že překonají 5% hranici.
25. 11. 2013 | 12:01

Novak napsal(a):

.....a tak volí někoho jiného, než toho, kdo je jim nejbližší.
25. 11. 2013 | 12:03

Novak napsal(a):

... a taky, že překonání 5% stojí desítky milionů, a ty nemá každý.
25. 11. 2013 | 12:05

resl napsal(a):

Od té doby, co zjistil Zeman, že je hloupější, než si myslel, se do ničeho neplete a tiše čeká, koho by dalšího zničil. Psychopat, který to o sobě netuší a nikdy se nezmění. Je třeba tvrdě do něj jít a poukazovat na jeho mstivost a nekulturnost, jinak se vymkne a udělá republice malér. Pořád mu "stát na krku" je dobré řešení.
25. 11. 2013 | 12:17

Analytik napsal(a):

Autor se trochu mýlí.
Míra stability českých vlád je naopak tím nižší, čím méně stran koalice má. Je to způsobeno tím, že poslanci nesmějí hlasovat podle svého nejlepšího vědomí, ale podle rozhodnutí sekretariátu své strany.
Kdyby tento mafiánský zvyk neplatil, většina poslanců by se dohodla na nejlepší verzi návrhovaného zákona nebo opatření. Současný stav působí, že části koalice hlasují proti sobě a výsledek hlasování kolísá kolem poměru 100/100.
Voliči sice dali svou důvěru určitým fyzickým osobám, ale v Parlametu jsou tyto osoby jen loutkami, ovládanými stranickými bosy a kmotry. Nazývat tento stav "demokracií" vyžaduje velmi otrlý žaludek.
25. 11. 2013 | 14:47

Baba Jaga napsal(a):

To: Analytik 14:47
Vy jste skutečně optimista.
Předpokládejme, že si všichni poslanci všechny návrhy úplně celé přečtou, že jim budou rozumět či si nechají poradit od moudřejších - bohužel s různými názory.
Za jak dlouho se potom 200 jedinců, kteří za svá rozhodnutí v parlamentu nenesou žádnou odpovědnost, sjednotí alespoň z poloviny? Při druhém projednávání?
25. 11. 2013 | 15:29

Taoiseach napsal(a):

Kamil Gregor

Ve skutečnosti je to jinak, než říkají Piráti, ale též jinak, než říkáte Vy. Zásadní nespravedlivost volebního systém spočívá v kombinaci velkého počtu krajů a absence tzv. druhého skrutinia, v němž se dříve sčítaly "nevyužité" hlasy pro jednotlivé strany přes všechny kraje (tj. teď propadají).

Funguje to tak, že ke zisku jednoho mandátu stačí 5 % procent hlasů pouze v krajích, kde je počet oprávněných voličů vyšší než desetina celkového počtu oprávněných voličů. Vzhledem k tomu, že krajů je celkem 14, je počet takových velkých krajů velmi malý. Může se tak stát, že strana, která získá 5,1 %, při troše "štěstí" nezíská ani jedno křeslo. Takže sama klauzule 5 % tím omezením NENÍ.

Pokud jde o obtížné sestavování vládní většiny, všichni víme - byť si to někteří nechtějí připustit - že hlavní příčinou "patů" a jiných problémů, je skutečnost, že 15 až 20 % pravidelně získává strana, která má velmi malý koaliční potenciál. Samozřejmě mám na mysli KSČM.

Vaše složité úvahy jsou potom "maličko" BEZPŘEDMĚTNÉ.
25. 11. 2013 | 15:48

Martin napsal(a):

Baba Jaga: Budou hlasovat tak dlouho dokud se nesjednotí a když se nesjednotí, no tak se prostě zákon nepřijme. Možná by to pomohlo od zaplevelování našeho právního řádu nadbytečnými zákony.
25. 11. 2013 | 16:46

Analytik napsal(a):

Baba Jaga 15:29

To záleží na schopnostech předkladatele zákona, aby vysvětlil jeho podstatu a smysl natolik polopaticky, aby ho pochopili i ti nejméně disponovaní poslanci.
Ti, kteří to pochopí jako první, mohou během rozpravy tlumočit těm pomalejším.

