Ve sněmovních květnových volbách šlo o to, jestli získá většinu ODS s TOP 09 se stranou Věci veřejné, anebo ČSSD, která by mohla vládnout s tichou podporou komunistů. Jiří Paroubek ohlašoval dlouho dopředu vítězství s 35 procenty a nakonec dostal jen 22 procent. Voliči se zalekli stoupající zadluženosti země, kterou by sociální demokraté jen ještě zhoršili. Před očima měli příklad Řecka.


V říjnových senátních a obecních volbách jde o to, jestli si vládní koalice udrží převahu v Senátu a bude-li možné blokovat reformy, a kdo zasedne ve vedení měst a obcí. Nepřímo pak půjde i o to, kdo bude mít větší šanci v roce 2013 nahradit prezidenta a jak se bude volit, i když pro přesnost je třeba dodat, že v roce 2012 proběhnou ještě jedny senátní volby.

V Senátu se v říjnu vymění třetina senátorů: ODS tam má dnes se svými 36 hlasy spolu s TOP 09 a Starostové, kteří mají osm hlasů, dohromady 44 z 81 senátorských mandátů, což představuje většinu. Jenže právě oni obhajují 18 ze 27 mandátů, zatímco sociální demokraté žádný. Jinými slovy: sociální demokraté mohou jen získat a pravice může o nějaký mandát přijít. Bohuslav Sobotka, jak uvedl 18. září v sobotních Lidových novinách, by chtěl získat v Senátu dvanáct křesel.

Podívejme se, jak vypadá průzkum společnosti SANEP, který byl zveřejněn necelý měsíc před volbami: Přestože SANEP uskutečnil tento průzkum na vzorku více než 14 000 respondentů v době od 25. srpna do 5. září, v rámci celé České republiky tato čísla, podle kterých by zvítězila ČSSD se ziskem 21,4 procenta, ODS by měla 19,7 procenta a TOP 09 18,6 atd. o ničem nevypovídají. Důvod je jednoduchý: v komunálních volbách hrají vždy důležitou roli nezávislí kandidáti, o nichž většina lidí na celostátní úrovni nic neví. I výsledek Věcí veřejných je dle odborníků přehnaný, protože v polovině obcí tato strana nekandiduje. Navíc průzkum byl činěn po internetu, a proto lze těžko prověřit reprezentativnost vzorku. Jak řekl Daniel Kunštát ze Sociologického ústavu Akademie věd Parlamentním listům, čísla jen kopírují výsledky parlamentních voleb. A o senátních volbách tento průzkum rovněž mnoho nevypovídá, protože tam se skutečně volí osobnosti.

Otázka tedy je, proč se vůbec takové průzkumy zveřejňují? Odpovědět na ni v kratičkém komentáři je těžké. Připomeňme alespoň, že tento pojem je starší než náš letopočet, poprvé byl použit Cicerem padesát let před naším letopočtem a od té doby s ním operuje kde kdo. Německý filozof Ferdinand Tönnis například rozeznává tři druhy veřejného mínění: pevné, kapalné a plynné a váže to pevné veřejné mínění hlavně na náboženství, které drželo ve společnosti pevnou hierarchii hodnot, a tím pádem i pevné vazby k politickým stranám. To v naší posttotalitní, sekularizované a globalizované společnosti neplatí. Tady do roku 1989 byla prakticky jen jedna strana a ta si svou roli nechala vepsat i do ústavy. Proto je tady veřejné mínění spíše plynné: rychle se může měnit. Politici ale přišli na to, co popsala Elisabeth Noelle - Neumannová ve své teorii s názvem spirála mlčení. Podle ní se lidé často řídí tím, co v jejich okolí převládá: to znamená, že se přimykají k většinovému názoru, zatímco názory menšinové se postupně ještě více umenšují. Jak jsme ale viděli na posledních volbách, kde chtěl s tímto fenoménem pracovat Jiří Paroubek, když se víra v nějakou jednoduchou poučku přežene a nerespektují se další faktory, nemusí se to vyplatit.

Z uvedeného tedy zřetelně vyplývá, že podobné průzkumy jako ten před senátními volbami mají velmi malou vypovídací hodnotu a vycházejí jen vstříc po poptávce jasných odpovědí na složité otázky. Navíc v komunálních volbách je vítěz většinou i bez průzkumů odhadnutelný, to znamená, že v Praze zřejmě zvítězí TOP 09, v Brně sociální demokraté atd. Co ale zvláště u menších měst a obcí vůbec odhadnout nelze, jsou koalice, které mohou někdy vítěze vyřadit ze hry, proto zveřejněné výsledky moc relevantní nejsou. Je škoda, že se společnosti Simar, která sdružuje agentury zkoumající veřejné mínění, nepodařilo v letech 2002 až 2006 prosadit sjednocující metodiku takovýchto šetření, jako je tomu ve starých evropských zemích. Pak by se nemohly výsledky průzkumů před minulými volbami lišit chvílemi i o více než deset procentních bodů a průzkum agentury SANEP by zřejmě musel vypadat jinak.