V poslední době se již nerad vyjadřuji k záležitostem Romů, protože mám pocit, že je to vnímáno jako obsese z mé strany. Ale k článku Martina Shabu Varování: romské děti nejsou zvláštní se vyjádřit musím. Byl zveřejněn ve středu 15. října V LN. Nemíním to jako kritiku vůči autorovi článku, protože on jen popisuje reálnou situaci.

Především: romské děti jsou opravdu zvláštní, protože kdyby nebyly, neměly bychom ani co řešit. Jen namátkou zmíním mateřský jazyk většiny z nich. Je zcela jiný, než všech spolužáků a spolužaček kolem nich.

Ale k věci: v Parlamentu se opět připravuje novela školského zákona, která má mimo jiné zvýšit a umožnit zapojení romského žáka do hlavního vzdělávacího proudu. Nemohu tento pojem vysvětlovat, ale stručně vzato se jedná o to, aby i romské děti se dostávaly snadno a bez zábran do tzv. „dobrých“ škol. Jinak se tomu říká taky inkluzívní vzdělávání.

Tato novela má být taky odpovědí na kritický dopis z EU, který zdůrazňuje, že ČR nezměnila svoji diskriminační politiku ani po verdiktu Evropského soudu pro lidská práva, který tehdy v roce 2007 dal za pravdu 18 Romům z Ostravy, kteří si na tuto praxi stěžovali.

Podstatou sporu je v novele tvrzení o pravidlech přeřazování dětí do praktických škol, určených pro děti už i mírně mentálně postižené. Zní (cituji): „Posouzení mentálního postižení dítěte nebo žáka pro účely tohoto zákona vždy vychází z hodnocení rozumových a adaptivních schopností dítěte nebo žáka v souvislostech jeho vývoje a jeho sociálního a kulturního prostředí.“ Toto tvrzení napomůže tomu, aby romské děti, které mentálním postižením netrpí, opět putovaly do speciálních škol. A ne že ne! – tvrdím já po nejméně dvacetileté zkušenosti.

Zpravodajka k tomuto zákonu Alena Bohdalová za stranu ČSSD nám k tomu říká věci, které ve mně probouzí vztek, protože se stále a stále bavíme o stejných věcech, které se prokázaly jako mylné už před dlouhými léty, kdy jsme tehdy k nově vznikajícímu školskému zákonu měli stejné výhrady. Neúspěšně!

Například: „Odmítám tezi, že romské děti byly zařazovány do zvláštních škol jenom proto, že jsou Romové.“ Je evidentní, že tomu tak bylo a je, tvrdím opět já a se mnou mnoho dalších. Nebo: „Když nastoupily do školy a naprosto nezvládaly, tak byly přeřazovány na základě vyšetření do praktických škol. Že je jich tam tolik? To vychází z toho, jak žije jejich populace.“ Tohle tvrzení, vážená paní poslankyně, už více než málo zavání náznakem rasismu, není-liž pravda?

Nebo: „Díl viny nese i necitlivý zásah komunistického režimu, který Romy koncem 50.let násilím donutil změnit životní styl. Z tradičního kočování byli nuceni přejít k trvalému pobytu. …vzdělání nepatří mezi jejich preferované životní cíle.“ Ani tady jste se moc nestrefila. Většina Romů na teritoriu Rakousko-uherské říše je usedlá od dob Marie Terezie.
Tato názorová klišé paní poslankyně už dostatečně dokazují její diskvalifikaci pro funkci zpravodaje k tomu to zákonu. Schází ji k tomu patřičné vzdělání v tomto oboru, vnímavost pro prostředí a lidi, jichž se to týká, podložená dostatečnou znalostí tohoto prostředí. Tento fakt je pro naše politiky příznačný: rozhodují, aniž se poučili u těch, jichž se to týká a taky těch, kteří jsou kvalifikovaní. Jsem opravdu zvědav, který z Romů se mohl do diskuse k tomuto zákonu vyjádřit. Vím, že v té při vedl hlavní slovo Jiří Pilař, šéf lobby speciálních pedagogů, který je „žábou na prameni“ snad už těch dvacet let. Jestlipak se paní poslankyně obrátila na Muzeum romské kultury v Brně, které je vládou vyčleněno jako analytické pracoviště pro romské záležitosti?

Ostatně i Rada vlády pro záležitosti Romů bude mít možnost k zákonu se vyjádřit na svém řádném zasedání již 23.října. Jde o to, jestli její názor někdo z odpovědných vůbec zaznamená!