Nesmí však nastat případ, že jedna strana koalice nařídí svým členům, aby pod hrozbou sankcí hlasovali proti přijetí potřebného zákona jen proto, že by takový zákon ohrozil jejich mafiánské plány - např. anonymní akcie nebo lustrace způsobu nabytí majetku.
25. 11. 2013 | 17:32

Rudi Koutek napsal(a):

Berkowitz napsal(a):
"Klauzule, neklauzule, lidi volí vždy jen podle obalu, nikoliv podle obsahu.
Tedy blbě!
25. 11. 2013 | 09:48"


"On vzdy chodi v perfektne padnoucim obleku" - tak voli samicky.
25. 11. 2013 | 19:58

JiB napsal(a):

Kamil Gregor

Při Vší úctě k Vám, pane Gregore, se domnívám, že žaloba na volební 5% klausuli je důvodná a správná. Osobně jsem se již dávno podivoval tomu, že to ještě nikdo nezažaloval a ono hle, je to tady! Konečně někdo našel odvahu a šel do toho.

Ač právní laik se domnívám, že z hlediska práva je podstatné pouze to, zda se jedná a nebo nejedná o diskriminaci? Zda-li jsou tímto volebním zákonem naplněna ústavou dána rovná práva a nebo nejsou?! Vše ostatní je dle mého soudu irelevantní.

Mám však obavu, že případný úspěch této žaloby by mohl být dobrou záminkou k zavedení tzv. většinového systému i do PS.

Jinak mělo-li být zohledňováno také to, jak snadno se s daným systémem sestavují vládní koalice, pak je na místě otázka a proč zrovna 5% ??? Proč ne 10%, 20%, 30%... ?!?!?!
A proč ne vláda jedné strany? V diktatuře všechny problémy, známé z demokracie odpadají…(odzkoušeno i v našich končinách).

PS: Osobně vidím ještě jednu zhůvěřilost a to zvyšující se kvorum pro koalice.
25. 11. 2013 | 20:26

michal napsal(a):

autor

ona je otázka, co je sledovaným cílem (aby se vůbec dal použít ten právnický výmysl "test přiměřenosti") - je to sestavení vlády? Nebo spíše dobrá reprezentativnost u zvolených zákonodárců, kteří (mj.) mají kontrolovat vládu? V mnoha zemích nemá vláda většinu v parlamentu a není to takový problém (USA zrovna teď) - i když je jasné, že je rozdíl v tom, zda parlament může vládu snadno odvolat (ČR) nebo ne (USA)
25. 11. 2013 | 21:45

petrvileta napsal(a):

Stabilní nebo nestabilní vláda, co to má co dělat se Sněmovnou? Sněmovna není od toho, aby chrlila každý den nový zákon. To bylo snad užitečné po roce 1989, kdy bylo třeba komunistické zákony předělat, ale dnes by naopak bylo velice prospěšné, kdyby se třeba celý rok žádný zákon přijímat ani novelizovat nemusel. Každý zákon by byl tak dobrý, že by to nebylo třeba. A na to je potřeba čas na promyšlení jak zákona, tak všech možných jeho důsledků a hlavně je potřeba široké shody většiny stran. Nestabilitu v našem státě má na svědomí právě to, že každá koalice u moci naprosto převálcuje opozici a když se pak karty obrátí, stane se to znovu. Ode zdi ke zdi. Jednou daně zavedeme minimální daň pro živnostníky, pak ji zrušíme, zakážeme Švarc systém, pak ho povolíme. Prosazování vůle přes 101 hlasů to je to, co je hlavní příčinou té mizérie u nás.
26. 11. 2013 | 05:39

Džexperou napsal(a):

největším zdrojem vládní nestability u nás je ostrakizovaná KSČM a dále fakt, že je nedostatečně oddělená moc zákonodárná a výkonná, že vláda je hlavní předkladatelkou zákonů a že poslanci dělají ministry.
26. 11. 2013 | 15:21

T.Paine napsal(a):

Ve švýcarském federálním parlamentu je 2x více stran než v českém. Parlament volí každého ministra zvlášť na 4 roky na společném zasedání obou komor. Federální vláda má 7 členů od r. 1848. Člen federální vlády nesmí být člen parlamentu, soudce, plus další omezení viz švýcarská ústava. http://www.servat.unibe.ch/icl/sz00000_.html

Za 165 let se ve švýcarské vládě vystřídalo 115 členů/ministrů. 
http://en.wikipedia.org/wiki/Composition_of_the_Swiss_Federal_Council
http://en.wikipedia.org/wiki/List_of_members_of_the_Swiss_Federal_Council
http://en.wikipedia.org/wiki/List_of_Presidents_of_the_Swiss_Confederation

Příkladů s volenou, vícečlennou, samostatnou a personálně oddělenou exekutivou od legislativy je ve světě dostatek. Navíc, stoletími otestovaných a fungujících, bez společenských převratů a opakovaných válek. Kde a jak vznikly tyto principy a precedenty? Viz historie 50 ústav států na severoamerickém kontinentu.

