Smí být ombudsmanem soudce?

20. 07. 2010 | 12:18
Přečteno 5984 krát
To je základní otázka, o které bych dnes rád hovořil. Před několika dny jsem na rozhlasové stanici ČRo6 řekl: "Protože ombudsman nebo ombudsmanka má mimo jiné zásadní kompetence k moci soudní, neboť může mimo jiné podávat návrh na kárná řízení soudců obecných soudů, dnes dodávám konkrétně předsedů a místopředsedů, které v krajním případě by mohlo končit i zánikem soudcovské funkce, vysoké právní vzdělání a zkušenost by měly být předpokladem pro výkon této funkce."

Na tuto mou repliku reagovali pánové Tomáš Langášek, generální sekretář Ústavního soudu a Jan Komárek, doktorand práv a stážista Ústavního soudu, a prohlásili, že funkce soudce je ze zákona neslučitelná s funkcí ombudsmana.

Nejsem sice právník, ale vycházím z obecné zásady, že právo musí být logické a pro občany zcela pochopitelné, protože jinak se stává nedůvěryhodné. Totéž platí o všech rozsudcích či nálezech soudů. Pokud tomu tak není, ztrácí justice prestiž. Pro občana vyloučení soudců z funkce ombudsmana, nebo alespoň pro mě, abych nehovořil za ostatní, je stejně absurdní jako apriorní vyloučení pilotů z práce v úřadu pro vyšetřování leteckých katastrof. Nehledě na to, že by se zřejmě musel ústavní soud zpětně vypořádat se zvolením Otakara Motejla do funkce ombudsmana, jak připomínají někteří právníci.

Je-li možné ale takto vykládat zákon, musí každého přemýšlivého člověk napadnout, že je špatný buď zákon, nebo jeho výklad, a to byl důvod, proč jsem se v závěru komentáře podivil nad tím, že akademická obec k takovému závěru mlčí a nevyvolá nad ním veřejnou odbornou debatu. Místo debaty se však ozvali jen ti, co mají v popisu práce hájit názory svého úřadu. Už jen tato skutečnost ukazuje na to, že právní akademická obec není úplně v pořádku.

Od profesora Vladimíra Klokočky, jako spoluautora ústavy, vím, že to byl právě Ústavní soud, který ve vztahu ústavních principů a norem nižší právní síly, tedy zákonů, po vzoru německého ústavního soudu, se přihlásil k doktríně o prozařování ústavně chráněných hodnot a principů celým právním řádem, a nikoliv tedy k izolované interpretaci zákonů.

Právní pozitivizmus či možná přesněji, jak o tom dnes hovoří často Ústavní soud ČR, právní formalismus, měl svou historickou funkci a jak připomíná pan Tomáš Langášek i za totality sehrál pozitivní roli, nicméně Evropa se po vzoru Spojených států vydala jinou cestou. Lze proto říci, že i Listina základních práv a svobod, která se přijetím Lisabonské smlouvy stala dle článku šest Smlouvy o Evropské unii součástí primárního evropského práva, dala přednost obecným principům a hodnotám, když v článku 49 sice zakotvuje pravidlo, jak říkáají právníci: není trestu bez zákona, ale hned vzápětí počítá s potrestáním jednání a opomenutí, která jsou trestná podle obecných zásad právních, nikoliv tedy jen podle zákona. Proto lze říci, že formalismus v historii neobstál, neboť ve jménu a v souladu se zákonem bylo odsuzováno mnoho nevinných obětí, jak během fašistické, tak komunistické diktatury. A to je hlavní důvod, proč se s právním formalismem Evropa rozešla.

Jan Komárek v polemice s mým předešlým komentářem v Lidových novinách ještě tvrdí, že profesor Herbert Hart z Oxfordu je představitel dominantní pozitivistické (tedy formalistické) linie, která v Evropě dodnes přetrvává, a to se mi zdá už jen jako účelová konstrukce na hranici lži. Moderní převládající doktrína v Evropě, jak zdůrazňoval často profesor Vojtěch Cepl, ale i profesor Jiří Přibáň z univerzity v Cardiffu, který překlad Hartovy knihy Pojem práva odborně revidoval, totiž pracuje s pojmem skepse o normách, a to je právě termín profesora Harta, který prosadil ústupek formalismu. Říká se o něm, že je to poslední velký pozitivista, ale je to taky on, kdo tvrdí, že pravidla lidského chování se nedají přesně artikulovat a že je tudíž nejlepší, jsou-li uspořádány do hierarchie, na jejichž vrcholu jsou principy a soudci mají dostatek volnosti pro interpretaci. Jak někde připomněl profesor Jiří Přibáň: "I pozitivista Hart ve svém slavném eseji k výročí americké revoluce poznamenal, že v současnosti se proti klasickému pozitivismu prosadila morálně hodnotová interpretace práva, jak ji založila právě americká občanská revoluce." Tím se ale dotýkáme staré distinkce mezi literou a duchem zákona. U nás stále přetrvává představa, jak říkal profesor Cepl, že se dá všechno napsat a že právo je jen to, co je napsané. Ústavní principy musí prozařovat celý právní řád a mají vždy přednost před všemi ostatními právními pravidly: tento rozměr našemu právnímu myšlení stále chybí, a to je to, co nás od staré Evropy dělí.

