Vede většinový systém ke stabilním vládám? Analýza 965 vlád světa

06. 01. 2014 | 08:11
Přečteno 4945 krát
Nedávno se u nás rozhořela debata o změně volebního systému z poměrného na většinový. Většinový systém prý vede ke vzniku koalic menšího počtu stran, takže tyto koalice jsou pak stabilnější. Je to pravda? Pojďme se podívat na zkušenosti 965 vlád z 38 zemí světa.

Konkrétně mě zajímají odpovědi na dvě otázky:

1. Vede většinový systém ke vzniku vlád s menším počtem stran, než je tomu u poměrného systému?
2. Jsou vlády s menším počtem stran stabilnější než vlády s větším počtem stran?

Abych na tyto otázky našel odpovědi, sleduji vlády ve 38 demokratických zemích, pro něž se dají snadno najít data (Austrálie, Belgie, Bulharsko, Chorvatsko, Česká republika, Dánsko, Estonsko, Finsko, Francie, Island, Indie, Irsko, Itálie, Izrael, Japonsko, Kanada, Kypr (řecká část), Litva, Lotyško, Lucembursko, Maďarsko, Makedonie, Německo, Nizozemí, Nový Zéland, Norsko, Polsko, Portugalsko, Rakousko, Řecko, Rumunsko, Slovensko, Slovinsko, Španělsko, Švédsko, Švýcarsko, Turecko a Velká Británie), a to od roku 1945 nebo od doby konání prvních svobodných voleb do roku 2009.

Volební systémy nestačí dělit na poměrně a většinové. Existují čtyři základní kategorie: většinové, poměrné, polopoměrné a smíšené. V jejich rámci pak existuje obrovská pestrost. Zejména poměrné systémy mají množství parametrů, jejichž kombinace vedou k velmi odlišným výsledkům. Prakticky žádné dva takové systémy na světě nejsou stejné.

I mezi ostatním volebními systémy existují rozdíly. Vícekolový většinový systém, systém jednoho přenosného hlasu, alternativní hlasování, Bordovo hlasování, omezené hlasování – to jen několik příkladů existujících volebních systémů. Každý z nich má do značné míry unikátní účinky na zastoupení stran v parlamentech.

V některých zemích došlo ve sledovaném období ke změně volebního systému, a to i několikrát. Konkrétně jde o Kypr, Francii, Island, Itálii, Japonsko, Makedonii, Nový Zéland a Turecko. V těchto případech sleduji vlády vzniklé pod různými systémy odděleně.

Mezi sledovanými zeměmi se vyskytuje pouze osm druhů volebních systémů. Tři z nich se přitom používají jen v jediné zemi (alternativní hlasování v Austrálii, systém jednoho přenosného hlasu v Irsku a systém jednoho nepřenosného hlasu v Japonsku).

Tyto země z další analýzy vyřazuji. Pokud totiž volební systém pozorujeme jen v jedné zemi, tak nemůžeme příliš dobře rozlišit, jestli je početnost a stabilita vládních koalic výsledkem právě volebního systému nebo i jiných faktorů specifických pro danou zemi. Dále vyřazuji Švýcarsko, kde je vláda obsazována bez ohledu na to, jak dopadnou volby.

Po vytřídění těchto případů se ve zbylých 27 zemích vyskytuje nebo vyskytoval listinný poměrný systém. Pouze ve čtyřech zemích najdeme jednokolový většinový systém (Kanada, Indie, Nový Zéland do roku 1996 a Velká Británie) a ve dvou zemích (Francie s přestávkou v letech 1986-1988 a Makedonie do roku 1998) dvoukolový většinový systém.

Zbytek případů připadá na smíšené systémy, kde se kombinuje více systémů dohromady. Smíšené systémy jsou téměř naprosto unikátní, takže nemá smysl zobecňovat, jaké při jejich použití vznikají koalice.

U každého státu jsem vypočítal, z kolika stran se průměrně skládaly vládní koalice ve sledovaném období. Výsledky ukazuje tabulka dole.



Je jasné, že pro vyvozování nějakých dalekosáhlých závěrů by bylo vhodné shromáždit data o dalších zemích, kde se používají většinové systémy. Jenže prakticky žádná z těchto zemí není srovnatelná s Českou republikou. Jednokolový většinový systém používá např. Antigua a Barbuda, Bahamy, Barbados, Ghana, Jamajka, Nepál, Nigérie, Pákistán, Trinidad a Tobago a další ostrovní státy. Dvoukolový systém aplikuje Středoafrická republika, Komorské ostrovy, Kiribati či Mali.