Za 20 let se v českých vládách vystřídalo 185 jmen, nepočítaje rošády, Ferdy Mravence, škatule hejbejte se a návraty dobrých holubů.
http://cs.wikipedia.org/wiki/Seznam_ministr%C5%AF_vl%C3%A1d_%C4%8Cesk%C3%A9_republiky

Za 20 let první republiky to bylo podobné (18 vlád a xxx ministrů).

Současná britská vláda premiéra Davida Camerona má 32 členů. Za první 2 roky a 3 měsíce svého předsednictví jmenoval Cameron 50 ministrů a z jeho vlády odešlo 29 ministrů.

Ano, britský premiér Cameron je stále ve funkci. Téměř kompletní výměna členů vlády hned v 1. polovině pětiletého funkčního období dolní komory britského parlamentu (volí se většinovým způsobem) může být pro někoho důkaz stability parlamentního systému a britské vlády. Jistě, pane premiére.

Pro ilustraci by to mělo stačit. Za několik století je příkladů „stabilních“ a „nedespotických“ vlád v parlamentním systému (splynutí členství v exekutivě s členstvím v parlamentu) samozřejmě xxx a výsledky jsou podobné. Každý objektivně a kriticky uvažující si to může zjistit a ověřit. Dogmatici a nevěřící Tomášové byli, jsou a budou. Samozřejmě mají právo na svůj názor jako každý.
26. 11. 2013 | 17:36

T.Paine napsal(a):

Politologická dogmata a iluze.

1) Co je esencí parlamentu a jeho členů? Zastupovat občany svého kraje nebo svého volebního obvodu, kde daný člen parlamentu žil posledních x let před volbami a žije i po volbách.

Ideový proud (politická strana) a uniforma je až následný, doplňkový faktor bez diskvalifikující povinnosti. Členové parlamentu zastupují občany a hlasují podle svého svědomí. I členové z jedné politické partaje mívají odlišné názory a mohou hlasovat jinak, než jako blokový monolit. To je přirozené. Viz také slib poslance.

Předpoklad, že členové parlamentu jsou odvedenci a narukovali do armád (politické strany), jejichž generálové sešikují většinové vojsko, jež většinově vládne na bitevním poli parlamentu, odporuje přirozenosti a normálnosti. Popření samé podstaty parlamentu. Bohužel, široce akceptovatelná „normálnost“, „přirozenost“ a „samozřejmost“.

2) Volič nesmí dát libovolnému kandidátovi svůj hlas, ale je nucen vybrat si jedno vojsko a maximálně upřednostnit 4 vojáky.

I tak, jistota, že vyhrají lidé na kandidátce s nejvyšším počtem hlasů, je výrazně omezena další procentuální klauzulí. Generálové (tzv. lídři) v nejvyšších patrech kandidátky mají téměř na 100 % zajištěno zvolení, i když jiní kandidáti pod nimi získali více hlasů. Fér? Rovnost hlasů podle ústavy?

3) Co způsobuje uzavírací klauzule? Je jedno, jestli 5 % , 4 % nebo 3 %.

Voličům, jejichž strana získá hlasy pod touto úrovní, jsou hlasy ukradeny. Eufemisticky řečeno, přepočítány. Kdo je získá? Nejvíce ty strany, které získaly nejvíce hlasů ostatních voličů. Jak může někdo automaticky připočítávat hlasy nějaké straně, když voliči volili někoho jiného? Předpokládejme druhé kolo voleb, kde si budou voliči vybírat jen z nabídky armád, jež překročily v prvním kole 5 %.

Je vysoce pravděpodobné, vzhledem k počtu voličů, že rozdělení počtu hlasů pro strany bude rozdílné, než v současném systému kradení hlasů (v krajských volbách to někdy bývá bezmála 30 % hlasů, ve sněmovních volbách někdy bezmála 20 % hlasů). Strany pak obdrží takový počet křesel, kolik opravdu dostali hlasů od voličů.

Předešlá nerovnost hlasů voličů (jen 4 kroužky na jednom armádním seznamu s klauzulí) je stupňována další nerovností.