Psáno pro ČRo6

Komentáře

Aktuálně.cz má zájem poskytovat prostor jen pro korektní a slušně vedenou debatu. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se zároveň zavazujete dodržovat Kodex diskutujících. Pokud Váš text obsahuje hrubé urážky, vulgarismy, spamy, hanlivá komolení jmen, vzbuzuje podezření z porušení zákona, je celý napsán velkými písmeny či jinak odporuje zdejším pravidlům, vystavujete se riziku, že jej editor smaže.
Přejeme Vám zajímavou a inspirativní výměnu názorů.
Libor Stejskal, editor blogů (blogy@aktualne.cz)

Jaromíra Podzimková napsal(a):

Karle, napadlo tě někdy, že si tu na právo a demokracii jen hrajeme? Peníze tu zakroutí paragrafy - jak je libo. Pokud by způsobil nehodu někdo neznámý, jednak by mu svědomí velelo, aby neutíkal (třeba do Bulharska) a jednak by mu to vyšetřování asi nedovolilo. A ejhle! Máme tu aktuální případ (ba dokonce návod) na to, jak z toho "vybruslit" skvěle ... Kde je teda, Karle, právo? Herbert Hart z Oxfordu je jistě jeden z nejzajímavějších doposud žijících! Právo, spravedlnost, ombudsmana či korupci v justici to ale nevyřeší ...
20. 07. 2010 | 12:26

ABSOLUT napsal(a):

Mno, pane Hvížďalo, to je hezké povídání, ale trochu nám kroutíte objektivní realitou. Pokud pánové Langášek a Komárek zastávají odborný právní názor, pak by se s nimi mělo diskutovat v mantinelech právní argumentace (vím, nejste právník). Pokud ale opustíte právní hřiště, pak těžko můžete na základě obecných pravd tvrdit, že konkrétní právní úprava je protiprávní, nelegální, metaprávní anebo jen právně pochybná. Citovaní pánové z Ústavního soudu poměrně erudovaně vysvětlili, proč současná právní úprava neumožňuje, aby se předsedkyně NS ujala funkce ombudsmana. Místo polemiky s právem však volíte osobní invektiv (Tomáš Langášek je mimochodem jedním ze spoluautorů komentáře k zákonu o Ústavním soudu a odborník na veřejné právo, Jan Komárek pak jednou z nejzářivějších hvězd současného práva a premiant z Oxfordu, kam za pár týdnů odjede znovu vyučovat). Vyvraťte jejich právní argumenty. To, že nesprávně zaměňujete právní positivismus a právní formalismus (a že to je v právních kruzích velmi teoretická a filosofická debata), nemá na kvalifikační předpoklady pro výkon funkce ombudsmana vliv. Ostatně - doktorka Brožová přeci mohla složit svojí justiční funkci ještě před volbou a překážky by padly. Pokud nechce nic riskovat, pak musí respektovat psané právo. Pokud náš právní řád říká, že obžalobu prezidenta pro velezradu podává Senát, můžeme se na základě odmítnutí právního formalismu domáhat, aby takovou obžalobu mohl podat i kdokoliv další? Je-li podmínkou volitelnosti dosažení věku, můžeme chtít, aby byl zvolen i člověk mladší? Může být výše základního kapitálu s.r.o menší než 200 tisíc? A kdybychom prozařovali základními právními principy? A dovolávali se Harta (Dworkina, Holländera, Alexyho)?
20. 07. 2010 | 13:20

Vico napsal(a):

Hvížďala píše : že ústavní principy musí prozařovat celý právní řád a mají přednost před všemi ostatními právními pravidly.

Autor drze mlátí o hlavu akademické právní obci, právní pozitivismus a formalismus, ačkoliv svět už je někde jinde /patrně prozářen vyššími principy jako lampion./

Pravidlo neslučitelnosti některých funkcí je dle autora v dramatickém nesouladu s ústavními principy - patrně asi s článkem 22 Ústavy cituji : (1) S funkcí poslance nebo senátora je neslučitelný výkon úřadu prezidenta republiky, funkce soudce a další funkce, které stanoví zákon.
(2) Dnem, kdy se poslanec nebo senátor ujal úřadu prezidenta republiky, nebo dnem, kdy se ujal funkce soudce nebo jiné funkce neslučitelné s funkcí poslance nebo senátora, zaniká jeho mandát poslance nebo senátora.

Neslučitelnost některých funkcí je alespoň podle znění Ústavy jedním z klíčových ústavních principů. Ústava navíc zmocňuje zákon /počítá s tím/u kterých funkcí bude neslučitelnost ještě dále stanovena.

Takže asi tak je to s tím Hvížďalovým prozářeným lampionem.
20. 07. 2010 | 14:07

pajA napsal(a):

Co se týče neslučitelnosti funkcí jsem to pochopil tak, že je problém není v neslučitelnosti (předsedkyně NS (soudce) nemůže být současně ombudsman).

Lhůta, za jak dlouho musí být zvolen nový ombudsman je prostě kratší, než jakou má soudce výpovědní lhůtu v případě vzdání se funkce. Tzn soudce nemá možnost stát se ombudsmanem, aniž by současně ještě nebyl soudcem -> střet zájmů.

Chápu to v podstatě jako technický problém, který zřejmě nebyl původně určen k tomu, aby soudce nemohl být ombudsmanem...
20. 07. 2010 | 14:40

Tencokida Hnuj napsal(a):

Já si myslím , že ombudsmanem či ombudswomankou by měl být soudce, policajt a státní zástupce v jedné osobě.
Ušetřily by se prachy a mezi námi - v tomhle státě, kde o nalezení práva rozhoduje Klub osamělých srdcí seržanta Němce, je to stejně jedno.

