Problém zatčení poslanců Tluchoře, Fuchsy a Šnajdra a posléze jejich propuštění vyvolal řadu zásadních otázek, z nichž tu podstatnou formuloval nejvyšší státní zástupce Pavel Zeman, který pro Mladou frontu Dnes řekl: "Ti, kteří pomáhali korupci, jsou obviněni, ti, kteří z té korupce profitovali, jsou z obliga." Dodejme, že to způsobilo rozhodnutí Nejvyššího soudu. Doslova řekl: "Může to působit zvláštním dojmem. Na někoho možná i tak, že u nás existují lidé, na něž se trestní zákoník vztahuje v plném rozsahu, zatímco někdo jiný může být jaksi nedotknutelný."
V minulých dnech oslavili dva nepřehlédnutelní čeští spisovatelé narozeniny: V neděli bylo Pavlu Kohoutovi pětaosmdesát a ve středu Ludvíku Vaculíkovi sedmaosmdesát. Oba ještě nejsou na penzi: píší. Pavel Kohout naposled vydal loni knihu Můj život s Hitlerem, Stalinem a Havlem a každý týden v sobotu najdeme fejeton, kterému říká Trilobit, v Mladé frontě Dnes.
Zatčení tří bývalých poslanců Tluchoře, Fuchsy a Šnajdra a ředitelky kabinetu bývalého premiéra Nečase paní Nagyové poněkud upozadilo jednu z dalších závažných skutečností, a sice že prezident Miloš Zeman opět navrhl jako svého kandidáta na ústavního soudce předsedu městského soudu Dr. Jana Sváčka, kterého Senát již jednou ve stejném složení odmítl.
A může za to již šest týdnů trvající skandál, který způsobil Edward Snowden zveřejněním informací o tom, že americké tajné služby odposlouchají i své spojence v rámci programu Prism. V Německu pak podle jeho podkladů mělo být měsíčně sbíráno až 500 milionů komunikačních dat.
To je otázka, která v posledních dnech zaznívá skoro ve všech médiích. Připomeňme si nejprve ve stručnosti, o co jde: Bývalý předseda úřednické vlády Jan Fischer, který vystřídal Mirka Topolánka ve funkci v květnu 2009 a vládu vedl jeden rok, si v této funkci získal tak vysokou míru popularity, ač byl od roku 1980 až do rok 1989 členem komunistické strany, že se rozhodl kandidovat na prezidentský úřad. V minulém roce to dlouho dokonce vypadalo, že je favoritem. Do kampaně investoval asi 25 milionů korun. Mezi jeho největší sponzory patřil například miliardář Tomáš Chrenek, který však v okamžiku, kdy byl pan Fischer vytlačen z hlavního peletonu Karlem Schwarzenbergem a souboj se odehrál už jen mezi ním a Milošem Zemanem, přestal pana Fischera podporovat. To mělo za následek, že ještě do minulých dnů měl dluh asi 5, 3 milionu korun.
A jaké důsledky může mít v brzké době politika premiéra Viktora Orbána po třech letech vlády v zemi, kde jeho strana Fidesz má dvoutřetinovou většinu v parlamentu? To je otázka, na kterou hledají v současnosti odpověď nejen maďarští kritičtí žurnalisté a ekonomové, ale i mezinárodní nezávislé instituce jako například Friedrich Ebert Stiftung, blízká německým sociálním demokratům či Institut pro hospodářskou komparistiku ve Vídni. Výsledky všech zmíněných studií se shodují na jednom: Vliv státu se za poslední léta v Maďarsku zmnohonásobil, místní hospodářství ovládá klientelismus a monopolistické tendence značně zesílily. Zatímco před patnácti lety se v Maďarsku zakládaly cizí firmy, dnes převládá snaha je zavírat, komentoval pro Süddeutsche Zeitung situaci jeden německý diplomat, který si nepřál být jmenován.
Prezident Miloš Zeman, jak oznámil v dnešním Právu, doufá, že vládě premiéra Jiího Rusnoka dá sněmovna důvěru, ale právě názor na složení této vlády je to, čím se pohled české veřejnosti liší od pohledu zahraničních novinářů, jak naznačuje i dnešní titulek v levicovém Frankfurter Rundschau, který zní: Český feudalismus! V posledních týdnech jsem měl několik besed doma i v zahraničí a jeden rozdíl nebylo možné přehlédnout: Naprosto rozdílné reakce na počínání prezidenta Miloše Zemana. Zatímco doma nejčastější otázka zní: Jak to dopadne?, například Rakušané se mě nejčastěji ptali: Jak je možné, že takové chování Zemanovi tolerujeme? Kritičtí jsou u nás většinou jen novináři, kteří se o politiku zajímají profesionálně.
V noci na středu 12. června 2013 zastavila řecká vláda vysílání veřejnoprávní televize ERT. Některé oblasti země na severovýchodě a řecké ostrovy poblíž Turecka jsou díky tomu zcela odříznuté od informací vysílaných v řečtině a jsou odkázané jen na turecké vysílače. Stalo se tak poprvé od roku 1966, kdy tam televize začala vysílat. Na protest proti odpojení se pak v Řecku konala generální stávka. Na veřejnosti se začalo diskutovat o tom, jestli lze ještě hovořit v Řecku o demokracii, když tak bylo učiněno bez vědomí parlamentu. Oficiální protest zaslal řecké vládě také Jean-Paul Philippot, prezident Evropské vysílací unie (EBU). Propuštění novináři vysílají v současnosti přes internet. Zavření televize vyvolalo nakonec i vládní krizi.
S odstupem jsou problémy zřetelnější, říkávala mi babička, když jsem se jako dítě nad něčím rozčiloval. Vzpomněl jsem si na ni v těchto dnech, kdy jsem se po týdnu vrátil ze zahraničí. Zatímco před tím jsem se díval na prezidenta Zemana trochu nevraživě, po týdenní abstinenci od české politiky jsem naši krajinu zahlédl jinýma očima: Miloš Zeman v ní najednou vypadal jako profesionál, který se chová sice tvrdě, ale přesně tak jak mu to my občané a politici dovolíme. To, co provádí, říkal před svým zvolením i po svém zvolení, kdy přece hned začal uvažovat nahlas o tom, že by mohl odvolat Nečasovu vládu, zatímco politici na jeho důsledné a zřetelné kroky nebyli a nejsou doteď vůbec připraveni a neustále se diví. Působí dojmem, že jsou zahleděni výhradně do svých představ: ODS, že bude dál vládnout s paní Němcovou v čele, protože nakonec nominuje sama sebe, když dostane třetí pokus jako předsedkyně sněmovny. TOP 09, že někdo za ně vyvolá předčasné volby a oni budou vůdčím subjektem na pravici: Jinak racionální Miroslav Kalousek dokonce přiznal, že nikoho z nich nenapadlo, že prezident jmenuje úřednickou vládu, i když to tušili i lidé na vesnici.
Po smrti Václava Havla se zmínky o České republice vytratily ze světových médií a roli vůdčí země středoevropského regionu převzalo Polsko, nejen jako největší země v této části Evropy, ale i proto, že po nástupu nového prezidenta Komorowskeho a premiéra Tuska je jejich politika jasně proevropská. Prohlašují, že i v době krize chtějí vstoupit do eurozóny a snaží se, aby co nejvíc jejich kandidátů obstálo v evropské administrativě.