4) Na výše zmíněných popírání lidských práv garantovaných v ústavě se staví amorálnost, neprincipovost a absurdita ještě větší.

Bohuslav Sobotka, pokud ho prezident jmenuje, si bude ve Sněmovně vyslovovat důvěru sám sobě. Pravděpodobně to bude více ministrů, kteří jsou zároveň poslanci. To je jako, když se ve středověku a dávnověku prohlašoval někdo za krále nebo císaře.

Pravděpodobný budoucí premiér Sobotka bude vykonávat zákony, pro které bude také hlasovat v parlamentu. To je jako, když král nebo císař, který si vydával dekrety, je sám vykonával. Splynutí, (pravo)mocí do jedné osoby.

Pravda, není to stoprocentní despotismus. V tzv. parlamentním systému nahradily šlechtické stavy (dnes politické strany) jednoho despotu (krále). Takový despotismus light.

Pokud exekutiva není volená (s možností impeachmentu, tedy odvolání), vícečlenná, samostatná a zejména personálně oddělená od legislativy, v principu to despotismus pořád je.
26. 11. 2013 | 17:50

T.Paine napsal(a):

Z wikipedie: Jednopohlavnost a obojetník.

Gonochorismus (čili jednopohlavnost) reprezentuje strategii rozmnožování oddělenými pohlavími jednotlivých jedinců – každý jedinec tak tvoří jen jeden typ gamet – zvlášť samčí a zvlášť samičí. Jednopohlavnost existuje zejména u vývojově dokonalejších živočichů (hlavonožci, členovci, obratlovci).

Hermafrodit (též obojetník) je živočich schopný produkovat současně vajíčka i spermie. Hermafrodit má buďto varlata i vaječníky, nebo jsou oba tyto orgány nahrazeny tzv. obojetnou pohlavní žlázou.

K hermafroditům patří: Mnozí měkkýši (mimo hlavonožců a mlžů), ploštěnci, kroužkovci, pláštěnci, ale i třeba některé ryby.

Jako hermafrodit se rovněž označuje defektní jedinec gonochoristických druhů, který má základy obou pohlavních orgánů (ženských i mužských).

Sebeoplození je zvláštní případ rozmnožování hermafroditů. Je poměrně vzácné, vyskytuje se především u takových organismů, které by nebyly kvůli svému způsobu života schopny sehnat partnera k páření. Typickým příkladem jsou endoparazité, například tasemnice bezbranná.

K sebeoplození dochází také u samosprašných rostlin.

Nevýhody samoopylení:

Nedochází k variabilitě, k "vylepšování" rostliny, mohou se kumulovat nevhodné mutace a virová onemocnění, může se projevit vliv stárnutí. Klesá podíl heterozygotních jedinců v následujících generacích, vzrůstá homozygotnost, vznikají tzv. čisté linie. Roste inbreeding mezi blízce příbuznými liniemi.
26. 11. 2013 | 17:56