To máte jak s tím někdejším Kalouskem a dnešním ministrem financí. Je to podobná fraška. Ne-li stejná.

P.S. Jestli nezvolí Šabatovou, tak je jasné odkud vítr vane.
20. 07. 2010 | 14:46

olga napsal(a):

Já si myslím, že ombudsmanem by měl být především dobrý člověk. Bez ohledu na profesi. Profese může někdy deformovat zdravý rozum. Proto především dobrý člověk. Paní Šabatovou za takovou považuji.
20. 07. 2010 | 15:27

on. napsal(a):

ombudsmanem má být antiautoritář. Např. Hony Haubert nebo Magor Jirous.
Čistě kvůli rozložení moci.
20. 07. 2010 | 15:47

Jan Potměšil napsal(a):

Pane Hvížďalo, když už se dovoláváte principů, tak jste zapomněl na princip dělby moci. Je v rozporu s tímto principem, aby někdo zastával funkci v jednom pilíři moci a zároveň i v pilíři jiném, který má kontrolovat nebo kterým je kontrolován. Podobně je ochranou dělby moci i prevence turismu mezi jednotlivými pilíři - pokud chce tedy soudce jinam, nemůže hned. Poctivější by bylo říci, že jste se zmýlil nebo nepochopil zákon, ale ani právní principy, jimiž se oháníte, a ne dělat z odborníků na věci, jimž nerozumíte, hlupáky. Děláte ho totiž čím dál intenzivněji sám ze sebe.
20. 07. 2010 | 15:47

Zacheus napsal(a):

"Tím se ale dotýkáme staré distinkce mezi literou a duchem zákona. U nás stále přetrvává představa, jak říkal profesor Cepl, že se dá všechno napsat a že právo je jen to, co je napsané. Ústavní principy musí prozařovat celý právní řád a mají vždy přednost před všemi ostatními právními pravidly: tento rozměr našemu právnímu myšlení stále chybí, a to je to, co nás od staré Evropy dělí".

Nechci se pouštět v těchto vedrech do nějakých hlubokých úvah, ale myslím si, že i v tomto naznačeném rozporu by se měla uplatnit Senecova zásada že " zlatá střední cesta je nejlepší".

Nedovedu si dost dobře představit,že více než 20 let po listopadu by bylo nutné tak úzkostlivě dbát,aby ústavní principy prozařovaly celý právní řád - snad přece proboha tento právní řád je v souladu s těmito ústavními principy přijímán a dostatečně prozářen ( máme i Senát jako ústavní "pojistku" a pak samotný Ústavní soud pro odstranění případných nedostatků).

Nelze popírat závaznost a závažnost právní normy a vykládat názory prof. Cepla tak, že lze vlastně ještě tvořit další "právo", které se "nemusí napsat". Takový výklad vede ne k potlačení formalismu, ale k právní anarchii.
20. 07. 2010 | 17:52

Zacheus napsal(a):

Zajímavou myšlenku vyslovil v této souvislosti papež Jan Pavel II., podle něhož "pozitivní právo musí být v souladu s právem přirozeným".

Papež Benedikt XVI. v jedné ze svých nedávných přednášek,jež se týkala hledání spravedlnosti, citoval právníka Ulpiana, který řekl, že "spravedlnost spočívá v tom, že každý dostane, co mu náleží".
20. 07. 2010 | 18:00

Zacheus napsal(a):

A konečně, mohu-li, tak ještě ocituji zajímavý názor někdejšího papeže Pia XII,jehož pontifikát proběhl v letech 1939-1958 (ano, toho papeže, který během II. světové války osobně zachránil stovky židů a přesto byl jistými kruhy cíleně dehonestován):

" Právo a spravedlnost nejsou totéž. Jedná se o vztah mezi prostředkem a cílem. Právo je prostředek, spravedlnost je cíl. Spravedlnost je souhlas a soulad s řádem všehomíra, který mu dal nejvyšší Pořadatel-Bůh. Právo je oprávněné tehdy, jestliže skutečně slouží řádu ve společnosti ".
20. 07. 2010 | 18:17

Nora napsal(a):

Ševče, drž se svého kopyta.

Pan Hvížďala bohužel mluví o věcech, kterým vůbec nerozumí. A bere si do úst prof. Cepla, který se z toho nejspíše v hrobě obrací.

Jestli je ta lhůta neústavní nebo ne, může rozhodout jedině Ústavní soud. A případně ji zrušit. Dokud to neudělá, nemůže jednotlivec ani instituce postupovat contra legem s argumentem "já cítím, že tady prozařuje ústavní pořádek".
20. 07. 2010 | 19:40

jams napsal(a):

ABSOLUT to napsal dobře. Pan Hvížďala má z novinářského povídání s chytrými profesory práv dojem, že chápe právní teorii, ačkoli vidí problémy zjednodušeně a zkresleně. Jak typické pro novináře z "nové Evropy"! Ve "staré Evropě" (v Německu, kde pan Hvížďala asi 10 let žil třeba ve Frankfurter Allemeine Zeitung, to je takový místní plátek ;-) ) komentují složitější právní problémy novináři specializovaní na právo a komentují často kriticky a adresně, ale na odborné úrovni. U nás znám jen jediného obdobného profesionálního novináře (Mgr. et Mgr.) Tomáše Němečka (nyní redaktor LN; dříve v HN, kde měl v jejich původní podobě (před změnou na obrázkové čtivo) asi víc prostoru, než v LN).
20. 07. 2010 | 20:33

jams napsal(a):