Potenciálně bohatý zdroj dat představují substátní jednotky (provincie, kraje, města atd.), jenže na lokální úrovni často politické jevy fungují odlišně. Např. v českých zastupitelstvech zpravidla hlasují všichni zastupitelé stejně bez ohledu na dělení na vládu a opozici. Podobné chování známe např. i z parlamentu Filipín.

Je vidět, že vlády ve všech čtyřech zemích s jednokolovým většinovým systémem mají průměrně 1-2 strany. V Indii nicméně najdeme i pěti a šestičlenné koalice. Dvoukolový většinový systém ve Francii produkuje nejčastěji dvoučlenné koalice, objevují se ale i koalice čtyřčlenné nebo i pětičlenné.

Že pod většinovým systémem nemusí nutně vznikat nepočetné koalice ukazuje Makedonie, kde v letech 1994-1998 vznikla nejprve čtyřčlenná a poté trojčlenná koalice. Naopak i v zemích s poměrným systémem najdeme málo početné koalice. Např. v Rakousku je obvyklá velká koalice dvou nejsilnější stran. V Norsku či Švédsku zase často vládne jednobarevná menšinová vláda.

A jak je to se stabilitou vládních koalic? Platí, že čím méně má členů, tím je stabilnější? Počet členů samozřejmě není jediný faktor, který má na stabilitu vliv. Důležité je i ideologické složení koalice – čím je pestřejší, tím spíše se rozpadne kvůli programovým rozporům. Ideologické pozice stran se ale velmi těžko měří, proto tuto proměnnou nezahrnuji.

Rozlišuji nicméně mezi menšinovými a většinovými vládami. Můžeme totiž očekávat, že menšinové vlády jsou méně stabilní, jelikož jim chybí podpora nadpolovičního počtu členů parlamentu.

Stabilitou rozumím dobu trvání. Sleduji ji v procentech maximální délky funkčního období (dolní komory) parlamentu. Tím se vyrovnávám se skutečností, že délka funkčního období se v různých parlamentech liší.

Graf dole ukazuje dobu trvání sledovaných vlád. Jedná se o krabicový graf (boxplot) přezdívaný někdy „vousatá krabička“.

Graf
Graf


Stabilita koalic má tendenci klesat s počtem stran mezi většinovými i menšinovými vládami, i když vztah není nijak přímočarý. Např. ve skandinávských zemích najdeme řadu menšinových čtyřčlenných koalic, které byly poměrně stabilní. I trojčlenné koalice mohou být velmi stabilní. Příklady můžeme najít v Nizozemí, Rakousku, Dánsku či Finsku i v nově demokratizovaných zemích, jako je Lotyško, Estonsko nebo Slovinsko. Naopak existují i velmi nestabilní dvoučlenné koalice, např. na Slovensku, v Řecku, Lucembursku, Portugalsku či ve Francii.

A co si z této analýzy můžeme odnést do debaty o změně našeho volebního systému? Hned několik poučení:

1. Většinové systémy, jaké navrhují zastánci změny volebního systému u nás, se používají jen ve velmi malém počtu zemí, jež jsou srovnatelné s Českou republikou. Vyvozovat tedy jasné závěry o účincích jejich zavedení je tedy poměrně riskantní. Co platí pro Velkou Británii nebo Francii, se u nás nemusí vůbec projevit.
2. Rozhodně není pravdou, že by většinové systémy vedly automaticky ke vzniku menších vládních koalic. Existuje mnoho příkladů, kdy většinový systém vyprodukoval početnou koalici, a kdy naopak poměrný systém opakovaně produkuje koalice málo početné.
3. Rozhodně neplatí, že menší počet členů vládních koalic automaticky vede k větší stabilitě vlád. V řadě zemí najdeme mnoho početných a přitom velmi stabilních koalic. Stejně tak najdeme mnoho málo početných nestabilních koalic.

Česká politická reprezentace by si případné zásahy do volebního systému měla velmi dobře promyslet. Mohlo by se totiž stát, že by se očekávané účinky vůbec nedostavily a naopak by nás mohly překvapit negativní vedlejší důsledky, s nimiž nikdo nepočítal.

