Tuto zásadu vyhlásil již první úctyhodný senát Ústavního soudu, a proto znárodněné majetky v rámci restitucí byly téměř všem, kteří byli okradeni mezi únorovým nástupem komunistů v roce 1948 a 1. lednem 1990, a požádali o to, vráceny. Důvod byl zřejmý: alespoň částečně napravit křivdy, které na majitelích spáchala vládnoucí nenormalita. Výjimku tvořily doposud církve, protože hodnota jejich majetku, zejména římsko-katolické církve, byla příliš vysoká a naše republika je kvůli historickému vývoji: husitství, rekatolizaci a komunistickému režimu snad nejateističtější zemí v Evropě. To je asi jeden z hlavních důvodů, proč se s navrácením tak dlouho otálelo. Za zabavený majetek získá 16 církví během třiceti let náhradu ve výši 59 miliard korun navýšených o inflaci a stát jim naopak přestane vyplácet příspěvky: dojde tedy konečně k odluce církví od státu. Připomeňme, že se této vládě podařilo sumu snížit z původně navrhovaných 100 miliard v roce 2002 bezmála na polovinu. Zároveň bude postupně církvím vydán, pokud o něj požádají, ukradený majetek v odhadované výši asi 75 miliard. To je rozhodně dobře, protože jen pohled na tyto zdevastované historické nemovitosti přesvědčivě dokazuje, že stát - ať socialistický či kapitalistický - se o tyto majetky nedokázal od roku 1948 postarat.
To je otázka, kterou si musí veřejnost nutně klást po té, co tento argument zazněl z úst řady předních politiků, kteří při volbě prezidenta Miloše Zemana podporovali. Po třech týdnech, které uplynuly od volby, se zdá, že předvídatelnější je spíš jeho okolí, tedy Miroslav Šlouf and company, jehož obchodní zájmy jsou kompatibilní se zájmy části ODS i ČSSD, ale sám Miloš Zeman může všechny překvapit. Jeho touha po moci a prognostické vizionářství, kterým byl známý od mládí, ho může inspirovat ke zcela nečekaným krokům.
V pátek 8. února 2013 bývalý předseda Komunistické strany Čech a Moravy Miroslav Grebeníček při projednávání důvodové zprávy poslanecké novely, podle níž se o něco později 16. leden, tedy den Palachova činu, zařadil mezi významné dny, prohlásil: "Jan Palach se nezapálil na protest proti Komunistické straně Československa, jeho sympatie patřily především reformním komunistům."
Od prezidentských voleb uplynul víc než týden a je zřejmé, že český politický rybník zůstává rozčeřen a zřejmě tomu tak bude i nadále. Sociální demokraté mají 18. a 19. března 2013 sjezd, na kterém se bude volit předseda: Bohuslav Sobotka je sice zatím jediným kandidátem a má většinovou podporu členské základny, jenže jak z knihy Miloš Zeman Zpověď informovaného optimisty vyplývá, 27 zrádců, kteří před deseti lety zapříčinili, že nebyl zvolen prezidentem, si moc dobře pamatuje. Mezi těmito zrádci jsou právě pánové Sobotka a Zaorálek, tedy šéfové ČSSD a nově i sociálnědemokratický kandidát na prezidenta Jiří Dienstbier mladší, který o Zemanovi řekl, že není levicový politik a který bude na sjezdu obhajovat funkci místopředsedy. Příznivci Miloše Zemana mezi sociálními demokraty proto s největší pravděpodobností budou chtít mít kromě Michala Haška další své lidi ve vedení, jako jsou například plzeňský hejtman Milan Chovanec či Jaroslav Foldyna, které musí dle stanov doplnit ještě nějaká žena. Rozhodovat se bude mezi Alenou Gajdůškovou a Marií Benešovou. Obě jsou příznivkyně Miloše Zemana. Šance pánů Dienstbiera i Zaorálka proto mohou být oslabené.
Panu Štěpánu Kotrbovi se podařilo 22. ledna 2013 uspět u Rady Českého rozhlasu se stížností na komentář Adama Drdy, který byl odvysílán po prvním kole prezidentských voleb: rada poslala stížnost k vyjádření řediteli Centra zpravodajství Tomáši Pancířovi, který nechal z archivu text komentáře odstranit a jeho odvysílání označil za pochybení editora a šéfredaktora Rádia Česko.
Sociální demokraté si polepšili v Dolním Sasku, kde 20. ledna proběhly volby. Získali tam 32,6 procenta, což znamená, že v této čtvrté nejlidnatější německé spolkové zemi, žije tam skoro osm milionů obyvatel, mohou společně se zelenými uzavřít vládní koalici.