Po lednovém kongresu ODS, kdy do předsednictva nebyla zvolena paní Alexandra Udženija, ač neměla protikandidáta, se objevila logicky otázka, proč se žena nedostala do vedení. Sama kandidátka, která nebyla zvolená, to komentovala slovy: "Gender v ODS neřešíme." Předseda Petr Fiala řekl: "Netuším, proč ve vedení není žena. Nepřikládám tomu velkou váhu." Později dodal: "Měli jsme ve vedení dvě ženy a nikdo nás nechválil."
"Já su oves, je horší, ale potřebný," to je věta paní Vaculíkové, kterou Ludvík Vaculík cituje v Českém snáři, románu, který zachycuje každodenní život tohoto spisovatele v období tvrdé normalizace od začátku roku 1979 do začátku roku 1980.
"Režírovat, to je něco takového jako velet posádce lodi Kryštofa Kolumba, která chce loď stále otočit zpět." To jsou slova Federica Felliniho, která řekl svému životopisci Tullio Kezichovi, svému příteli a filmovému kritikovi z deníku Corriera della Sera. Jindy zase říkal, že si připadá jako Pinocchio mezi loutkami. Jinými slovy jako dřevěný neposlušný panáček, který díky četným dobrodružstvím zmoudřel.
"Řekněte mi, jak chcete vnutit společnosti identitu kontinentu, který mluví dvaceti jazyky, má tři nebo čtyři nekompatibilní systémy zákonů a dlouhou historii rozporů? To nejlepší, v co můžete doufat a čeho jsme již téměř dosáhli v 19. století, byla rovnováha mezi velmocemi. A rakousko-uherské impérium utvářelo bariéru mezi námi a Blízkým východem. Ale nic nikdy nevydrží dlouho." To jsou slova jednoho z nejznámějších britských filozofů a politologů, tradičního konzervativce, která pronesl na adresu Evropské unie před patnácti lety. Později prohlásil, že Česko si takový krok jako Velká Británie nemůže dovolit.
"Děsí mi představa, že bych česky zapomněl. I když je pravdou, že mnohdy prožívám jistou formu schizofrenie, která je v tom, že mívám sny v obou jazycích. Když jsem v roce 1969 odcházel, vzal jsem si s sebou knihu Chrám i tvrz od Pavla Eisnera, je to krásná kniha o češtině. Je to přeci tak krásný jazyk, byla by škoda, kdyby mě opustil." To jsou slova Ivana Passera, který odešel z Československa před padesáti lety a stal se asi nejpilnějším českým režisérem ve Spojených státech.
Použil-li jsem v názvu řecké slovo ethos, česky psáno étos, myslel jsem tím soubor hodnot, z něhož vyplývají normy, které většina nějakého společenství přijme za své.
“Vždycky jsem si myslel a myslím si pořád, že statečnost je základní mužskou, ale vlastně i ženskou ctností. Myslím si to, i když to slovo samotné mizí ze slovníku. Není samo. Stejně tak jsou na tom slova kázeň, povinnost, čest, obětavost." To jsou slova Ivana Medka. On ale nejen tak mluvil, ale i tak vypadal: jako pevný a rovný chlap, který žádné lži nikdy neustoupí.
Prezident ve svém vánočním projevu kritizoval soudy kvůli tomu, že jsou pomalé. Pokusil jsem se proto o malou sondu a hovořil s několika lidmi z justice. Všichni se shodli na tom, že podle případu Dr. Ratha nelze posuzovat stav české justice, protože to byl zcela výjimečný případ. Třeba advokát Tomáš Sokol mi řekl: "Na pozadí případu Dr. Ratha připadnou desítky věcí skončených trestním příkazem, nebo na prvním stupni jelikož "zločinec" je se svým osudem srozuměn." Navíc je zřejmé, že málo kdo si může dovolit platit tak dlouho advokáty jako Dr. Rath a využívat k protahování obstrukce, které mu náš trestní řád umožňuje.