Pokud se vám tento článek líbí, podpořte občanské sdružení KohoVolit.eu pomocí DMS na číslo 87777 s textem: DMS KOHOVOLIT (cena 30Kč, z toho 27Kč pro KohoVolit.eu), DMS ROK KOHOVOLIT(cena 30Kč, z toho 27Kč, odchází automaticky každý měsíc po 1 rok)

Data o složení vládních koalic si můžete stáhnout zde. Data o volebních systémech v jednotlivých zemích najdete zde.

Komentáře

Aktuálně.cz má zájem poskytovat prostor jen pro korektní a slušně vedenou debatu. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se zároveň zavazujete dodržovat Kodex diskutujících. Pokud Váš text obsahuje hrubé urážky, vulgarismy, spamy, hanlivá komolení jmen, vzbuzuje podezření z porušení zákona, je celý napsán velkými písmeny či jinak odporuje zdejším pravidlům, vystavujete se riziku, že jej editor smaže.
Přejeme Vám zajímavou a inspirativní výměnu názorů.
Libor Stejskal, editor blogů (blogy@aktualne.cz)

Ládik!!! napsal(a):

Účelové seskupení ANO není politická strana, do analýzy stranických koalic nepatří. V ČSSR navíc (proti jiným státům) byla polovina politiků v KSČ, než zakotvila v jiných stranách. S tím se v analýze také nepočítá.
06. 01. 2014 | 08:35

Ládik!!! napsal(a):

A mám to tučně.
06. 01. 2014 | 08:36

K.V napsal(a):

Když se dnes chodí do politiky jen nakrást, tak je uplně zbytečné řešit kdo a jak se tam dostane. Lupiči se při dělení kořisti pobijí i když jsou to rodní bratři
06. 01. 2014 | 08:39

zemedelec napsal(a):

Pane Gregor.
Velice dobré a vhodné.
Zjednodušeně řečeno,místo poctivé a zodpovědné práce,tak se vymýšlí volební systém,jenom proto,jak se udržet u moci.Podobně to chtějí i z ústavou,měnit jen aby vyhovovala určité skupině.
06. 01. 2014 | 08:46

xerox napsal(a):

gregore ... na celém tom bádání , které vyvrcholilo vousatou krabičkou je jednoznačně vidět ... že život demokratickej je natolik složitej , že život lidskej je proti němu uplnej hadr ... :-)
06. 01. 2014 | 09:21

Jedla napsal(a):

Vynikající blog... tak velmi se liší svou poctivostí od výkřiků jiných...
06. 01. 2014 | 10:02

K.V napsal(a):

Pane Gregore, celá PODSTATA DEMOKRACIE je o tom, že se do parlamentu dostanou různorodí poslanci v souladu s přáním voličů, a ti by se měli dohodnout. Silnější prosadí víc, ti mnešinoví méně. Vymýšlet způsoby aby pokud možno POHODLNĚ vládla jedna strana nebo skupina lidí je cesta do pekel. Už 5% klausule u voleb je špatná až zločinná, ve 200 členém parlamentu má mít 1% názorového spektra 2 poslance.
POLITICI JSOU NAŠI ZAMĚSTNANCI, placení z našich peněz, ONI SLOUŽÍ NÁM NE MY JIM.
06. 01. 2014 | 10:41

modrý edvard napsal(a):

Autor. Já v tom grafu ještě vidím, že většinová vláda je stabilnější, než menšinová, v souladu s Vaším očekáváním.
"Stabilita koalic má tendenci klesat s počtem stran mezi většinovými i menšinovými vládami." Ne. Pro menšinové vlády to neplatí.
Otázka je, jestli krabicový graf je to pravé na zkoumání jevu. Nezohledňuje četnost výskytu (jestli jsem to správně pochopil).
Určitě to byla spousta práce, výsledek je "slepá ulička". To je taky výsledek, děkuji.
06. 01. 2014 | 11:15

člen Klubu Pravicových Spotřebitelů napsal(a):

Rozbíjení programově vytvářených mýtů a vyvracení lží či polopravd je jedním z největších vkladů při hledání, nalézání a formulování souhlasu - a to nejen v demokratickém systému /tam je to ale nejjednodušší, stačí rozum a nebýt líný, v jiných systémech to vyžaduje často velké odvahy, někdy i za cenu nasazení vlastního života/.

