Mediální komentátoři v celé naší civilizaci bubnují na poplach a vyhlašují 22. duben 2008 za den konce kvalitní žurnalistiky. Důvod? Rozpoutal se boj o více než 150 let staré, nejslavnější seriózní noviny na světě The New York Times (NYT). V roce 1851 je založili původně pod jménem The New York Daily Times pánové Henry J. Raymond a George Jones. Tito muži razili heslo All the news that’s fit to print, tedy tiskneme všechny tištitelné zprávy.
Poplašná zpráva se objevila letos 25. února. Uváděla, že nepříliš známý docent marketingu, který také řídí řadu takzvaných hedgeových fondů, třiačtyřicetiletý Scott Galloway koupil přibližně za 500 milionů dolarů devatenáct procent akcií New York Times.
Michael Kraus (59) je profesor politologie na Midlebury College ve Spojených státech, po listopadu 1989 byl externím poradcem České televize a v posledních měsících loňského roku jsme ho mohli často vidět v médiích po boku prezidentského kandidáta Jana Švejnara, jemuž dělal od listopadu do 15. února poradce. Moderátor a herec Jan Kraus a spisovatel Ivan Kraus jsou jeho bratři.
Každého ideologa poznáme podle toho, že popírá jen ty druhé a poukazuje na to, že jen oni švindlují. Karel Schwarzenberg se takhle nikdy nechoval a úřad ministra zahraničí pojal jen jako službu v přesně dané hierarchii výkonné moci. Prezidenta proto nekritizuje, neboť ho v zahraničí zastupuje, a to se nepatří. Ministr Karel Schwarzenberg je vysoký úředník a ne věrozvěst, a to z něj dělá politika, kterého na českém politickém jevišti není možné přehlédnout.
Lhát a krást se v politice a v euroatlantické civilizaci, ke které jsme se po padesáti letech totalitních systémů připojili, nesmí. Ukazuje to i čerstvý případ bývalého šéfa německé pošty pana Zumwinkela, který musel odstoupit jen kvůli podezření, že nezdanil příjmy z prodeje obchodní sítě svých rodičů a peníze uložil na nadační konta v Lichtenštějnsku: celým případem se samozřejmě bude zabývat justice. Každé selhání, zvláště politika či jinak veřejně činného občana, proto musí prošetřit nezávislá justice a když se tak stane, nelze už žádnou kauzu tak snadno zamést doma pod koberec, jak na to upozornila nejnověji zpráva ministerstva zahraničí Spojených států v případě Jiřího Čunka či před třemi lety události kolem TV NOVA, respektive CME Ronalda Laudera.
Neutěšená situace v médiích ve Spojených státech čeká na odvážného soudce, který by ji s odkazem na první dodatek ústavy o svobodě slova vrátil do normálu, tvrdí profesor Marvin Kalb z Harvardu, jehož mediální institut sídlí ve Washingtonu. Tento názor vyslovil ho koncem loňského roku. Dodal, že současný neblahý stav amerických médií byl způsoben Bushovou administrativou, která si uzurpovala nezvykle velká práva zasahovat prostřednictvím velkých společností, které v posledních desetiletích skoupily hlavně televizní stanice, do zpravodajství a publicistiky.