Frankfurter Allgeimeine Zeitung; chybí mi občas nějaká interpunkce. A to mám v sobě jen dvojku bílého.
20. 07. 2010 | 20:35

Nanynka Kulichová napsal(a):

Doporučuju zaměřit se na argument: "Pro občana vyloučení soudců z funkce ombudsmana, nebo alespoň pro mě, abych nehovořil za ostatní, je stejně absurdní jako apriorní vyloučení pilotů z práce v úřadu pro vyšetřování leteckých katastrof."

Proč je vyloučení pilotů (myšleno AKTIVNÍCH pilotů, v zaměstaneckém poměru k aerolinkám, kteří nejsou ochotní z tohoto poměru odejít) z úřadu absurdní? Chápete to někdo?
20. 07. 2010 | 22:10

Draha napsal(a):

"není trestu bez zákona, ale vzápětí počítá s potrestáním jednání a opomenutí, která jsou trestná podle obecných zásad právních, nikoliv tedy jen podle zákona"
Probůh,to aby člověk balil kufry a utíkal z té Evropy hodně daleko.
Přečetl jste si někdy alespoň pár řádků z učebnic trestního práva kterékoliv evropské země o podmínkách trestněprávní odpovědnosti?
20. 07. 2010 | 22:12

Lex napsal(a):

Osobně se domnívám, že problém není v Ústavě ani v zákoně o veřejném ochránci práv (zákon č. 349/1999 Sb.), který stanoví inkompatibilitu této funkce s funkcemi prezidenta republiky, poslance, senátora a soudce, ale výhradně a jen v zákoně o soudech a soudcích (zákon č. 6/2002 Sb.). Pomineme-li funkci prezidenta republiky, která je nejvyšší ústavní funkcí, a nelze předpokládat, že by se prezident, na rozdíl od opačného postupu, ucházel o některou z nižších funkcí, tj. funkci veřejného ochránce práv, poslance, senátora, nebo soudce, obsahují ostatní zákony rigidní ustanovení o ztrátě funkce nebo pozbytí mandátu v případě, že se ujal funkce, která je s výkonem jeho funkce neslučitelná. V případě zákona o veřejném ochránci práv se tak děje v ustanovení § 6 odst. 1 slovy: „Ochránce pozbývá funkci dnem následujícím po dni, kdy … „d) se ujal výkonu funkce uvedené v § 3 odst. 1 nebo vykonává činnost ve veřejné správě“, v zákoně o jednacím řádu Poslanecké sněmovny č. 90/1995 Sb. v ustanovení § 6 slovy: „Mandát poslance zaniká … f) okamžikem, kdy se poslanec ujal úřadu nebo funkce, jejichž neslučitelnost s funkcí poslance stanoví Ústava nebo zákon.“, v zákoně o jednacím řádu Senátu (č. 107/1999 Sb.) v § 6 slovy: „Mandát senátora zaniká … e) dnem, kdy se senátor ujal úřadu nebo funkce, jejichž neslučitelnost s funkcí senátora stanoví Ústava nebo zákon.“
Jen v zákoně o soudech a soudcích žádné takové ustanovení nenajdeme. Přitom je funkce soudce do jisté míry nejnižší z vyjmenovaných, lépe řečeno je funkcí jiného charakteru, protože není založena volbou ale jmenováním. S výjimkou omezení věkem také není jinak časově omezena resp. omezena uplynutím „funkčního“ nebo „volebního“ období, jako u ostatních funkcí.
To by však, podle mého názoru, nemělo – a v tomto smyslu dávám plně za pravdu Karlu Hvížďalovi – vylučovat osobu, která byla jmenována soudcem, aby se ucházela o kteroukoliv z ostatních vyjmenovaných inkompatibilních funkcí, které nelze získat jinak než ve volbách. Volbách, které ale jsou zdlouhavou procedurou s nejasným výsledkem, než aby bylo možno využít možnosti vzdání se funkce (které je navíc účinné až po třech kalendářních měsících od podání rezignace soudcem - § 95 zákona), a navíc by vyvstávala otázka, co v případě nezvolení nebo po skončení mandátu nebo funkčního období.
Osobně souhlasím, že v případě faktické nemožnosti soudce aspirovat na volenou ústavní funkci nebo na funkci veřejného ochránce práv jde o porušení jeho Ústavou (“Listinou“) garantovaných základních práv. A v případě kandidatury na funkci veřejného ochránce práv je to situace o to paradoxnější, když již důvodová zpráva k tomuto zákonu praví – cituji: „Do funkce je v demokratických státech zpravidla ustanovován zkušený právník, který je znám svou objektivitou, nestranností (včetně politické) a ovšem i odbornou erudicí.“ - http://www.psp.cz/sqw/text/...
Ona důvodová zpráva obsahuje také řadu dalších zajímavostí, které – kdyby byly všeobecně známy (což je zase selhání medií) – by bořily některé mýty s funkcí veřejného ochránce práv spojované, např. že jeho prioritním úkolem je napomáhat v dodržování základních lidských práv, čímž by také mohlo být jinak nahlíženo na vhodnost různých kandidátů na tuto funkci s ohledem na jejich dosavadní činnost či zásluhy na tom nebo onom úseku veřejného života.
A přitom řešení celého problému je tak jednoduché! Spočívá jen ve stručné novele zákona o soudech a soudcích v jeho ustanoveni § 99 o dočasném zproštění výkonu funkce soudce, které by mohlo znít např. takto: K dosavadnímu textu odst. 1 „Ministr spravedlnosti dočasně zprostí výkonu funkce soudce,“ by za text písm. a) – d) bylo doplněno písm. e) třeba tohoto znění: „který byl se svým souhlasem zapsán jako kandidát na kandidátní listiny pro volby do Poslanecké sněmovny nebo přihlášen k registraci jako kandidát do Senátu Parlamentu České republiky, anebo byl se svým souhlasem navržen prezidentem republiky nebo Senátem na funkci veřejného ochránce práv. Dočasné zproštění končí, nebyl-li kandidát zvolen, anebo po zániku mandátu nebo skončení funkčního období poslance, senátora nebo veřejného ochránce práv.“
Otázka reálného uplatnění takové ústavně konformní úpravy v případě, že by se z několika tisíc soudců, kteří u nás jsou, třeba jen desetina rozhodla kandidovat v parlamentních (poslaneckých či senátních) volbách, je už věc jiná.
20. 07. 2010 | 23:24