Je nám třeba více takových Gregorů !

:)

P.S. Je iluzí se domnívat, že suma kolektivů stranických aparátů se vyznačuje větší kvalitou a efektivitou při hledání a nalézání řešení problémů než kolektiv složený z jednotlivců /suma jednotlivců/, opak může být pravdou - kvalitně posoudit a vybrat jednoho člověka je totiž vždy jednodušší než soudit sumu takových lidí /kdy se pak víceméně střílí od pasu - v procesu odhlasovávání výběru provedeném stranickýcm aparátem/. A tak nejideálnějším volebním systémem by byl ten, kdy je skutečně možné užít Ústavou dané právo být volen a volit tak, že nejsou tato práva velmi podstatným způsobem omezena partajnickými stanovami či partajnickými metodami práce, někdy mafijního typu. Takové právo by pak mělo být spojené s odpovědností za zvolený výsledek - a tedy i s možností svůj hlas odvolat.
06. 01. 2014 | 11:16

vojtechnavratil napsal(a):

Když už jsme u toho systému jednoho přenosného hlasu, který byl vyřazen, tak jej vedle Irska používají i na Maltě, kde se dají data také snadno zjistit. Např. zde http://parties-and-elections.eu/malta.html

Zdraví Vojta Navrátil
06. 01. 2014 | 11:25

Bakalův nezvaný host napsal(a):

Je to půl roku, co jsme si oddechli po pádu Nečasovy vlády, a finančníci u nás chtějí podobné vládnutí zřejmě stabilizovat.
Místo toho, aby se volalo po dobrých vládách, tak chceme těm zlotřilým pojistit vládnutí.

Opravdovým „požehnáním“ by byl řecký systém, kdy vítěz dostane bonus a výsledkem je to, že se tam střídaly u moci jednobarevné vlády, které si dělaly to, co chtěly.
Výsledek známe, znechucení lidí politikou a ekonomika v pr....
06. 01. 2014 | 12:03

Brundibár napsal(a):

Hezký den, pane Gregore,

nabízím ke zahrnutí systém korejský (přesněji - Korejská republika), kde je prezidentsko-parlamentní systém.

Vláda vychází z prezidentských voleb - jednokolový většinový systém, každých 5 let, prezident může být zvolen jen jednou. Zvolený prezident si vybírá ministry a má plnou zodpovědnost za vládu, může např. vetovat rozpočet, nesmí však parlament rozpustit.

Parlament je volen každé 4 roky podle "Droopovy kvóty". Určuje rozpočet, schvaluje zákony, dvěma třetinami ruší prezidentské veto.

Korejci sami říkají, že hlavní problémem jsou jen 2 roky efektivní vlády. První rok si celá vláda "sedá", poslední dva roky už každý kouká, co bude dělat po volbách.
06. 01. 2014 | 12:03

pgjed napsal(a):

Potřebujeme jiné věci, než většinový volební systém, po kterém léta pošilhávají šíbři klausovsko-zemanovského střihu! Ti totiž doufají, že i při menšinové podpoře, dokáží zmafikovat a zmanipulovat mínění voličů tak, aby čas od času získali punc beztrestnosti např. pro zadávání miliardových zakázek bez výběrového řízení, zneužívání rozvědky ke špiclování osob, kterých se potřebují z osobních důvodů zbavit, vysávání peněz z veřejných zakázek, beztrestnost pro lumpárny od odklánění po prichvatizaci... Těm se nehodí do krámu široké názorové spektrum společnosti, patrné při každých volbách. Ti nechtějí pochopit celospolečenské zadání, že se představitelé demokratických stran musí dohodnout na kompromisním dlouhodobém směřování republiky v hlavních otázkách hospodářství, daní a financí, práva, sociálních věcí, podpory rodin, školství... Teprve budou-li každé volby spíše volbou metod, kterými budou naplňovány celospolečensky konsenzuální cíle, než nesmiřitelnou bitvou hlasatelů zcela neslučitelných cílů, kteří se ale po volbách zázračně dohodnou vzájemně si krýt záda.
06. 01. 2014 | 16:04

pgjed napsal(a):

