Za jeden z možných začátků izolace Československa (kdy už začala - ještě před únorovým pučem v roce 1948 - padat tzv. železná opona, která nás na čtyřicet let odřízla od Evropy) je možné považovat moskevské jednání československé vládní delegace ze dne 9. července 1947. K tomuto datu se vztahuje známý výrok ministra zahraničí Jana Masaryka: Do Moskvy jsem jel jako svobodný občan, ale vrátil jsem se jako vazal.
Dne 2.června 1950 na ÚV KSČ Klement Gottwald řekl: „ …únor 1948 jsme připravovali od roku 1945 a konkrétně od roku 1947.“
Na zevrubnou analýzu prezidentského klání je samozřejmě brzy, ale jeden důvod prohry Jana Švejnara, který bychom mohli nazvat marketingový, se mi zdá být zřejmý již teď: Pan Švejnar nedokázal zaměnit negativní ikonu, kterou mu přisoudila protistrana tím, že mu vnutila označení Antiklaus, za pozitivní nálepku, která by stejně jednoduše a zřetelně vysvětlovala jeho skutečné postoje.
Po prvních třech kolech první volby českého prezidenta v roce 2008 je možné všechno. Nejspíš lze říci: zatímco v pátek 8. února večer zablokovali s velkou pravděpodobností zvolení prezidenta sociální demokraté, v sobotu tak učinili komunisté a obě tyto strany mohou volbu protahovat tak dlouho, až skončí prezidentu Klausovi 7. března mandát a on se bude muset odstěhovat z Hradu, aby ho alespoň ponížili, když tuší, že silnějšího protikandidáta, než je jan Švejnar, už nikdo tak rychle nevytáhne z cylindru.
Převážná většina komentátorů i analytiků, kteří hodnotili duel Václava Klause s Janem Švejnarem v sociálnědemokratickém senátním klubu z 29. ledna 2008, přenášený stanicemi ČT 2 a ČT 24, se odvolávala na slavnou debatu Johna Fitzgeralda Kennedyho s Richardem Nixonem z 26. září 1960 v Chicagu při primárkách, kterou přenášela televizní stanice CBC. Komentátoři později napsali, že americká debata naprosto proměnila povahu americké politiky a pasovala televizi na rozhodující politickou a kulturní instituci.
Na blížící se souboj dvou prezidentských kandidátů se naše média dívala v posledních dnech ze všech možných stran, ale na jeden pohled zatím zapomněla, a to je výklad nomenologický, který zkoumá hodnotu jména jako takového, tedy hledá v něm to podstatné, co jméno samo v sobě nese. Pro zpestření debaty si připomeňme historii a hodnoty jmen Václav a Jan.