rozumbrada napsal(a):

Pominu právní argumentace, pan Hvížďala jim stejně nerozumí.
Škoda,že dr.Brožová nebyla zvolena do funkce ombudsmana, je čestná, přímá a idealistická. Na tuto funkci by se hodila lépe než na předsedkyni NS, který je už léta rozhádaný a svou funkci sjednocování judikatury zjevně neplní. A za to může samozřejmě i jeho nejvyšší hlava.
20. 07. 2010 | 23:34

Rezam napsal(a):

Typická ukázka práce českého novináře: povrchní, s ignorancí hraničící znalost problému, kterou se KH trapně snaží nahradit schováváním se za autority (kterým nerozumí) a rádobyvznešené odkazy na "prozařování ústavních principů" (kterému evidentně nerozumí, ale je to pěkný pojem do arzenálu povrchního intelektuálního snoba), až drzé shazování odborníků, kteří vyjádřili odborný názor (na rozdíl od laického názoru pana KH), sebevědomé hlásání nesmyslu (já jsem novinář, a z titulu mého prostoru v médiích mohu ostatní překřičet), atd.

Jako právník se názoru pana KH mohu jen zasmát, je to evidentní nesmysl, ten člověk absolutně netuší, o čem mluví, plete hrušky s jablky, formalismus s positivismem.
21. 07. 2010 | 00:11

dzanny napsal(a):

2 Rezam:

A mohu se coby neprávník zeptat na onen rozdíl? Dle mých dostupných informací mají k sobě hodně, až zanedbatelně blízko. Formální = naplnění formální stránky přestupku či tr. činu, tedy prostě dle paragrafu. A právní pozitivismus = názor, že jediným pramenem práva je vládnoucí moc a co ona napíše je postačující pro sankcionování či rozhodnutí. To druhé je tedy obecnější, ale potřebuje to první.
Faktem jistě je, že právních pozitivistů po Čechách moc neběhá (a jednoho jsem dokonce zlikvidoval citací verdiktu NSS o "materiální stránce přestupku" v oblasti silničních zákonů), kdežto "formální stránka" se používá nutně, pořád a všude.
21. 07. 2010 | 02:52

Jakub Moc napsal(a):

Pane Hvížďalo, shrňme si tvrdá fakta. Začněme u zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, podle jehož §85 "Soudce nesmí ode dne, který je stanoven jako den nástupu do funkce, až do zániku funkce soudce kromě výkonu funkce soudce a funkcionáře soudu, anebo činností spojených s dočasným přidělením k ministerstvu nebo k Justiční akademii, zastávat žádnou jinou placenou funkci ani vykonávat jinou výdělečnou činnost s výjimkou správy vlastního majetku a činnosti vědecké, pedagogické, literární, publicistické a umělecké a činnosti v poradních orgánech ministerstva, vlády a v orgánech komor Parlamentu, a to za předpokladu, že taková činnost nenarušuje důstojnost soudcovské funkce nebo neohrožuje důvěru v nezávislost a nestrannost soudnictví." Dále §95 odst. 2 téhož zákona stanoví, že "funkce soudce zanikne uplynutím 3 kalendářních měsíců následujících po měsíci, v němž bylo oznámení soudce o vzdání se funkce doručeno prezidentu republiky."

