Devítisetstránková kniha česko-amerického spisovatele Jana Nováka, který do USA odešel v šestnácti letech, nese název Kundera, Český život a doba. Kniha vyvolala u části recenzentů rozhořčení, proto se k ní vracím. Vzhledem k rozsahu tohoto příspěvku se pokusím jen poukázat na dva momenty, které tuto vlnu nevole nejspíš způsobily.
"Ano, dvakrát jsem umřela a třikrát jsem vstala z mrtvých. Ležela jsem v cukrové rakvi, v krásné hrobce z perníku. Byla jsem balzamovaná čokoládou, šlehačkou, šlehanou smetanou, a na každém prstě u nohou i u rukou jsem měla čepeček zmrzliny. Všichni lidé z Hlinska si ke mně přicházeli oslazovat život. Nejvíc si ke mně přicházel oslazovat život můj milý... tys mi, pacholku, sežral i toho skleněnýho ptáčka, který mi tam v hrobě tak krásně zpíval, zlobila se pacientka v psychiatrické léčebně v H., a mně se to líbilo..."
Étos normalizace plynule přešel do nového režimu, řekl nedávno Jacques Rupnik, a to se týká i postavení státních úředníků. To dokazují zcela zřetelně kauzy jako ta, nad kterou byl minulý čtvrtek v Praze vynesen rozsudek týkající se neoprávněné restituce Bečvářova statku. Obžalovaní Eva Benešová a Jan Horák byli zatím nepravomocně odsouzeni k šesti a sedmi letům vězení.
Začátkem října, hned o prvním víkendu, budou voliči rozhodovat o tom, kdo se stane krajským zastupitelem a kdo nahradí třetinu senátorů. Vzhledem k rozsahu tohoto textu se budu zabývat pouze volbou do Senátu, který je zároveň spolu s Ústavním soudem a veřejnoprávními a prestižními médii nejdůležitější pojistkou proti změně směřování naší republiky a ohýbání zákonů a ústavy.
Mimo jiné o tom se píše v knize Síla demokracie, Die Kraft der Demokratie, s podtitulem Odpověď na autoritářské reakcionáře, kterou sepsal bývalý šéfredaktor týdeníku Die Zeit a později generální ředitel švýcarského veřejnoprávního rozhlasu a televize SRF Roger de Weck. Je to jeho druhá bestsellerová kniha po titulu Po krizi: existuje jiný kapitalismus?
I tak bychom mohli nazvat pokusy o hlubší pohled na motivaci těch, kteří šíří u nás dezinformace či spiklenecké teorie. Podle nedávného průzkumu sociologického ústavu společnosti STEM pět procent lidí v České republice alespoň jednou přepošle fake news známým. Jsou to často frustrovaní, osamělí lidé a senioři, kteří kvůli tomu chtějí získat větší respekt.
„Musíme organizovat organizování celého senátu... Je žádoucí, aby soudci z lidu kladli otázky, které my předem zkontrolujeme... Všichni advokáti jsou prověřeni, my je však musíme instruovat, a to individuálně, o tom, jakým způsobem musí vést obhajobu... Žaloba se nebude žalovaným dávat do rukou.“
Společenská struktura je dnes podobně složitá jako fyzika na mikroskopické úrovni. Jak říká profesor Jan Rak, na této úrovni částice neexistují jako „rozumné a jasné objekty“, ale spíš jako možnosti, které se projevují jako objekt či informace pouze v okamžiku, kdy vědomí pozorovatele pod množstvím možností zkolabuje a touží jen po jednom konkrétním sdělení. To je zřejmě to, co se dnes děje i ve veřejném prostoru díky internetu.