To K.V.: Jste si vědom, že stávající volební systém, který je již více většinový, než poměrný, je jedním z výsledků oposmluvních čachrů ODS + ČSSD a současně je důkazem, že ani silné uplatnění většinových prvků ve volebním systému nepřináší tak opěvovanou "jednobarevnou stabilitu"! A ani dost dobře nemůže, se stranami prolezlými pragmatiky sledujícími osobní cíle a osobní prospěch a ochotnými vyvekslovat politický mandát za osobní trafiku!
06. 01. 2014 | 16:12

Maximus napsal(a):

Velmi zajímavý článek. Který systém je pro nás nejlepší či nejvhodnější? Řekl bych, že bychom se měli držet verze asi tak jako speleolog v temné jeskyni vodícího záchranného lana, praxi platné v těch hospodářsky nejrozvinutějších zemích kde je i samozřejmě vysoký stupeň demokracie a to z evropského prostředí. Takže volba se tak nějak nabízí sama. Ale třeba nemám pravdu a český politik je nereformovatelný a nepoučitelný a nejvyčůranější....
06. 01. 2014 | 17:50

pavel v napsal(a):

Tento článek poukazuje jen na jednu stránku volebního systému, ale to nejpodstatnější pomíjí.

Obrovskou vadou poměrného systému je, že poslanci jsou při hlasování v podstatě anonymní. Voliči se až na výjimky nedovědí, jak ten který poslanec hlasoval. Poslanci s tím počítají a nezřídka prodají své hlasy lobbistům. Následky mohou být fatální, jak se ukázalo například při hlasování Sněmovny o zdanění hazardu nebo o dotacích fotovoltaiky. Kdyby voliči věděli, jak jejich poslanci v těchto věcech hlasovali, už by takové lidi vícekrát nezvolili.

Na druhé straně většinový systém by mohl odstranit ze scény extrémisty, včetně KSČM. Tato strana má fakticky nulový koaliční potenciál a je proto ve Sněmovně jen balastem. Nebo dokonce obecným škůdcem při volbě Klause prezidentem. Ve většinovém systému musí poslanec zvažovat: co tomu řeknou lidi. To ho může uchránit před mnohým šlápnutím do ..... .

Většinový systém prosazoval již Václav Havel. Kdyby se mu to povedlo, byli bychom dnes mnohem dále.
06. 01. 2014 | 21:28

Maximus napsal(a):

pavel v

Mám obavy, že nemusíte s většinovým systémem mít pravdu. Představte si tedy, že by poslední volby vyhrála pravice s Nečasem a Kalouskem a měli by ve všem volnou ruku ve stylu vítěz bere vše! Devastace naší společnosti by nabrala totiž ještě větší tempo. Oni by zprivatizovali a rozprodali snad i občany státu a vládu by obstarávala a řídila outsourcingová firma frajerů co strkají golf u Karlštejna a mají konta a domov vč. řízení na Bahamách a Seyschelech nebo Kypru! Nedělám si iluze, že tato nová vláda bude to co potřebujeme, ale tak mizerně a podrazácky vládnout určitě nebude! To prostě už horší být nemůže.
-.-
06. 01. 2014 | 22:49

dd napsal(a):

Souhlas. Mimochodem, ve Velké Británii s jednokolovým většinovým systémem v současnosti vládne koalice Konzervativců s Liberály, a nepochybně uzákonění školného, které liberálové slibovali zcela zrušit je nadlouho vymaže z volební mapy.
06. 01. 2014 | 23:32

člen Klubu Pravicových Spotřebitelů napsal(a):

"...Kdyby voliči věděli, jak jejich poslanci v těchto věcech hlasovali, už by takové lidi vícekrát nezvolili..."

Ale hovno. Voličí by zas odkývali ty seznamy, jen by se na nich vyměnilo pár jmen, aby to mohli schlamstnout s klidným svědomím.

Ve většinovém systému v realu vyhrávají většinové peníze, já vím, že teď Vači oblíbenci Církev /proklerikalisti/ a Janeček - že jich mají dost, ale zkuste pomlaskávat po moci skrytěji, ne tak otevřeně, to lidi vystraší už předem.

