Dva němečtí studenti z Berlína, kterým je kolem pětadvaceti, Vincenc - Immanuel Herr a Martin Speer, se domnívají, že stále vzrůstající trend vyhýbání se volbám ohrožuje demokracii. Důvody, proč tomu tak je, shrnují takto: lidé tak činí z rozzlobenosti, nebo je za jejich rozhodnutím politický kalkul či neznalost a nevzdělanost. Mladí nevoliči prý navíc mají pochybnosti i o významu vlastního hlasu. Podle posledního průzkumu agentury Forsa zůstane doma na gauči 22. září 2013, kdy proběhnou celoněmecké volby, asi 30 procent voličů.
Čím je pozice Bohuslava Sobotky silnější, tím častěji a hlasitěji zaznívají z Hradu slova, která by měla umožnit prezidentu republiky Miloši Zemanovi jmenovat jako premiéra někoho jiného, tedy nejspíše Michala Haška, který prezidenta soustavně podporuje. Bohuslavu Sobotkovi, ale i Lubomíru Zaorálkovi, nemůže Zeman zapomenout, že v předminulých volbách na prezidenta v roce 2003 mu nedali hlas. V knize Zpověď informovaného optimisty mluví o 27 členech sociální demokracie, kteří tehdy pro něj nehlasovali, jako o zrádcích, s kterými se nevyjednává.
Co když v blížících se celoněmeckých volbách, které se budou konat 22. září 2013, liberální stana FDP propadne? To je otázka, kterou si u sousedů kladou čím dál tím častěji nejen občané, ale i stranické špičky a novináři. Paní kancléřka Angela Merkelová dokonce veřejně začala uvažovat i o variantě velké koalice, což ale část špičky vedení CDU odmítá, napsal Der Spiegel. Dokonce se objevily i úvahy o možnosti opakovat volby, protože ani sociální demokraté by, pokud odmítnou levici, která nemá žádný koaliční potenciál, neměli šanci získat potřebnou většinu. Nové volby ale představují velké riziko, protože lidé, jak jsem s nimi sám hovořil, poprvé po letech vůbec nevědí, koho mají volit.
Jestli budou parlamentní volby skutečně na podzim, tedy jak dopadne úterní hlasování o předčasných volbách, do této chvíle nikdo neví. Všichni sice chystají kampaně a připravují kandidátky, ale zároveň se o možných volbách vyjadřují velmi opatrně. Vědí, že k rozpuštění sněmovny je třeba nejméně 120 hlasů, teoreticky jich mají údajně 133, ale i s jedenácti poslanci z Věcí veřejných, kteří se už do sněmovny nikdy nevrátí. Bez nich je to jen 122, a když z různých důvodů tři nějací další poslanci budou proti, sněmovna se nerozpustí. Další varianta je, že volby budou jen odloženy na pozdější termín.
Německé hospodářství se dostalo v druhém čtvrtletí roku 2013 z krize a vzrostlo o 0,7 procenta, což pozitivně překvapilo i experty. Je to nejvyšší růst za více než poslední rok. Může za to zvyšující se spotřeba, investice i export, oznámil Spolkový statistický úřad. Například agentura Reuters počítala s nárůstem ekonomiky jen o 0,6 procenta.
Noviny Die Welt otevřely před pár dny znovu diskusi o slučování spolkových zemí. O novém federálním uspořádání Německé spolkové republiky se s různými pauzami hovoří již léta, protože kořeny současného dělení je třeba hledat v poválečném období, kdy bylo Německo rozděleno velmocemi do různých okupačních zón. Zatím se, kromě jedné výjimky, jednotlivé země nedokázaly na ničem domluvit.
Od 13. července 2010 do 10. července 2013 se vystřídali v České republice na postu ministra kultury tři lidé a všichni se nějak podepsali na Národním divadle. Jiří Besser odvolal v březnu 2011 pověřeného ředitele Státní opery Praha Radima Dolanského a pověřil řízením Ondřeje Černého, ředitele Národního divadla, kterého ovšem do funkce jmenovala čtrnáctidenní ministryně Helena Třeštíková v lednu 2007 na šest let.
Příznivci moderní monarchie v Rakousku, kteří dříve tvořili jen tzv. Černo-žluté fórum, se před nedávnem sdružili a vytvořili Černo-žlutou alianci s podtitulem Demokraticko-sociální-národní svaz. Ten je podle svých webových stránek orientován do budoucnosti, je nadkonfesijní a nadnárodní a rád by zavedl parlamentní monarchii, v níž by kooperovaly bývalé státy podunajské monarchie. Kvůli svému nadnárodnímu programu se záměrně nestali ti, co chtějí obnovit toto soustátí, politickou stranou, která je vždy národní. V programu mají zlegalizování měkkých drog a povinnou výuku jazyků bývalé monarchie, tedy češtiny, maďarštiny a italštiny.