Zamyšlení nad uplynulým rokem 2008
Mám-li hovořit o oblasti, jíž se ponejvíce věnuji, tedy soužití mezi občany majority a romskou minoritou, pak musím říci, že rok 2008 nebyl příliš úspěšný. Nemám na mysli ani tak obecný sociální propad 60 % romské populace, který je ale odrazem širšího propadu dosti velké části obyvatelstva majoritního. A není to rozhodně jen důsledek celosvětové krize, která nás postihla až téměř v závěru roku.
Mám spíše na mysli stále přetrvávající primitivní a povrchní diskurz o příčinách neúspěchu programu integrace Romů ve společnosti, ale i to, jak jsou Romové generelně, bez rozlišování ve společnosti vnímáni, tedy naprosto negativně a stále nejhůře ze všech skupin obyvatelstva.
Objevil se i zcela nový prvek v tomto smyslu. Tím je podpora extrémních skupin neonacistů, které jakoby přebíraly odpovědnost za nepořádky, a jejich dopad do vztahu mezi Romy a ostatními občany. Tím se původně sociální problémy přeměňují nepozorovaně, ale evidentně, na problém rasový. To je velmi nebezpečné, a tento stav může přerůst v dosti široký a těžce zvládnutelný problém, pokud policie a samosprávy nesehrají svoji roli.
Za hlavního viníka tohoto stavu označuji samosprávy a jejich zaostalou politiku, zcela v rozporu se zásadami EU, a samozřejmě i odpovídající reakci příslušníků romské menšiny, jejichž frustrace se projevuje také nepřijatelnými excesy.
Kdyby nebylo tohoto nového prvku, řekl bych, že vše probíhá v rámci očekávání, totiž, že nelze mít za to, že složité mezilidské vztahy a z nich plynoucí problémy budou řešeny v krátkém čase, nýbrž je zřejmé, že jsou dlouhodobou záležitostí, která vyžaduje komplexní řešení širších společenských problémů, nikoliv jen v úzkém koridoru navenek se jevících rozporů mezi Romy a ostatní částí společnosti.
Osobně nemám nejmenší problémy, pokud neuvažuji o pokročilém věku a zdraví. Vývoj ve společnosti považuji za normální a odpovídající způsobu uvažování průměrného českého občana, který se dostává až do horních pater politiky i společnosti. To sice není moc povzbudivé, ale věřím, že postupem času dojde k prosazení zdravého rozumu, které vyústí v politiku pro občany, nikoliv jen pro úzký kruh partajních bosů a lobbistů, což je stav současný.
Takže jen dále s nehynoucí silou lva k zítřkům, které budou jen takové, jaké si zasloužíme!
Mám spíše na mysli stále přetrvávající primitivní a povrchní diskurz o příčinách neúspěchu programu integrace Romů ve společnosti, ale i to, jak jsou Romové generelně, bez rozlišování ve společnosti vnímáni, tedy naprosto negativně a stále nejhůře ze všech skupin obyvatelstva.
Objevil se i zcela nový prvek v tomto smyslu. Tím je podpora extrémních skupin neonacistů, které jakoby přebíraly odpovědnost za nepořádky, a jejich dopad do vztahu mezi Romy a ostatními občany. Tím se původně sociální problémy přeměňují nepozorovaně, ale evidentně, na problém rasový. To je velmi nebezpečné, a tento stav může přerůst v dosti široký a těžce zvládnutelný problém, pokud policie a samosprávy nesehrají svoji roli.
Za hlavního viníka tohoto stavu označuji samosprávy a jejich zaostalou politiku, zcela v rozporu se zásadami EU, a samozřejmě i odpovídající reakci příslušníků romské menšiny, jejichž frustrace se projevuje také nepřijatelnými excesy.
Kdyby nebylo tohoto nového prvku, řekl bych, že vše probíhá v rámci očekávání, totiž, že nelze mít za to, že složité mezilidské vztahy a z nich plynoucí problémy budou řešeny v krátkém čase, nýbrž je zřejmé, že jsou dlouhodobou záležitostí, která vyžaduje komplexní řešení širších společenských problémů, nikoliv jen v úzkém koridoru navenek se jevících rozporů mezi Romy a ostatní částí společnosti.
Osobně nemám nejmenší problémy, pokud neuvažuji o pokročilém věku a zdraví. Vývoj ve společnosti považuji za normální a odpovídající způsobu uvažování průměrného českého občana, který se dostává až do horních pater politiky i společnosti. To sice není moc povzbudivé, ale věřím, že postupem času dojde k prosazení zdravého rozumu, které vyústí v politiku pro občany, nikoliv jen pro úzký kruh partajních bosů a lobbistů, což je stav současný.
Takže jen dále s nehynoucí silou lva k zítřkům, které budou jen takové, jaké si zasloužíme!