Jedno ze základních pravidel teroristických organizací, jakým byla například německá RAF (Rote Armee Fraktion) zní: Mlčet. Kdo je neposlušný a pravidlo poruší je zastřelen, tak tomu bylo již u ruských anarchistů v půli devatenáctého století, jak to popsal F.M. Dostojevskij v románu Běsi. Nětčajev a jeho komplici neposlušného Ivanova zastřelili. Podobně, když po krátkodobém zadržení donutili německé tajné služby studenta Ulricha Schmückera ze skupiny „Bewegung 2. Juni“ ke spolupráci a podezření z takové spolurpáce se mezi levicovými teroristy potvrdilo, byl Smücker od svých kolegů v noci 5. června v Berlíně v Grunewaldu zastřelen.
Půjčil jsem si, už nemám problémy, je heslo, které na nějaké bance objevil filozof Václav Bělohradský. Text nám vnucuje opak toho, co je pravda: Člověk, který si půjčí, svou momentální situaci třeba vyřeší, ale teprve potom začne mít problémy se splácením.
Minule jsem připomněl jak pojmy veřejnoprávní, objektivní a vyvážený jsou definovány ve staré Evropě. Tentokrát bych se věnoval pojmům etický kodex, redaktorský (dramaturgický) kodex a tisková rada.
Vážené dámy, vážení pánové,
minule mně někteří z vás vyčetli, že můj blog byl příliš dlouhý, že čtení nejste ochotní věnovat tolik času, že se chcete jen rychle informovat. Přiznám se, že první text jsem napsal schválně tak dlouhý a ještě za něj připojil rovněž obsáhlý esej, abych odradil od svého blogu všechny, kteří netouží po skutečné informaci. Rychle se můžete dozvědět jen co se stalo, ale už ne komu se to stalo, proč se to stalo a co taková událost znamená pro dotyčného i nás ostatní, jaké může mít důsledky, v čem je pro nás nebezpečná atd. Sdělení, které nepracuje s kontextem a analýzou je jen kvázi informací, simulakrum. Něco se skutečně dozvědět je práce, která od příjemce vyžaduje čas a soustředění. Jako se nelze učit ve snu cizím jazykům, nelze se pomocí internetu rychle něco dozvědět. Internet byl původně vynalezen proto, aby si vědci mohli co nejrychleji vyměňovat informace, ne proto, že je možné urychlit práci mozku s informacemi. To je omyl a iluze, kterou nechci podporovat.
Váš K.H.
Politická psychologie zkoumá chování politiků a hledá motivy jejich výstupů. Aby se v takto vymezeném poli mohla pohybovat, zabývá se nejrůznějšími dílčími aspekty a jedním z nich je politická socializace, tedy vyšetřuje a pojmenovává proces získávání politické kompetentnosti. Podíváme-li se pod tímto úhlem na naše tři přední politické představitele Havla, Klause a Zemana, zahlédneme tři odlišné typy - jak říká profesor Milan Nakonečný - sociální politické inteligence.