Lidové noviny ve čtvrtek 25.9. uvedli v názorech nic neříkající článek Petra Peška, který se dosti posměšně vyjadřuje k petici Jsme Česká republika. Nechceme být “ani ryba, ani rak“.

Autory a signatáře nazývá horlivými petenty a považuje petici za sezónní záležitost, která je jen o trochu lepší než řešit rozdáváni viagry zdarma. Uf! Myšlenkové asociace Petra Peška mi zcela unikají.

Kdyby se autor lépe podíval na seznam signatářů, tak by tam opět neshledal, jak poznamenává, jen Jana Rumla, Zdeňka Svěráka nebo Olgu Sommerovou, jako lidi v tomto směru zcela provařené, ale vedle nich i dalších více než 1.600 podpisů osobností, které jsou vysokými autoritami morálními a za nimiž je obrovský kus práce. To Peška nezarazilo, aby si dal pozor na jazyk?

Kromě toho mu nedošlo, že každá taková petice je důsledkem jiných, mnohem závažnějších dějů? Na příklad toho, že ČR mění svou zahraniční politiku směrem k servilitě vůči mocným všude na světě, ale i doma, a zbavuje se ústy svého náměstka ministra zahraničních věcí Druláka docela bezostyšně odkazu Václava Havla v oblasti lidských práv a nejsvětlejšího období ČR v 90 létech. Jakoby naše hořké zkušenosti z roku 68 byly zcela zapomenuty. To je přece vážná věc, se kterou se slušný člověk v této zemi nemůže jen tak smířit. Ale taky ten, kdo racionálně zvažuje rizika bezpečnosti. To právě signatáři této petice udělali.