Připomeňme si: Na území americké vojenské základny na Kubě, která se jmenuje Guantanámo, postavili v roce 2002 pod vlivem útoků na Spojené státy 11. září 2001 a kvůli válce v Afghánistánu internační tábor pro lidi podezřelé z terorismu. Mělo to pro Američany tu výhodu, že tábor leží mimo území Spojených států, a tudíž nepodléhá jejich jurisdikci. Lidé, kteří sledují porušování lidských práv, proti tomuto zařízení, které nechal postavit prezident Bush, protestují. Jako důvody protestů udávají nelidské podmínky a brutální výslechy, který tam jsou podezřelí podrobováni. Mezinárodní červený kříž v této souvislosti hovoří o mučení. Už bylo zjištěno, že při výsleších byl používán tzv. waterboarding, tedy násilné ponoření hlavy vyslýchaného do vody, aby měl strach, že se utopí.
Nejčastější otázka, kterou si kladou experti v této souvislosti, zní: Je možné zablokovat námořní cesty, kterými se do Evropy a do Spojených států transportuje ropa?
Eurozóna balancuje nad propastí a středoevropské národy se k ní stavějí různě. Češi trpí sebeuspokojením: Jsme rádi, že v tom nejsme. Slovenská lekce je o účetnictví: Proč máme my chudí doplácet na bohaté Řeky? Maďaři vidí situaci realisticky možná i proto, že stojí na pokraji bankrotu. A Poláci předvádějí lekci evropanství.
… protože i kdyby jeho úmysly byly počestné, není osobnostně uzpůsobený k výkonu jakékoliv vyšší funkce ve státní správě, protože neumí komunikovat ani s podřízenými, ani s veřejností, i když je snad skoro všem jasné, že naše školství se reformovat musí. Neschopnost komunikace potvrdil Josef Dobeš naposled v televizi 20. ledna 2012 v Show Jana Krause, kde řekl: "Když se naseru, tak se zatnu a nehnou se mnou."
Protestů světových webů proti zavedení cenzury internetu si mohli všimnout i ti, co se o to nezajímají, protože ve středu 18. ledna 2012 anglická Wikipedia zůstala černá a google odkazoval na americkou petici, která protestuje proti dvojici navržených zákonů, které mají zkratky SOPA a PIPA. Ve Spojených státech se proti těmto zákonům svolávají i demonstrace. Schválit první zákon původně měli senátoři už 24. ledna.
V Evropské unii se hovoří o dluhové krizi, miliardových půjčkách pro slabé ekonomiky, jako je Řecko, spořících programech, diskutuje se o dluhové brzdě, bonitním známkování a bankách, které trpí tím, že půjčovaly peníze novým zemím. To se týká zvláště Rakouska, jehož banky půjčovaly hlavně Maďarům, které díky politice premiéra Orbána padá nejen do krize, ale i do izolace.
Začnu ohlédnutím za posledních dvaadvacet let: nejprve jsme chtěli, aby se nám neříkalo východní Evropa, ale střední Evropa. Pak jsme odmítali přívlastek střední a chtěli jsme být pouze Evropou či Evropany. V posledních týdnech a dnech naše politická reprezentace hlavně ústy občanských demokratů odmítla euroval, čili solidárně se podílet na řešení krize eurozóny, tedy Evropy, do které jsme chtěli patřit a nyní odmítáme stejnými ústy dohodu o společných rozpočtových pravidlech, jinými slovy z Evropy zase couváme, jdeme zpět. Míříme do východní Evropy.
To jsou slova, která zazněla minulý týden u mosteckého okresního soudu, kde právě probíhá proces s členkou Dělnické strany sociální spravedlnosti Lucií Šlégrovou. Obžaloba ji viní, že 17.listopadu 2010 na pietní demonstraci v litvínovském Janově řečnila o ideologii národního socialismu. Soudní znalec Michal Mazel její řeč vyhodnotil jako propagaci nacismu a antisemitismu. Advokát Lucie Šlégrové Petr Kočí podal žádost na jeho vyloučení ze soudního procesu kvůli tomu, že jeho jméno vzbuzuje dojem, že je židovského původu a mohl by vnímat příliš přecitlivěle otázky šoa, tedy holocaustu a je tudíž nepatřičně vztahovačný. Další žádost o vyloučené kolegy advokáta a soudního znalce Michala Mazla podal proto, že je aktivní v politice a ekonomicky je závislý na znaleckých posudcích.
V Ústavě České republiky, kterou jsme si schválili dne 16. prosince 1992, hned v preambuli mimo jiné stojí: My občané České republiky v Čechách, na Moravě a ve Slezsku... věrni všem dobrým tradicím dávné státnosti zemí Koruny české atd. jsme odhodláni budovat, chránit a rozvíjet Českou republiku v duchu nedotknutelných hodnot lidské důstojnosti a svobody jako vlast rovnoprávných svobodných občanů, kteří jsou si vědomi svých povinností vůči druhým a zodpovědnosti vůči celku, jako svobodný a demokratický stát, založený na úctě k lidským právům a na zásadách občanské společnosti..." Tolik citát.
Česká literatura ztratila jednoho z posledních velkých spisovatelů, kteří nás spojovali s báječnými šedesátými lety minulého století
Aféra německého spolkového prezidenta Christiana Wulffa, kvůli které je na něj vyvíjen tlak, aby odstoupil, nám nastavuje zrcadlo: Kdyby se německé, či řekněme přesněji standardy severských evropských zemí s protestantskou tradicí transparentnosti dodržovaly u nás, muselo by z politiky odejít většina lidí.
Zesnulý prezident nikdy nechtěl být objektem dějin, vždy se snažil být jejich subjektem
Po včerejšku, 3. lednu 2012, kdy nás opustil v sedmaosmdesáti letech Josef Škvorecký (narozený v roce 1924), o po loňské smrti Arnošta Lustiga, který se narodil v roce 1926, ze slavné trojky českých spisovatelů, kteří po roce 1968 odešli na Západ, protože nechtěli znovu prožít padesátá léta (ta se nakonec skutečně v mírnější podobě v sedmdesátých letech opakovala), už zbývá jen Milan Kundera (ročník 1929, žije v Paříži).
V Maďarsku se poměry v tamější veřejnoprávní televizi zase přiostřily. Přituhovat tam začalo již v srpnu, kdy z úsporných důvodů se začalo propouštět a tato akce se velmi rychle proměnila v politickou čistku: z 3 200 zaměstnanců mělo odejít 550 nepohodlných novinářů. Nakonec výpovědi proběhly ve dvou vlnách a muselo odejít přes 600 novinářů. Médií se brutálně zmocnil Viktor Orbán a jeho strana Fidesz, která má v parlamentu většinu.