Počátkem března se sešla romská občanská část Rady vlády pro záležitosti Romů, aby se poradila v klidu a nerušeně poblíž jistých moravských lázní o věcech, které tíží nejen tyto členy Rady, ale zdá se, že i značnou část romské populace. Bylo to celkem 12 lidí, dost na to, aby ten společně pojatý názor na věci mohl něco znamenat. Nikoliv snad proto, že by na něj vládní činitelé kývli, ale proto, že to musel být názor lidí, kteří věcem, o nichž byla řeč, rozhodně nejlépe a nejvíce v této zemi rozumí.

To samo o sobě je významné. Nejvíce času bylo věnováno právě faktu, že vládní činitelé, pana premiéra nevyjímaje, tento nesporný potenciál nevyužívají ani v nejmenším. Při tom slyšet rady na nejrůznější záležitosti ze všech stran, nad jejichž úrovní laik žasne a odborník nevychází z údivu. Včetně personálního výběru naprosto propadlých individuí do nejvyšších vládních sfér.

Zajímavé bylo, že nová vládní zmocněnkyně nevyužila vzácné příležitosti poznat něco o skutečné situaci ve společnosti versus Romové z úst reprezentantů tohoto etnika, ač tvrdí, že tato problematika bude její primární. Pro vnímavého čtenáře má tento fakt velkou vypovídací hodnotu a my se jím již dále nemusíme zabývat.

Debata se vedla o Agentuře, jinak také o odboru sociálního začleňování, který má samostatnou působnost v Sekci lidských práv, spadajících nyní pod vládní zmocněnkyni.
Druhou část této sekce tvoří kanceláře různých dalších rad, jako je ta romská, pro lidská práva a jiné. Vztah mezi těmito dvěma odděleními je značně neujasněný, což je jen zdvořilý výraz pro rozpory, které nutně musely přijít v důsledku této neujasněnosti.

Pro mnohé ze zúčastněných bylo toto rozdělení působností v rámci Sekce lidských práv překvapením.

Dlouho trvalo, než jsme se usnesli, že do těchto vztahů můžeme jako členové Rady také mluvit.

Především nám bylo zřejmé, že činnost Agentury je do značné míry formální. Povaha činnosti Agentury spočívá ve spolupráci s městy, které se ke spolupráci zavázaly, a pak uplatňování poradenské činnosti, nejčastěji metodicky. Součástí té spolupráce je práce nevládních organizací jako přirozené oponentury měst. O tom by se slušela vést samostatná debata. O tom až jindy. S městy proto, že tady byl největší problém při začleňování Romů a poradenství bylo tou cestou, které byla Agentuře vyměřena. Je jisté, že tento způsob činnosti zakládá dost velké nebezpečí ke sklouznutí na půdu čirého formalismu. Je také těžké při této cestě – mimochodem, nabízela se jiná? – dosáhnout konkrétních výsledků. Měsíční zprávy o činnosti Agentury jsou toho svědectvím. Omezují se na pouhá konstatování., že tehdy a tehdy byla uzavřena dohoda s určitým městem ke spolupráci s Agenturou, že v tom a tom městě proběhlo jednání probíhající v obapolné shodě, že byly zjištěny ty a ty nedostatky, ke kterým bylo dosti obecně stanovena nápravná opatření, která jsou obecně známa, a jede se dál. Žádný konkrétnější výsledek, třeba ve snižování nezaměstnanosti a návaznosti na sociální podnikání, které by dalo šanci zaměstnání těžce zaměstnatelným občanům, nebo bytové politice a tak zvaném sociálním bydlení, o kterém se stále jen mluví. Za konkrétní výsledek by mohlo být považováno dosažení realizace projektu města na vybudování sociálního bydlení z peněz EU pro nebydlící nebo špatně bydlící rodiny na sociálním dně. Za sociální bydlení nebudiž pokládány kontejnery v Holešově nebo ve Vsetíně. Nebo jaká konkrétní opatření přislíbí radnice, takto vázána smlouvou s Agenturou, aby dále nebyly již rozšiřovány vyloučené lokality.

Tedy dlouhodobá spolupráce Agentury s městem, několik konkrétních opatření mířících k dopadu na postižené lidi a lokality a pravidelná a důsledná kontrola plnění těchto opatření.
Děje se pravý opak. Stále jsou přijímána nová a nová města a ta již dříve přijatá jsou opouštěna snad s poukazem, že tam je vše v pořádku a již dále není třeba působit? Právě naopak! Bylo upuštěno na příklad od spolupráce s městem Brnem, které je jednou z největších romských lokalit v republice a kde žijí dvě třetiny romské populace v naprosté bídě. Kde jsou segregované romské školy už považovány za normální stav a kde vystěhovávání romských rodin je stále na běžícím pásu. Je mi záhadou, proč právě zde došlo k ukončení spolupráce města s Agenturou?

Dosti velkým nedostatkem se zřetelnou vypovídající hodnotou je fakt, že asi mezi 30 zaměstnanci Agentury není jediný Rom, ač se jedná o Agenturu pro začleňování v romských vyloučených lokalitách. Netřeba rozvádět!

Sám pociťuji určitý díl viny na tom, že jsem své výhrady neřekl již dříve a v době, kdy určité nedostatky se objevovaly již zřetelněji. Nepochybně v tom hraje roli dlouhodobá neúčast vládního zmocněnce, který tu sehrával úlohu nesporné autority, nechuť vládních činitelů do této problematiky zasahovat a dokonce i vyjádření politiků EU, kteří v Agentuře vidí dobrý výsledek vládních snah ke zlepšení situace Romů. Můj Bože! Jinými slovy to, z čeho byly obavy hned při zakládání Agentury, aby se nestala zástěrkou rádoby řešených problémů, zatímco ony utíkají mezi prsty. To se teď stalo!