Problém je jiný, je jím praktický bianco šek - ten volební lístek, respektive lístek hlasovací. Krytý imaginární politickou odpovědností - jak na straně odhlasované tak hlasující, to je jedna z hlavních mizerií - jak je konstruován tkzv. " lid".
06. 01. 2014 | 23:34

pavel v napsal(a):

Maximus

Vy se bojíte, že pokud by pravice měla, jak píšete "volnou ruku", přivedla by stát zu grund. Podívejte se na Čínu, kde pravice (která sama sebe nazává komunistickou stranou - jak legrační lež) volnou ruku má a masově privatizuje. Zdá se vám, že to té zemi škodí?
07. 01. 2014 | 23:43

pavel v napsal(a):

člen Klubu Pravicových Spotřebitelů

Tvrdíte, že ve většinovém systému vyhrávají většinové peníze a máte svým způsobem pravdu. Když se levicový Obama utkal o prezidentské křeslo s Mc Cainem, podařilo se Obamovi shromáždit v americké historii rekordní volební fond. Jak toho dosáhl? Požádal miliony chudých Američanů, aby mu posílali drobné částky. V součtu pak velké množství malých částek značně převýšilo dary pro Mc Caina od málo početné skupiny boháčů. Tím byl definitivně rozbit mýtus o vládě boháčů.
07. 01. 2014 | 23:55

Karel napsal(a):

ale my NEMÁME POMĚRNÝ volební systém! Máme systém s klaus-zemanovým přepočtem (někdy se uvádí d'hondtův).

Strana s 1 % by ve 200 členné sněmovně neměla 2 poslance (kdyby nebyl limit 5%),
stranas 5 % nemá 10 poslanců, strana s 10 % nemá 20 poslanců, strana s 30 % nemá 60 poslanců a strana s 50 % nemá 100 poslanců!

Pane Gregore, vytvořte graf s volebními výsledky České republiky s počty mandátů jak byly ve skutečnosti vs. s počty madnátů jak by byly čistě podle poměrného zastoupení. A pak porovnejte sílu tehdejších koalic se sílou koalic dle poměrného systému. ˇUvidíte že 100/100 nebo 99/101 tam nebude ;-)
08. 01. 2014 | 14:36

Karel napsal(a):

dodatek: mám na mysli systém, kdy jsou mandáty přerozděleny poměrně tak, jako by byl jediný celostátní volební obvod (samotné kandidátky mohou být na více obvodů, jako v současnosti), 5 % hranice by zůstala. Volič by mohl dávat přesnosný hlas, který se uplatní, když se jeho strana nedostane do PS (odpadne strach z propadlého hlasu pro malé strany).
08. 01. 2014 | 16:15

Petr Čížek napsal(a):

Tato jinak zajímavá práce ovšem předpokládá koalice politických stran. Zatímco my potřebujeme politické strany srazit na úroveň normálních občanských sdružení, protože jinak nás jejich sekretariáty úplně rozkradou. Potřebujeme zavést většinovou volbu ne partají, ale fyzických osob, které budou za stanovených podmínek odvolatelné svými voliči.
08. 01. 2014 | 16:40

