Andrej Babiš, jehož předvolební kampaň je v plném proudu, svou strategii postavil na jednoduchém principu: Chce být vidět v co nejvíce lokalitách a všude slibuje to, o čem se dozví, že si alespoň nějaká skupina občanů přeje. Cíl je zřejmý: získat co nejvíc křesel v parlamentu, a tím si zajistit, aby nebyl vydán k trestnímu stíhání. Jeho úpěnlivé snažení není moc přesvědčivé.
"Ty víš, že jsem byl k odchodu vlastně přemluven, všichni přátelé na mne naléhali, ty také - poprvé jsem udělal něco jiného, než kam mne vedl instinkt - a za trest jsem ztratil tebe, to nejlepší, co jsem kdy v životě měl," napsal již z exilu třiapadesátiletý Ferdinand Peroutka v roce 1948 do Prahy své přítelkyni a bývalé sekretářce z Lidových novin Slávce, tehdy ještě Fenclové. A když v roce 1978 v New Yorku umíral, seděl u něho nejstarší kamarád, spolužák z gymnázia a lékař Karel Steinbach. V knize Muž přítomnosti, která vyšla v nakladatelství Konfrontace v roce 1985 v Curychu, píše: "Neočekávaně se jeho stav na chvíli zlepšil. Otevřel oči, poznal mě a chtěl něco říci... Nerozuměl jsem mu. Obtížně, třesoucí se rukou hůlkovým písmem napsal na kus papíru SLÁVKA." Dr. Steinbach a Slávka byli jeho nejvěrnějšími přáteli.
Přehršle komentářů a vyjádření ke kauze Čapí hnízdo, v níž jde o údajné podvodné vylákání dotace od Evropské unie, plní všechna naše média. Spekuluje se o výši trestu pro pány Andreje Babiše a Jaroslava Faltýnka a další osoby, hovoří se o fatální zkoušce české justice atd. Zcela ale mimo pozornost se dostala skutečnost, že státní zástupci se stíháním nesouhlasili. Tato skutečnost znamená, že se státní zástupce nevyloučil z dalšího rozhodování. On k tomu ale musel mít nějaký důvod.
Již několik dní se zase po deseti letech hovoří o futuristickém návrhu knihovny architekta Jana Kaplického, která měla stát v Praze na Letné. Ač jde evidentně o předvolební tah hnutí ANO, které chce oslovit i možné intelektuální voliče, kteří se nejčastěji k tomuto politickému uskupení vyjadřují kriticky, v důsledku to ukazuje, že idea projektu, který by mohl přitáhnout do Prahy turisty, je stále živá, když ho využije i předvolební marketing. Připomeňme, že na řadě turistických informačních tiskovinách se více než Pražský hrad dnes vyskytuje Tančící dům architektů Gehryho a Miluniče. A blob či chobotnice Jana Kaplického by mohl fungovat podobně.
Sociální demokraté mají zase smůlu. Před rokem totiž ohlásili velice zbrkle reorganizaci policie a sloučili protimafiánský a protikorupční útvar s odůvodněním, že je potřeba zefektivnit práci policie a trestní řízení. Babiš a jeho hnutí zase vyhlásili, že se zaměří na daňové úniky a tím zvýší příjem do státní pokladny.
Jeden z nemnoha vtipů Pavla Kantorka, v němž nevystupovaly kočky a myši, zněl: Rok 1951:"Ještě než došlo k hlavnímu líčení, můj advokát dostal osm let." Lakonický a tvrdý humor byl pro tohoto autora typický, jak dokazuje i další jeho vtip: "Vždycky jsem si myslel, že mozek je nejdůležitější orgán v těle. Pak jsem si uvědomil, kdo mi to říká." Petr Adler, který žije v Kanadě, kde žil až do své smrti i Pavel Kantorek, o něm napsal, že při pohledu na jeho kresby, jde z člověka smích skrz slzy. A Kantorek to prý komentoval slovy: "Svět se naprosto zbláznil, lidé dokonale zešíleli, ale když si člověk nepřeje, aby skončil v blázinci spolu s nimi, musí se tomu všemu smát."
V úterý 1. srpna 2017 začal v Turecku největší proces s údajnými bývalými pučisty z 15. července 2016. Před soudem stojí 500 obžalovaných kromě sedmi, kteří jsou na útěku, a do sálu ve věznici nedaleko Ankary se vejde 1560 lidí, ale z toho je prý 1130 policistů. Mezi obžalovanými je i duchovní Gülen, kterého Ankara považuje za hlavního organizátora puče. Ten ale žije ve Spojených státech. Všichni jsou obžalováni z porušení ústavy, pokusu o vraždu prezidenta, svržení vlády atd. a předpokládá se, že dostanou doživotí. Celkem již bylo odsouzeno 550 lidí a další procesy se chystají. Jen tento týden bylo zatčeno dalších 1098 Turků. Útoky se ale týkají i lidí v zahraničí.
V analyzovaných textech z doby hlavní migrační vlny převažují komentáře, jen čtyři procenta představují texty dialogické, šest procent texty autentické a v 43 procentech jde o prezentaci názorů politických elit, které v devíti procentech doplňují analýzy právníků. Sami utečenci dostali prostor v médiích jen ve čtyřech procentech a ti, co jim pomáhali, jen v 3,5 procentech.