Nelze zastírat, že Paul Polanský, Američan a známý bojovník za správné uznání památky obětí Romů v Letském táboře, zaslal dopis jednomu romskému českému účastníku evropského protestu proti existenci vepřové farmy v blízkosti bývalého tábora dne 24. června, jak jsem již informoval. Ten dopis je adresován Františku Lackovi, avšak z celého textu je zřejmé, že se jedná o otevřený dopis. Proto se tímto dopisem můžeme zabývat i my, kteří ho máme k dispozici. Každému může být na požádání zaslán.

Není to dopis ledasjaký, jinak bych se jím nezabýval.

Paul Polansky totiž vyzývá účastníky tohoto shromáždění, aby neprotestovali proti existenci prasečáku, protože ten v samé historii genocidy Romů v Letech u Písku nic nezavinil. Nezmiňuje jiná místa a genocidou tento tábor ani jiná místa nenazývá. Uniká mu evidentně fakt, že už umístěním v tomto táboře (i jinde) byli Romové odsouzeni ke smrti, byť následně až v Osvětimi.

Paul Polansky má pravdu v tom, že prasečák nic nezavinil, protože jeho existence se datuje až léty šedesátými, dávno po válce a postavili ho tam komunisté. Ačkoliv dehonestační role prasečáku v současnosti je mu známa, sám již 22 let usiluje o jeho odstranění, teď už je to vedlejší.

Pana Polanského by asi nepotěšilo, že se tímto stanoviskem postavil na stranu prezidenta Zemana, který jeho stávající existenci dokonce podporuje. Jenže – každý má své důvody: u Zemana zcela přízemní ekonomické, copak pieta za oběti a k tomu ještě romské stojí za to? Paul Polansky činí odpovědné za smrt Romů tady rodinu Schwarzenbergů, neboť na jejich panství tábor stál a v určité době se Romové, stejně tak jako Židé, podíleli na pracích v lese, kde došlo v roce 1939 ke kalamitě. Polansky taktně zamlčel, snad to neví, že panství Schwarzenbergů bylo pod nucenou správou německé okupační moci a že na panství byl německý správce. V Letech byli zase výhradně čeští bachaři, kteří však v řízení organizaci prací pro německou moc zcela podrobeni jejich příkazům. To platilo pro ně stejně jako pro Schwarzenbergy. Na rozdíl od českých bachařů, kteří se chovali proti Romům násilně a zločinně, na panství se měli dobře a bylo s nimi zacházeno lidsky. Pod hrozbou zbraní asi těžko může někdo zvolit správnou cestu a svůj způsob řešení.

Proto nelze přijmou argumentaci Paula Polanského a dnešníma očima hodnotit historické události staré více než 70 let. Touto argumentací by musel Polanský odsoudit za zločiny smrti Romů nejen v Letech, ale leckde jinde i část tehdejší české společnosti a mnoha dalších lidí i institucí pod nucenou správou německé administrativy a Protektorátu a často i bez ní.
Za zločiny genocidy Romů a Židů nesou jednoznačnou odpovědnost nacisté. Vše ostatní je odvozeno od tohoto zločinného imperativu.

Jistě: I dnes po letech se mnozí lidé mohou cítit zahanbeni v tom lepším případě, že se nedokázali chovat statečně, byť pod hrozbou zbraní a smrti. Mnozí si to nepřipustí ani dnes, známe přece své pappenheimské!

Čeští bachaři v Letech i Hodoníně u Kunštátu jsou hanbou v historii české země za světové války. A přesto nikdo z nich nebyl ani odsouzen, i když jejich vina je nepochybná.

Rodina Schwarzenbergů na svých českých panstvích konala jen to, co musela. Prospěch z toho jistě neměla. Ostatně nacistům byl dobře známý postoj této rodiny, stejně jako mnohé z dalších šlechtických, které zachovávaly věrnost prezidentu Benešovi.

Buďme vůči Paulu Polanskému spravedliví: V době, kdy o Letech mluvil jen profesor Ctibor Nečas a nebyl slyšen, jako akademik, média poskytla publicitu Paulu Polanskému, v tom je jeho zásluha. Škoda jen, že jeho texty jsou nepřijatelné pro skutečné badatele – historiky. Je v nich mnoho výmyslů, polopravd a jen náznaků něčeho, co tak mohlo být, ale nebylo.
Snad se najde i vědec, který na základě prokazatelných faktů ověří, jak vše skutečně bylo. V zájmu obětí, v zájmu potrestání jejich katů i v zájmu těch, kteří jsou mnohdy nespravedlivě osočováni.

Není nám známo, zda František Lacko dopis přečetl a zda mu vůbec porozuměl, je psán anglicky. Je však známo, že shromáždění v Letech protestovalo oprávněně proti zneuctění piety na romské oběti v podobě prasečí farmy v Letech a že hlas Paula Polanského nebyl slyšen.

Dovětek: Pokud by slyšen byl, asi by z celé Evropy vyšlo jen pár statečných, protože ti skutečně stateční jsou většinou po smrti. A ti dosud živí se řídí heslem: „Kdo jsi bez viny, hoď po mně kamenem“!