Zákon č. 349/1999 Sb. o veřejném ochránci práv v §4 praví, že "ochránce se ujímá výkonu funkce složením slibu do rukou předsedy Poslanecké sněmovny" (odst. 1) a rovněž "nesloží-li ochránce slib do 10 dnů ode dne zvolení nebo složí-li slib s výhradou, hledí se na něj, jako by nebyl zvolen." (odst. 3)

Prozařovat můžete, jak chcete, ale zákon hovoří jasně. Slovy Jana Potměšila na Jiném právu, "pokud chce někdo turistit mezi ústavními institucemi, ať to myslí vážně a předchozí funkce se včas vzdá". To, že funkce soudce je ze zákona neslučitelná s funkcí ombudsmana, je prostě tvrdý fakt, a je to tak nepochybně správně. Pokud si představujete řešení jiné, které by soudcům umožnilo "turistit" bez rizika, že přijdou o svůj doživotní úřad soudce a stejně nebudou zvoleni, pak jiná cesta než změna zákona není. "Prozařovat" totiž nelze způsobem, který je sám o sobě zjevně protiústavní - tedy svévolnou (dez)interpretací normy, která je v daném případě naprosto jasná a jiný výklad nepřipouští.
21. 07. 2010 | 07:56

Merk napsal(a):

Pan Hvížďala nepochopil, že "prozařování" je možné pouze v případě, že zákon připouští váce výkladů, přičemž jeden z nich je ústavně-konformní. Ano, pak je třeba dát takovému výkladu přednost.

Pokud je ale zákon jednoznačný, nelze jeho část ignorovat s odvoláním na Ustavu. To by byla pustá svévole, nikoliv "morálně hodnotová interpretace práva".

Přičemž jediný, kdo má pravomoc rozhodovat o ústavnosti nebo neústavnosti právní normy (a neústavní normy rušit) je Ústavní soud. Nikoliv jednotlivec, kterému se ta norma nelíbí.
21. 07. 2010 | 09:58

Vanguard napsal(a):

To s tím Motejlem je zjevný nesmysl...Motejl byl předsednou Nejvyššího soudu do roku 1998, pak odstoupil, byl asi dva roky ministrem a až v roce 2000 (tedy více než dva roky poté,c o přestal být soudcem) se stal ombudsmanem...
Autor by si měl zjistit aspoň základní fakta, než něco napíše.
21. 07. 2010 | 10:04

Horina napsal(a):

Poslední dobou nám pocit, že pan Hvížďala už píše jenom proto, aby se znovu a znovu přesvědčoval o své vyjímečnosti. A protože si myslí, že je vyjímečný , opravňuje ho to k tomu, aby psal o věcech které nejsou jeho silnou stránkou.

Myslím, že vůbec nepochopil smysl právní diskuze a navíc k tomu přidal velkou dávku arogance a zaslepenosti.

Nemusí být, že velmi dobře zdůvodněný a dle mého soudu správný právní názor panů Komárka a Langáška, by byl podpořen výrokem soudu, ale je to dost pravděpodobné. Přesto by dobrá protiargumentace ze strany Hvížďaly byla přínosná jak pro čtenáře, tak pro autory původního názoru. Což ovšem cvičení páně Hvížďaly není.

Co je však velni tristní je způsob vedení diskuze, který pan Hvížďala provozuje. Poté co ho pan Komárek (lehce) přeargumentoval ve svém příspěvku, tak se pan Hvížďala uchýlil k oblíbené české taktice
- místo argumentace s názorem napadání autorů a jejich motivace (doktorand práv a stážista - o Oxfordu ani slovo).

Navíc mám obavu, že pokud bude příště pro autora výhodnější použití právního pozitivismu, tak se na zde objeví článek tvrdě obhajující literu zákona před jeho duchem.

P.S. jen doufám, že mne někdy neprozáří ústavně chráněná hodnota - příští článek pana Hvížďaly asi bude o jaderné fyzice
:)
21. 07. 2010 | 10:05

Aleš napsal(a):

Ombudsmana by měl dělat někdo koho do funkce dosadí Pospíšil, aby byla záruka, že obyčejní lidé nebudou tento úřad obtěžovat stížnostmi. Na ministerstvu spravedlnosti Pospíšilovi lidé ví jak s lidmi, kteří si stěžují a trvají na odpovědi, jednat. Ať žije demokracie podle Pospíšila,. netvrdšího bojovníka proti právům obyčejných lidí.
21. 07. 2010 | 10:11

Rezam napsal(a):

To dzanny:

Argumentace materiální stránkou přestupku je čistě pozitivistický argument, protože vyplývá z §2 odst. 1 zákona o přestupcích.

Stejně tak argumentace přímým účinkem ústavy („prozařování“) je pozitivistickým argumentem, protože podle platného práva má ústava přednost před obyčejným zákonem.

Rozumíme si?
21. 07. 2010 | 11:44

Rezam napsal(a):

Brilantní vysvětlení (jen to vyžaduje vynaložit trochu intelektuální námahy k pochopení...):

http://www.leblog.cz/?q=nod...
21. 07. 2010 | 11:54

Ivo Pospíšil napsal(a):