Přidat komentář

Tento článek byl uzavřen. Už není možné k němu přidávat komentáře ani hlasovat

Blogeři abecedně

A Almer Tomáš · Atapana Mnislav Zelený B Babka Michael · Balabán Miloš · Bartoš Ivan · Bartošová Ela · Bečková Kateřina · Bělobrádek Pavel · Benda Jan · Beránek Jan · Berwid-Buquoy Jan · Bielinová Petra · Bína Jiří · Bízková Rut · Blaha Stanislav · Bobek Miroslav · Boučková Tereza · Brenna Yngvar · Bureš Radim C Cerman Ivo Č Černoušek Štěpán · Čipera Erik · Čtenářův blog D David Jiří · Dienstbier Jiří · Dolejš Jiří · Drobek Aleš · Dudák Vladislav · Duka Dominik · Duong Nguyen Thi Thuy · Dvořáková Vladimíra F Fábri Aurel · Fafejtová Klára · Farský Jan · Fendrych Martin · Feri Dominik · Fiala Petr · Fischer Pavel G Gálik Stanislav · Gazdík Petr · Glanc Tomáš H Hamáček Jan · Hampl Václav · Hamplová Jana · Hasenkopf Pavel · Hastík František · Havel Petr · Heger Leoš · Heller Šimon · Herman Daniel · Hilšer Marek · Hlaváček Petr · Hlubučková Andrea · Hnízdil Jan · Hokovský Radko · Holomek Karel · Honzák Radkin · Horký Petr · Hořejš Nikola · Hořejší Václav · Hradilková Jana · Hrbková Lenka · Hrstka Filip · Hubinger Václav · Hudeček Tomáš · Hülle Tomáš · Hvížďala Karel CH Chlupáček Ondřej · Chmelař Aleš · Chromý Heřman · Chýla Jiří J Janeček Karel · Janeček Vít · Janečková Tereza · Janyška Petr · Jarolímek Martin · Jašurek Miroslav · Jourová Věra · Just Jiří · Just Vladimír K Kania Ondřej · Karfík Filip · Kislingerová Eva · Klan Petr · Klepárník  Vít · Klíma Vít · Klimeš David · Kohoutová Růžena · Kolínská Petra · Komárek Michal · Kopecký Pavel · Kopeček Lubomír · Kostkan Tomáš · Kostlán František · Kotišová Miluš · Koudelka Zdeněk · Kozák Kryštof · Krafl Martin · Králíková Eva · Krása Václav · Kraus Ivan · Krištof Roman · Kroppová Alexandra · Kroupová Johana · Křeček Stanislav · Kubr Milan · Kučera Josef · Kučera Vladimír · Kuchař Jaroslav · Kuras Benjamin · Kutílek Petr · Kužílek Oldřich · Kyselý Ondřej L Lalák Adam · Laně Tomáš · Líbal Vladimír · Linhart Zbyněk · Lipavský Jan · Lipold Jan · Lomová Olga M Mahdalová Eva · Marksová-Tominová Michaela · Marvanová Hana · Mašát Martin · Metelka Ladislav · Mihovičová Jana · Michálek Libor · Miller Robert · Minařík Petr · Müller Zdeněk · Münich Daniel N Nacher Patrik · Navrátil Marek · Němec Václav · Novotný Martin O Očko Petr · Oláh Michal · Ondráčková Radka · Outlý Jan P Pačes Václav · Palik Michal · Paroubek Jiří · Paroubková Petra · Passerin Johana · Payne Jan · Payne Petr Pazdera · Pehe Jiří · Pelda Zdeněk · Penc Stanislav · Petrák Milán · Pikora Vladimír · Pilip Ivan · Pixová Michaela · Pohled zblízka · Potměšilová Hana · Pražskej blog · Prouza Tomáš · Přibyl Stanislav R Rabas Přemysl · Rajmon David · Rath David · Redakce Aktuálně.cz  · Richterová Olga · Ripka Štěpán · Robejšek Petr · Rychlík Jan Ř Říha Miloš · Řízek Tomáš S Sedlák Martin · Seitlová Jitka · Schwarzenberg Karel · Skořepa Michal · Skuhrovec Jiří · Sládek Jan · Sláma Bohumil · Slavíček Jan · Slimáková Margit · Sobotka Bohuslav · Sobotka Daniel · Sokačová Linda · Soukup Ondřej · Sportbar · Stanoev Martin · Stehlík Michal · Stehlíková Džamila · Stejskal Libor · Stránský Martin Jan · Svárovský Martin · Svoboda Cyril · Svoboda Jiří · Svoboda Pavel · Syrovátka Jonáš Š Šefrnová Tereza · Šilerová Jana · Šimáček Martin · Šimková Karolína · Škop Michal · Šlechtová Karla · Šmíd Milan · Šoltés Michal · Špok Dalibor · Štádler Petr · Šteffl Ondřej · Štěch Milan · Štern Ivan · Štern Jan · Štrobl Daniel · Šumbera Filip · Švejnar Jan T Telička Pavel · Tolasz Radim · Tománek Jan · Tomčiak Boris · Tomský Alexander · Tožička Tomáš · Trantina Pavel · Turek Jan · Tvrdoň Jan U Uhl Petr · Urban Jan V Vaculík Jan · Vácha Marek · Valdrová Jana · Vendlová Veronika · Veselý Martin · Vhrsti · Vileta Petr · Vlach Robert · Vodrážka Mirek · Vojtěch Adam · Výborný Marek W Wagenknecht Lukáš · Wheeler Adrian · Wichterle Kamil · Witassek Libor · Wollner Marek Z Zahumenský David · Zaorálek Lubomír · Závodský Ondřej · Zelený Milan · Zeman Václav · Zlatuška Jiří · Znoj Milan Ž Žák Miroslav · Žák Václav · Žantovský Michael Ostatní Dlouhodobě neaktivní blogy