Přidat komentář

Tento článek byl uzavřen. Už není možné k němu přidávat komentáře ani hlasovat

Blogeři abecedně

A Almer Tomáš · Atapana Mnislav Zelený B Babka Michael · Balabán Miloš · Bartoš Ivan · Bartošová Ela · Bečková Kateřina · Bělobrádek Pavel · Benda Jan · Beránek Jan · Berwid-Buquoy Jan · Bielinová Petra · Bína Jiří · Bízková Rut · Blaha Stanislav · Bobek Miroslav · Boudal Jiří · Brenna Yngvar · Bureš Radim C Cerman Ivo Č Černoušek Štěpán · Černý Jan · Česko Chytré · Čipera Erik · Čtenářův blog D David Jiří · Dienstbier Jiří · Dolejš Jiří · Drobek Aleš · Dudák Vladislav · Duka Dominik · Duong Nguyen Thi Thuy · Dvořáková Vladimíra F Fábri Aurel · Fafejtová Klára · Fajt Jiří · Farský Jan · Fendrych Martin · Feri Dominik · Fiala Petr · Fischer Pavel G Gálik Stanislav · Glanc Tomáš · Groman Martin H Hamáček Jan · Hampl Václav · Hamplová Jana · Hasenkopf Pavel · Hastík František · Havel Petr · Heller Šimon · Herman Daniel · Hilšer Marek · Hlaváček Petr · Hlubučková Andrea · Hnízdil Jan · Hokovský Radko · Holomek Karel · Honzák Radkin · Horký Petr · Hořejš Nikola · Hořejší Václav · Hrbková Lenka · Hrstka Filip · Hřib Zdeněk · Hubinger Václav · Hudeček Tomáš · Hülle Tomáš · Hvížďala Karel CH Chlupáček Ondřej · Chromý Heřman · Chýla Jiří J Janda Jakub · Janeček Karel · Janeček Vít · Janečková Tereza · Janyška Petr · Jarolímek Martin · Jašurek Miroslav · Jourová Věra · Just Jiří · Just Vladimír K Kania Ondřej · Karfík Filip · Kislingerová Eva · Klan Petr · Klepárník  Vít · Klíma Vít · Klimeš David · Kohoutová Růžena · Kolínská Petra · Kopecký Pavel · Kopeček Lubomír · Kostlán František · Kotišová Miluš · Koudelka Zdeněk · Kozák Kryštof · Krafl Martin · Králíková Eva · Krása Václav · Kraus Ivan · Kroppová Alexandra · Kroupová Johana · Křeček Stanislav · Kubr Milan · Kučera Josef · Kučera Vladimír · Kuchař Jakub · Kuchař Jaroslav · Kukal Petr · Kuras Benjamin · Kutílek Petr · Kužílek Oldřich · Kyselý Ondřej L Laně Tomáš · Líbal Vladimír · Linhart Zbyněk · Lipavský Jan · Lipold Jan · Lomová Olga M Máca Roman · Mahdalová Eva · Marvanová Hana · Mašát Martin · Metelka Ladislav · Michálek Libor · Miller Robert · Minařík Petr · Müller Zdeněk · Münich Daniel N Nacher Patrik · Nachtigallová Mariana Novotná · Navrátil Marek · Němec Václav · Niedermayer Luděk · Novotný Martin O Očko Petr · Oláh Michal · Ondráčková Radka · Outlý Jan P Pačes Václav · Palik Michal · Paroubek Jiří · Paroubková Petra · Passerin Johana · Payne Jan · Payne Petr Pazdera · Pehe Jiří · Pelda Zdeněk · Penc Stanislav · Petrák Milán · Petříček Tomáš · Pikora Vladimír · Pilip Ivan · Pixová Michaela · Pohled zblízka · Potměšilová Hana · Pražskej blog · Prouza Tomáš · Přibyl Stanislav R Rabas Přemysl · Rajmon David · Rakušan Vít · Rath David · Ráž Roman · Redakce Aktuálně.cz  · Richterová Olga · Ripka Štěpán · Robejšek Petr · Rychlík Jan Ř Říha Miloš · Řízek Tomáš S Sedlák Martin · Seitlová Jitka · Schwarzenberg Karel · Skořepa Michal · Skuhrovec Jiří · Sládek Jan · Sláma Bohumil · Slavíček Jan · Slimáková Margit · Sobotka Daniel · Sokačová Linda · Soukup Ondřej · Sportbar · Staněk Antonín · Stanoev Martin · Stehlík Michal · Stehlíková Džamila · Stránský Martin Jan · Svárovský Martin · Svoboda Cyril · Svoboda Jiří · Svoboda Pavel · Syrovátka Jonáš Š Šefrnová Tereza · Šimáček Martin · Šimková Karolína · Škop Michal · Šlechtová Karla · Šmíd Milan · Šoltés Michal · Špok Dalibor · Šteffl Ondřej · Štěch Milan · Štern Ivan · Štern Jan · Štrobl Daniel T Telička Pavel · Tolasz Radim · Tománek Jan · Tomčiak Boris · Tomský Alexander · Trantina Pavel · Turek Jan · Tvrdoň Jan U Uhl Petr · Urban Jan V Vaculík Jan · Vácha Marek · Valdrová Jana · Věchet Martin Geronimo · Vendlová Veronika · Veselý Martin · Vhrsti · Vích Tomáš · Vileta Petr · Vlach Robert · Vodrážka Mirek · Vojta Vít · Vojtěch Adam · Výborný Marek W Wagenknecht Lukáš · Wichterle Kamil · Witassek Libor Z Zádrapa Lukáš · Zahumenská Vendula · Zahumenský David · Zaorálek Lubomír · Závodský Ondřej · Zelený Milan · Zeman Václav · Zlatuška Jiří · Znoj Milan Ž Žák Miroslav · Žák Václav · Žantovský Michael Ostatní Dlouhodobě neaktivní blogy