Domnívám se, že pan Hvížďala bohužel oba dva pány nepochopil a že zde vlastně vůbec nejde o spor pozitivismu a iusnaturalismu. Oba pánové věc nahlíželi nejen v rovině výkladu dvou relevantních zákonů, ale jakožto střet dvou ústavních hodnot: nezávislosti soudce a soudnictví na straně jedné a přístupu k volené funkci na straně druhé. Mám za to, pane Hvížďalo, že J. Komárkovi a T. Langáškovi (jak je znám) by nevadila ani vaše konstrukce o prozařování těchto hodnot do jednoduchého práva, resp. výkladu jednoduchého práva. Zkrátka zde jde o vážení hodnot vyjádřených v ústavním pořádku, taková metoda není ani vyhraněně pozitivistická, ani přirozenoprávní. Vnímání diskuse vyhraněným pohledem pozitivismus vs. přirozené právo je buď nepochopením problému nebo úmyslnou konstrukcí typu "když nemám argumenty, alespoň osočím oponenta z formalismu/iusnaturalismu" (jako nadávka to může zafungovat pro oba tábory:-). Vašich názorů a postojů si vážím (i toho, že nesete pochodeň prof. Cepla či Klokočky), ale bohužel se domnívám, že tímto vystupováním děláte přirozenoprávní pozici (v případě prof. Klokočky si mimochodem tím, zda byl iusnaturalistou, nejsem vůbec jist - vtahování metaprávních hodnot ještě nemusí být přirozenoprávní pozicí) spíše medvědí službu a posilujete argumenty "ryzích" (českých, což je něco jiného než západoevropských) pozitivistů.
Současný pozitivismus totiž nemůžeme ztotožňovat s tím, jak je pozitivismus tradičně vnímán v českém (postkomunistickém, byť kořeny sahají až k brněnskému prvorepublikovému normativismu) prostředí.
Mimochodem ani jeden z pánů netvrdil, že soudce se nemůže stát nikdy ombudsmanem. Naopak, bývalý soudce může být vynikajícím ochráncem práv. Co je problémem, ohrožujícím nezávislost justice, je bezprostřední "prostupnost" mezi oběma funkcemi...
21. 07. 2010 | 11:55

Cicero napsal(a):

Pane Hvížďalo, možná máte na základě několika diskusí s profesory práva dojem, že rozumíte problematice. Nerozumíte. Vaše vývody jsou pro právníka dílem směšné, dílem neuvěřitelně nemístné až drzé co do vztahu k pánům, jejichž právní názory označujete za konstrukci na hranici lži apod. Nemáte špetku sebereflexe?
21. 07. 2010 | 21:51

Draha napsal(a):

Vyhlašuje-li soud výzvu, aby se někdo, komu by teď bylo cca 140 let, přihlásil u podepsaného soudu (ve věci prohlášení nezvěstného za mrtvého) - jde o právní formalismus, právní pozitivizmus anebo absenci zdravého rozumu?
22. 07. 2010 | 13:31

Jan napsal(a):

V debatě o tom, že pojmy "formalismus" a "pozitivismus" jsou bez konkrétního kontextu a autora jen prázdné nálepky, vypadá otázka "a tohle je co z toho?" jak pěst na oko.

Co se týče té výzvy - jde o jednoduchý úkon administrativního personálu založený na jednoznačné právní úpravě. Proč by to byla absence zdravého rozumu?
22. 07. 2010 | 23:59

Draha napsal(a):

Re: Jan
Má otázka je jistě zdánlivě mimo mísu, neřeším problém ne ombudsmanky BROŽOVÉ, ale zaujalo mě tu učené tlachání o pozitivismu a formalismu.
Právě na tomto banálním příkladu jsem se snažila poukázat na to, jaký je význam se na problém dívat v kontextu konkrétního případu. Nabízím varianty, proč mi podsouváte, že v tom vidím absenci zdravého rozumu? Možná se Vám to také nezdá.
Ten člověk evidentně už nežije, jedná se sice o jednoduchý aplikační akt soudu (ne úkon administrativního personálu), ale třeba to roční pozdržení má majetkoprávní dopad - co já vím, např. na nakládání s majetkem nezvěstného stočtyřicátníka.
23. 07. 2010 | 20:30

p90xWorkoutDVD napsal(a):

11. 09. 2010 | 10:23

p90x napsal(a):

29. 09. 2010 | 09:05

Moncler napsal(a):

welcome to our website to choose the warm moncler : http://www.monclerjacketsel...
26. 11. 2010 | 09:06

McneilNaomi napsal(a):

