Dne 21. listopadu 2009 v časných ranních hodinách zemřel v Praze ve Vinohradské nemocnici po těžké nemoci jednasedmdesátiletý profesor Vojtěch Cepl. Je to po smrti profesora Vladimíra Klokočky v krátké době druhý z autorů Ústavy České republiky, který nás opustil, a to zrovna v těžké době, kdy bychom oba tak silně potřebovali, aby nám neustále vysvětlovali moderní konstitucionalismus, od jehož vývoje jsme se kvůli dvěma totalitám totálně odstřihli. Oba slovutní profesoři léta studovali v zahraničí, profesor Klokočka ve Francii a v Německu, profesor Cepl ve Velké Británii a Spojených státech amerických, a tím se vzácně doplňovali, ale zároveň byli dlouho u nás – než v zahraničí vystudovala nová generace – výjimkami.
Dvě z nejčastějších otázek, které v těchto dnech dostávám, zní: Kdy ti došlo, že komunistický režim se zhroutí a překvapilo tě to? A jak jsi prožíval v Německu pád železné opony?
Ladislav Sitenský, člověk, který měl hodně štěstí, zemřel ve věku devadesáti let v sobotu 14. listopadu 2009.
S profesorem Jiřím Přibáněm o pravomocích předaných Bruselu, možnosti vystoupení z EU, plzeňské aféře a české posedlosti akademickými tituly.
V sobotu 31. října 2009 zemřel ve věku sto let v Paříži francouzský filozof a antropolog Claude Lévi-Strauss, který je považován za otce strukturální antropologie. Svými výzkumy přímo v terénu, prožil léta s indiány v Amazonii, se zasloužil velkou měrou o debarbarizaci kmenových společenství v našem podvědomí: zboural zcela mýtus o nadřazenosti bílé rasy a dokázal, že i polonahý indián je schopen abstraktního myšlení. Předvedl, že i tito indiáni si kladou stejně hluboké a filozofické otázky jako my po celou dobu naší civilizace a ptají se: Kdo jsme, odkud přicházíme a kam kráčíme.
Dne 9. listopadu 2009 uplynulo přesně dvacet let od pádu Berlínské zdi, kterou výhodní Němci začali stavět v neděli 13. srpna 1961 v jednu hodinu v noci, tedy před čtyřiceti osmi lety. Od toho dne byl rozdělen Berlín osmadvacet let. Tehdy začala stavba 165,7 kilometrů dlouhé zdi, která oddělovala americký, anglický a francouzský sektor od zbytku města, kde byli Rusové. V průběhu let se stále vylepšovala, nakonec šlo o dvě zdi, kvůli kterým byla zbořena řada domů. V meziprostoru byly samostříly, zoraný pás a silnice pro policejní hlídky. Berlínská zeď byla velkou jizvou na Evropě, která celému světu připomínala, že druhá světová válka ještě neskončila, jen se z žhavé války proměnila na studenou.
Pozorujeme-li jednání našich politických špiček největších politických stran, zdá se, že při výběru našeho eurokomisaře poté, co tam odmítl odejít premiér Jan Fischer, v němž vycítili velmi silnou potenciální konkurenci (mohl by se začít rozhodovat sám, a tím narušit zavedený politický byznys s tendry i politickými posty, vždyť už nejspíš i kvůli tomu padl kdysi premiér Špidla a taky musel odejít za trest do Bruselu) a chtěli se ho tímto krokem zbavit, při výběru bude platit zákon negativní selekce.
Před časem navštívil redaktor renomovaného měsíčníku Cicero, který má podtitul magazín pro politickou kulturu – mimochodem ho vydává v Německu Michael Ringier, který u nás vlastní Blesk – asi dnes nejznámějšího německého filozofa Petera Sloterdijka. Rozhovor, který spolu vedli, se týkal budoucnosti kapitalismu a vyvolal v Německu velmi živou veřejnou debatu, na kterou Peter Sloterdijk odpověděl tzv. Měšťanským manifestem.
I takhle by se dal s trochou nadsázky nazvat komentář k požadavku Václava Klause, aby u nás neplatila Listina základních práv Evropské unie, když člověk nečte jen naše noviny. U nás sice píšeme Klaus vyhrál! nebo Evropa ustoupila Klausovi, ale někteří Němci hlavně v Bavorsku to vidí úplně jinak a hovoří o tom, že jsme se ocitli v zóně, kde platí lidská práva druhé třídy a kde je omezena lidská důstojnost.