Slyším výhrady mnohých proti účasti romských asistentů sčítacích komisařů při sčítání lidu. Expert na ústavní právo Jan Kysela tvrdí, že je to prohřešek proti objektivitě sčítání z hlediska působení na to, kdo se kým být cítí. Pan Kysela se hrubě mýlí, protože sčítání má podat fakta, nikoliv pocity. On má na mysli Romy, kteří by mohli být ovlivněni romskými asistenty sčítacích komisařů v tom, že by se snad Romové cítit být Romy nemuseli. Jak hořké a při tom směšné!

Copak v této společnosti se neví, kdo je Rom a jakou roli tu hraje jeho romství ve vysoké nezaměstnanosti, v diskriminaci na české škole a životě kdesi na okraji měst v nejhorších lokalitách? Při sčítání jde právě o statistické zjištění těchto faktů, které mají napomoci jejich řešení.

Romem se člověk narodí a zůstane celý život! Na tom nezmění nic ani pocity, že by se snad ze strachu a pohodlí cítil být někým jiným. Svými antropologickými rysy a jazykem se liší ode všech. Kdo s tím chce něco dělat, sám pozná, až zmoudří, do jakého nešťastného postavení se dostal. Kromě toho, že každý kolem dokola to pozná bez potíží.

Je daleko větším prohřeškem proti lidským právům ponechat Romy v „neinformované“ nevědomosti, než tím, že se jim poskytne „informovaná“ pomoc, jak si při sčítání lidu počínat. Jsou dva důvody, pro které je tato asistence naprosto žádoucí i z hlediska lidských práv: odstranit obavy, že by sčítání pro ně mohlo mít nebezpečné dopady a velice nízké právní vědomí a s tím spojená i očekávání takových aktů, jako je sčítání. Pro Romy je to naprosto nevysvětlitelná záležitost!

Kulturní antropolog Marek Jakoubek účast romských asistentů rovněž považuje za kontraproduktivní. Ano, souhlasím. Ale kontraproduktivní jedině pro jeho scestné teorie, že Romové neexistují, nemají žádnou kulturu, leda tu „kulturu chudoby“. I sčítání lidu může odhalit scestnost a nebezpečnost takových nesmyslů, pokud by se ve společnosti prosadili.