freelance writer
21. 08. 2011 | 08:12

Přidat komentář

Tento článek byl uzavřen. Už není možné k němu přidávat komentáře ani hlasovat

Blogeři abecedně

A Almer Tomáš · Atapana Mnislav Zelený B Babka Michael · Balabán Miloš · Bartoš Ivan · Bartošová Ela · Bavlšíková Adéla · Bečková Kateřina · Bělobrádek Pavel · Benda Jan · Beránek Jan · Berwid-Buquoy Jan · Bielinová Petra · Bína Jiří · Bízková Rut · Blaha Stanislav · Bobek Miroslav · Boehmová Tereza · Boudal Jiří · Brenna Yngvar · Bureš Radim · Bůžek Lukáš · Byčkov Semjon C Cerman Ivo Č Černoušek Štěpán · Černý Jan · Česko Chytré · Čipera Erik · Čtenářův blog D David Jiří · Davis Magdalena · Dienstbier Jiří · Dlabajová Martina · Dolejš Jiří · Drobek Aleš · Dudák Vladislav · Duka Dominik · Duong Nguyen Thi Thuy · Dvořáková Vladimíra F Fábri Aurel · Fafejtová Klára · Fajt Jiří · Farský Jan · Fendrych Martin · Feri Dominik · Fiala Petr · Fischer Pavel G Gálik Stanislav · Gargulák Karel · Geislerová Ester · Girsa Václav · Glanc Tomáš · Gregorová Markéta · Groman Martin H Halík Tomáš · Hamáček Jan · Hampl Václav · Hamplová Jana · Hapala Jiří · Hasenkopf Pavel · Hastík František · Havel Petr · Heller Šimon · Herman Daniel · Hilšer Marek · Hlaváček Petr · Hlubučková Andrea · Hnízdil Jan · Hokovský Radko · Holomek Karel · Honzák Radkin · Horký Petr · Hořejš Nikola · Hořejší Václav · Hradilková Jana · Hrbková Lenka · Hrstka Filip · Hřib Zdeněk · Hubinger Václav · Hudeček Tomáš · Hülle Tomáš · Hušek Radek · Hvížďala Karel CH Charanzová Dita · Chlup Radek · Chlupáček Ondřej · Chromý Heřman · Chýla Jiří · Chytil Ondřej J Janda Jakub · Janeček Karel · Janeček Vít · Janečková Tereza · Janyška Petr · Jarolímek Martin · Jašurek Miroslav · Jelínková Michaela Mlíčková · Jourová Věra · Just Jiří · Just Vladimír K Kania Ondřej · Karfík Filip · Kislingerová Eva · Klan Petr · Klepárník  Vít · Klíma Vít · Klimeš David · Kňapová Kateřina · Kohoutová Růžena · Kolínská Petra · Kolovratník Martin · Kopeček Lubomír · Kostlán František · Kotišová Miluš · Koudelka Zdeněk · Koutská Petra Schwarz · Kozák Kryštof · Krafl Martin · Králíková Eva · Krása Václav · Kraus Ivan · Kroppová Alexandra · Kroupová Johana · Křeček Stanislav · Kubr Milan · Kučera Josef · Kučera Vladimír · Kuchař Jakub · Kuchař Jaroslav · Kukal Petr · Kupka Martin · Kuras Benjamin · Kutílek Petr · Kužílek Oldřich · Kyselý Ondřej L Laně Tomáš · Líbal Vladimír · Linhart Zbyněk · Lipavský Jan · Lipold Jan · Lomová Olga M Máca Roman · Mahdalová Eva · Maláčová Jana · Málková Ivana · Marvanová Hana · Mašát Martin · Metelka Ladislav · Michálek Libor · Miller Robert · Minařík Petr · Müller Zdeněk · Münich Daniel N Nacher Patrik · Nachtigallová Mariana Novotná · Návrat Petr · Navrátil Marek · Němec Václav · Niedermayer Luděk · Nouzová Pavlína · Nováčková Jana · Novotný Martin · Novotný Vít O Obluk Karel · Očko Petr · Oláh Michal · Ondráčková Radka · Ouhel Tomáš · Outlý Jan P Pačes Václav · Palik Michal · Paroubek Jiří · Paroubková Petra · Passerin Johana · Pavel Petr · Pavelka Zdenko · Payne Jan · Payne Petr Pazdera · Pehe Jiří · Pelda Zdeněk · Penc Stanislav · Petrák Milán · Petříček Tomáš · Pikora Vladimír · Pilip Ivan · Pitek Daniel · Pixová Michaela · Podzimek Jan · Pohled zblízka · Potměšilová Hana · Pražskej blog · Prouza Tomáš · Přibyl Stanislav R Rabas Přemysl · Rajmon David · Rakušan Vít · Ráž Roman · Redakce Aktuálně.cz  · Reiner Martin · Richterová Olga · Ripka Štěpán · Robejšek Petr · Rychlík Jan Ř Řebíková Barbora · Říha Miloš · Řízek Tomáš S Sedláček Tomáš · Sedlák Martin · Seitlová Jitka · Schneider Ondřej · Schwarzenberg Karel · Skořepa Michal · Skuhrovec Jiří · Sládek Jan · Sláma Bohumil · Slavíček Jan · Slimáková Margit · Sobotka Daniel · Sokačová Linda · Soukal Josef · Soukup Ondřej · Sportbar · Staněk Antonín · Stanoev Martin · Stehlík Michal · Stehlíková Džamila · Stránský Martin Jan · Strmiska Jan · Stulík David · Svárovský Martin · Svoboda Cyril · Svoboda Jiří · Svoboda Pavel · Sýkora Filip · Syrovátka Jonáš Š Šebek Tomáš · Šefrnová Tereza · Šimáček Martin · Šimková Karolína · Škop Michal · Šlechtová Karla · Šmíd Milan · Šoltés Michal · Špinka Filip · Špok Dalibor · Šteffl Ondřej · Štěch Milan · Štern Ivan · Štern Jan · Štrobl Daniel T Telička Pavel · Titěrová Kristýna · Tolasz Radim · Tománek Jan · Tomčiak Boris · Tomek Prokop · Tomský Alexander · Trantina Pavel · Turek Jan · Tvrdoň Jan U Uhl Petr · Urban Jan V Václav Petr · Vaculík Jan · Vácha Marek · Valdrová Jana · Vavruška Dalibor · Věchet Martin Geronimo · Vendlová Veronika · Veselý Martin · Vhrsti · Vích Tomáš · Vileta Petr · Vlach Robert · Vodrážka Mirek · Vojtěch Adam · Vojtková Michaela Trtíková · Výborný Marek · Vyskočil František W Wagenknecht Lukáš · Walek Czeslaw · Wichterle Kamil · Witassek Libor Z Zádrapa Lukáš · Zahumenská Vendula · Zahumenský David · Zaorálek Lubomír · Závodský Ondřej · Zelený Milan · Zeman Václav · Zima Tomáš · Zlatuška Jiří · Znoj Milan Ž Žák Miroslav · Žák Václav · Žantovský Michael Ostatní Dlouhodobě neaktivní blogy