Když jsem v roce 2001 připravoval s Karlem Schwarzenbergem pro nakladatelství Paseka druhé vydání našeho rozhovoru s názvem Knížecí život, zeptal jsem se ho, proč my Češi a Moravané tak často selháváme v politice. Bez rozmýšlení odpověděl, cituji: „Protože lžeme a podvádíme. Přece každý soudný člověk musel vědět, když se národu namlouvalo na začátku devadesátých let, že dáme českou cestou hospodářství do pořádku, že je nemožné budovat kapitalismus bez kapitálu. To tedy možné rozhodně není. Nebyli jsme ochotni si přiznat, že jsme za těch čtyřicet let komunismu hodně zaostali. Prostě vědění, jak se vyrábí, jak se prodává, jak se organizuje, u nás vymizelo, a že naše výrobky jsou zastaralé, že se z toho musí hned vyvodit patřičné důsledky, to nikdo na rovinu neřekl. Žili jsme ve lži. Vůbec, během hospodářské reformy se říkalo mnoho nepravd. Akce Čisté ruce skončila zase tím, že ruka ruku myla. Hladina korupce nepoklesla. A souvisí to také s tím, že ti, co tady o sobě tvrdí, že jsou pravice, mají od pravicových myšlenek vzdálenost, jako je z Ulánbátaru do Paříže. A to, co se zde nazývá sociální demokracií, je velmi vzdálené od toho, kam se tyto strany vyvinuly v Evropě. Prostě tady každý o sobě tvrdí něco jiného, než čím ve skutečnosti je. Tedy lže.“
Myslím, že z tohoto citovaného odstavce je možné vyčíst i důvody konzistentního postoje dnešního ministra zahraničí Karla Schwarzenberga ke kauze pana Jiřího Čunka. Zatímco novináři se pana ministra stále ptají, jestli nakonec nepřistoupí na nějaký kompromis, aby nemusel opustit vládu či aby neohrozil koalici, Karel Schwarzenberg vidí mnohem větší ohrožení české politiky v obecné nedůvěře občanů v politiku jako takovou a nechce svým postojem dopustit, aby se další kauza zametla pod koberec, aby se dál podrývala důvěra v politiku. Trvá na bezpodmínečném objasnění, protože kolem zastavení trestního stíhání pana Čunka panuje tolik nejasností, že žádný soudný člověk se podezření nemůže ubránit. Činí de facto jen to, co bychom měli dělat všichni, včetně vlády.
Důležité samozřejmě je i jak to pan ministr činí, neútočí na pana Čunka, jen mu nabízí cestu, jak z něj podezření lze sejmout: stačí, když své účetnictví předá nezávislé auditorské firmě, která ho posoudí, a Karel Schwarzenberg ho pak vyvěsí na internetu a panu Čunkovi se omluví. Pokud se tak nestane a pan Čunek přesto do vlády bude jmenován, Karel Schwarzenberg podá demisi, protože se nemůže ztotožnit s takovýmto výkonem politiky.
Pokud to ale dopadne opačně a sama strana KDU-ČSL si uvědomí, že prosazováním pana Čunka bez přesvědčivého očištění nejvíc ohrožuje sama sebe, potažmo celou českou politiku, Schwarzenbergův postoj může znamenat důležitý milník v naší politice, a to hned z několika důvodů.
Za prvé se ukáže, že k zásadní změně někdy stačí málo: jeden pevný člověk.
Za druhé nám všem připomene, že celý liberální hospodářský systém nevznikl prvotně z volného trhu, ale z nezávislého soudce. Jen díky soudcům, kteří byli v Anglii a Holandsku nezávislí od středověku, se mohl vybudovat systém, kterému říkáme kapitalistický, který nedovolil, aby si lidé nedůvěřovali.
A za třetí, chceme-li rehabilitovat politiku jako řádné řemeslo, budeme muset začít mnohem důsledněji budovat nezávislou justici, před kterou by se každé podezření mělo projednat. Státní zastupitelství, jak známo, hájí zájmy státu, tedy i vlády, která má samozřejmě zájem na tom, aby se nerozpadla.
Napsáno pro ČRo6
Bývalý polský prezident Lech Walesa v přímém televizním vystoupení řekl o současném polském prezidentovi, že je blbec, a minulý týden polská prokuratura rozhodla o tom, že se exprezident nedopustil urážky hlavy státu, za což by mu mohlo hrozit až tříleté vězení. Lech Kaczynski se však může proti rozsudku ještě odvolat.
Pan Jiří Voráč, člen Rady České televize, byl jedním ze dvou radních, kteří hlasovali v polovině ledna proti rozpočtu České televize na rok 2008 a o něco později se postavil i proti obsazení funkce ředitele brněnského studia České televize panem Karlem Burianem.
První polistopadový pokus o eliminaci Komunistické strany Československa je ze 17. dubna 1990, za kterým stál tehdejší prokurátor hlavního města Prahy a dnes renomovaný advokát JUDr. Tomáš Sokol. Do této funkce byl jmenován za Občanské fórum.