Bývalý kancléř Helmut Kohl, jeho synové Peter a Walter a jeho nová žena Maike Kohl-Richterová se dostali do sporu. Nejzřetelněji to bylo vidět v minulých dnech, kdy se v kostele ve Speyeru konala vzpomínková mše na Kohlovu ženu Hannelore, která si kvůli těžké nemoci před deseti lety v noci z 4. na 5. července vzala život. Slavnost se dlouho připravovala, v kostele se sešlo asi devět set hostů, jen místo, které bylo připraveno pro Helmuta Kohla, zůstalo prázdné. Týden před obřadem bývalý kancléř oznámil, že se vzpomínkového aktu nezúčastní a zůstane ve svém bungalovu v Ogersheimu ve Falcku. Chyběl i ráno, kdy synové položili u hrobu paní Kohlové věnec. Hlavní důvod k nepřítomnosti Helmuta Kohla novináři spatřují v tom, že po mnohaleté odmlce, kdy se k němu synové nehlásili kvůli jeho druhé svatbě, si nedovedl představit, že by měl zasednout na lavici vedle nich, i když většinou právě smuteční obřady bývají tím momentem, který rodinu stmeluje. Newsmagazín Der Spiegel napsal: "Takové rodinné drama ještě moderní Německo nezažilo." Jiná média připomínala, že to, co se odehrávalo před zraky veřejnosti, připomínalo spíše béčkový film než skutečnost, která se týká jedné z nejprominentnějších rodin Německa.
I tak by se dalo komentovat jmenování Ladislava Bátory ředitelem personálního oddělení ministerstva školství ministrem Josefem Dobešem.
Ludvík Vaculík, který oslavil 23. července pětaosmdesáté narozeniny, je novinář a spisovatel. Ti, co čtou občas Lidové noviny a seznámili se s jeho nejznámnějšími knihami, si třeba pamatují, že napsal: Letadla mají padat, když se tolik lidí chce přesouvat z jednoho místa na druhé nebo medvědi mají žrát děti, když se s nimi chtějí koupat. Před pár lety ho rozzlobil návrh na snížení věkové hranice pro ty, kteří mohou volit. Ptal se: Proč by ti, kteří nemají žádnou životní zkušenost, měli rozhodovat o našich životech? To je nerozumné. Měli bychom se spíš starat o to, aby budoucí diktátoři, kteří se po blížících se dalších katastrofách i u nás ujmou moci, měli pořádné vzdělání a byli trochu osvícení. Kdo se za těmito sděleními skrývá? Proč pan Vaculík provokuje a co tím sleduje?
Německá strana Die Linke, tedy Levice, vznikla před čtyřmi roky dne 16.června 2007 sloučením postkomunistické strany PDS a WASG, původně volební alternativy, která měla ve štítě heslo: práce a sociální spravedlnost. Připomeňme, že PDS byla zastoupena skoro výlučně jen v nových spolkových zemích, tedy v bývalé NDR a WASG zase převážně jen ve starých spolkových zemích. Už z tohoto faktu lze vyvozovat názorové rozdíly, které letos na jaře vyvrcholily mnoha tematickými střety.
Sobotní vydání Práva, které bývá považováno na naší novinové krajině za levicový deník, zveřejnilo celostránkový velmi vstřícný rozhovor Lukáše Beka s bývalým ministrem Pavlem Drobilem z ODS, který odstoupil kvůli podezření z manipulace s finančními prostředky na fondu životního prostředí. Připomeňme, že šlo o zakázku na pražskou čističku, která měla stát dvacet miliard a byla zřejmě předražená o tři miliardy, z nichž mělo jít údajně 500 milionů na podporu další politické kariéry ministra Drobila.
Druhá část rozhovoru s nejvyšším státním zástupcem Pavlem Zemanem. První najdete ZDE.
Rozhovor s nejvyšším státním zástupcem Pavlem Zemanem
První kauza se týká Běloruska a Andrzeje Poczobuta, osmatřicetiletého zpravodaje polských novin Gazeta Wyborcza, kterého v Minsku poslal soud 5. července 2011 za kritické články o tamější diktatuře na tři roky do vězení s podmíněným dvouletým odkladem. Důvod: urážka prezidenta Lukašenka. Tento novinář psal o tom, že Alexandr Lukašenko „utahuje šrouby“ a že „jeho režim je nereformovatelný“. Za tato slova mu byla odebrána novinářská akreditace, následovala vazba a žaloba.
Otázka, na kterou se pokusím odpovědět, zní: co mají příběhy Pandurů a sličné Pandory společného?
Zúčtování s takzvanou černo-žlutou vládou. Nevláda. To jsou jen dva z mnoha titulků, které můžeme v posledních týdnech najít v německých prestižních médiích. Nebo: Měšťanská koalice vládne tak prázdně a dezorientovaně jako skoro žádná jiná koalice. Protože si kancléřka Merkelová s šéfem liberálů Röslerem shodnou jen na základních prioritách, zbývá hodně prostoru pro problémy a detaily. Žádná debata nepoškodila klima v koalici tak, jako spory kolem snížení daní. Pro liberály je ministr financí Schäuble nenáviděná figura. Ale i řada unionistů pozvedá obočí. Rössler chce svou stranu FDP učinit sympatičtější. Nyní mají ale mnozí jeho spolustraníci strach, že je příliš milý. Spolková vláda nedělá nic, co by napomohlo řešit strukturální problémy Německa. To jsou základní připomínky k současné vládě, které publikoval newsmagazin Der Spiegel.
Skandály spojené nějakým způsobem hlavně s Vítem Bártou, jeho praktikami řízení detektivní agentury ABL a lidí ve straně Věci veřejné, nám dovolily si postupně sestavit anamnézu tohoto podnikatele a faktického šéfa této strany. Zároveň ale právě tyto aféry do značné míry zastiňovaly členskou základnu a vedení Věcí veřejných. Teprve poslední měsíce ukazují zřetelněji, jak je strana strukturovaná a proč je pro politiky i občany čím dál tím víc nevypočitatelná.
Dne 2. července 1961, tedy před padesáti lety, se zastřelil ve Spojených státech ve městě Ketchum, ve státě Idaho, v necelých dvaašedesáti letech, spisovatel Ernest Hemingway. Napsal šest románů, mnoho povídek, nekonečně reportáží a v roce 1954 dostal Nobelovu cenu za kratičkou prózu Stařec a moře. V této dvacetistránkové povídce je popsán boj muže s rybou. Jako předloha k figuře Santiaga mu posloužil rybář Gregorio Fuentes. Ten zemřel o čtyřicet let později v roce 2002 ve věku 104 let na Kubě, kde rovněž Hemingway žil a psal od roku 1939 do druhé půlky padesátých let jihovýchodně od Havany ve Finca La Vigia. A jak znalci místního prostředí napsali: možná takovou rybu, o které povídka pojednává, Fuentes nikdy neulovil.