Istanbul je podle amerického Brookings Institution nejdynamičtěji se rozvíjející hospodářskou metropolí na světě. Nikdo neví, kolik tam žije lidí: odhady se pohybují od patnáct do sedmnáct milionů. A v byznys centru této metropole rostou mrakodrapy jako houby po dešti.
Jestliže udržení vlády Mirka Topolánka zastavením stíhání Jiřího Čunka vedlo k rozložení státních zastupitelství a zviditelnilo fungování tzv. justiční mafie, delší existence vlády s Věcmi veřejnými může akcelerovat rozklad policie kvůli tomu, že se váhá, jestli Vít Bárta bude za podplácení vydán k trestnému stíhání v červenci, srpnu či v září. Totiž právě tato strana a její faktický vůdce měli jako hlavní heslo boj s korupcí, ale byl to rovněž pan Bárta, kdo chtěl dosíci vlivného postavení na politickém hřišti všemi možnými, a to ještě brutálnějšími korupčními prostředky, jak stojí v tajném dokumentu z října 2008. Ten byl určen vedení jeho bezpečnostní agentury ABL. Stíhán by měl být zatím podle paragrafu 232 za podplácení vlastních poslanců, jejichž loajalitu si kupoval. Jestli ke stíhání pana Bárty nedojde, hrozí, že policii již dojde trpělivost a začnou její nejzkušenější lidé masově odcházet, jak již nyní vyhrožují. Jeho kolega Jaroslav Škárka by zase mohl být v této souvislosti stíhán za přijímání úplatku, podle paragrafu 331.
A dalo se to i očekávat. Nečekané ohlášení odchodu Jiřího Janečka z postu generálního ředitele otevřelo opět prostor pro to, aby politici veřejně vyslovili své námitky vůči této nejdůležitější veřejnoprávní instituci. Činí tak evidentně proto, aby si podle toho, kdo z uchazečů bude nejvstřícněji slibovat splnění jejich požadavků, vybrali a prosazovali dotyčného na post ředitele ČT.
Před několika dny dostala Angela Merkelová ve Spojených státech nejvyšší civilní vyznamenání Spojených států, tzv. Medaili svobody. Novináři se tomu ale vysmívají. Tento akt totiž přesně ukazuje rozdíl mezi symbolickou politikou a reálnou politikou: vyznamenání a čestné doktoráty patří do jiné kategorie než praktická politika, protože o důležitých tématech panují právě v této době mezi Spojenými státy a Německem hluboké neshody.
Před deseti lety, kdy Václav Klaus slavil šedesátiny, si skoro všichni mysleli, že odejde do politického důchodu. V neděli, 19. června 2011, oslavil sedmdesátiny, na důchod nemyslí a nijak výrazně se nezměnil.
Přesto, že všechny politické strany před volbami slibovaly zdanění hazardu, ministerstvo financí pod vedením Miroslava Kalouska, který nejvíc šetří a vyžaduje to ode všech, to znamená i od nemocných, důchodců, lidí s nízkými příjmy, ale i od vědy, školství a nakladatelů, ani tentokrát takový návrh nepředložilo vládě. Sněmovnou prošla jen velmi okleštěná verze. Poslanci a politici zřejmě využili celostátní odborářské stávky jako kouřové clony a povedlo se, média se tomu skoro vůbec nevěnovala, ač podle oficiálních údajů zdanění by jen v prvním roce přineslo státní pokladně sedm miliard korun.
Jednapadesátiletý Sigmar Gabriel je rok a půl ve funkci předsedy německé sociální demokracie a ve svém prvním veřejném vystoupení po zvolení slíbil, že členy SPD víc zapojí do života strany a že se sociální demokraté víc otevřou veřejnosti. Toto jeho prohlášení nemohlo nikoho, kdo se podíval na čísla, překvapit: v posledních dvaceti letech strana ztratila polovinu z bývalého milion členů a průměrný věk, těch, co zůstali, se pohybuje kolem 58 let. Tato strana je evidentně přestárlá.
Premiér Petr Nečas prohlásil hrdě v sobotních Lidových novinách z 11. června 2011, že jeho vláda má stoprocentní úspěšnost ve sněmovně, ale zapomněl dodat, že této vládě důvěřuje - podle různých průzkumů - jen deset až dvacet procent obyvatelstva. Tato čísla velice přesně odrážejí vnitřní situaci České republiky a stav naší demokracie. Představitelé výkonné a zákonodárné moci se uzavřeli sami do sebe, od zbytku nejen obyvatelstva, ale i světa se odřízli: v Evropské unii vidí nechtěného přítele a občany zhrzeně ignorují, ve svaté víře, že jsou nositeli té jediné pravdy, a proto jsou více méně sami se sebou spokojeni.
Po rozhodnutí Městského soudu v Praze, které předběžným opatřením z pátku původně ohlášenou odborářskou pondělní stávku zrušilo, protože nebyla ohlášena tři dny předem, ji odboráři přesunuli na čtvrtek 16. června 2011. A aby vládu a občany za odklad potrestali, původně třináctihodinovou stávku prodloužili na čtyřiadvacetihodinovou.
Podle průzkumu, který si zadaly Lidové noviny a který byl zveřejněn 2. června 2011, devadesát procent lidí současnou vládu nechce. Koaliční váda Petra Nečase má v parlamentu historicky největší početní převahu osmnácti hlasů, ale zároveň se zdá, že její budoucnost je - jak i průzkum ukazuje - velmi a velmi křehká.
Říká se, že umění je umělci vrozeno jako pud, který se ho zmocňuje a dělá z něho nástroj. Nebo by se dalo říci, že to, co v něm projevuje vůli, není on, osobní člověk, ale umělecké dílo. Jako osoba takový člověk má své vrtochy, nálady, úmysly, ale naproti tomu jako umělec, je "kolektivním člověkem," funguje jako médium, které přenáší a utváří duši lidstva.
Německým zeleným se daří tak jako nikdy. Po velkém vítězství Strany zelených v konzervativní baště Spolkové republiky, v Baden-Württembersku, kde získala více než 24 procent, a tím ukončila skoro šedesátiletou vládu křesťanských demokratů CDU, vstupuje tato strana do dalšího boje o moc na nejvyšší úrovni. Winfried Kretschmann se tam stal prvním zeleným zemským ministerským předsedou. Připomeňme, že Zelení mají více než deset procent ještě v zemských parlamentech v Severním Porýní-Vestfálsku, Hesensku, Porýní-Falcku, 22 procent v Brémách a 29 procent získali v Berlíně. V Konstanci, Tübingenu a Freiburgu mají již primátory.