Tak se jmenuje kniha o historii ministerstva zahraničí, která vyšla v Německu v nakladatelství Blessing v Mnichově. Na 880 stránkách odkrývá účast německých diplomatů na likvidaci Židů za nacismu. Jde o útok na mumie, říkají dnešní mladí němečtí diplomaté. Kniha je výsledkem práce komise historiků, v níž zasedali dva Němci Eckart Conze a Norbert Frei, Američan Peter Hayes a židovský historik Moshe Zimmermann. Komisi před pěti lety jmenoval tehdejší ministr zahraničí Joschka Fischer.


Zpráva historiků je šokující. Doslova v ní stojí: "Diplomaté byli v každém momentě přesně informovaní o politice říše vůči Židům a aktivně se na ní podíleli". Spoluúčast německých diplomatů na masových vraždách v celé Evropě je touto zprávou potvrzena. I sám exministr Fischer je obsahem zprávy šokovaný a říká, že i několik dní po přečtení je mu z toho špatně. Vedoucí komise Eckart Conze dokonce v rozhovoru pro časopis Der Spiegel označil Ministerstvo zahraničí z doby nacismu za zločineckou organizaci.

Ještě horší je však ta skutečnost, jak z knihy vyplývá, že na činnosti této organizace se přímo podílely i nejvyšší šlechtické německé rody jako jsou Weizsäckerové, Bismarckové či Mackensensové.

Bohužel i po válce se tato skutečnost za pomocí všech politiků retušovala. Začalo to Konradem Adenauerem, který byl v letech 1951 až 1955 současně i ministrem zahraničí: za jeho působení byli staří diplomaté, kteří byli zatíženi poskvrněnou minulostí, dislokováni do latinské Ameriky a do arabského světa. Když se v roce 1966 dostali k moci sociální demokraté, jak z knihy vyplývá, nic se nezměnilo, a to byl u moci emigrant Willy Brandt. Ten například až do sedmdesátých let toleroval nacistickou minulost politika Ernesta Achenbacha, člena strany FDP, který se jako diplomat v Paříži přímo podílel na deportacích Židů z Francie. Ještě v roce 1974 se mu podařilo zablokovat dohodu s Francií o vydání a potrestání německých zločinů ve Francii. Podobně za ministra zahraničí Hanse Dietricha Genschera byl archiv tohoto ministerstva uzavřen za neprůchodnou zdí. Minulý ministr zahraničí Steinmeier a dnes vedoucí sociálnědemokratické frakce v bundestagu prohlásil, že kniha patří k tomu, co na něj udělalo v poslední době největší dojem a že je neuvěřitelné, že ke zpracování došlo až po šedesáti letech.

Pozoruhodné je, že k tomu, aby se tato historie systematicky zpracovala, dala podnět náhoda: nekrolog bývalého generálního konzula Franze Nüssleina, v němž byla zatajena jeho nacistická minulost, o které Joschka Fischer doběře věděl. Tento muž byl totiž za protektorátu vrchním státním zástupcem v Praze a byl spoluodpovědný za stovky poprav. Druhý případ se odehrál o rok později, kdy zemřel Franz Krapf, bývalý německý diplomat v NATO, o němž se vědělo, že byl od roku 1933 v SS a od roku 1936 v NSDAP. Když to mladší diplomaté připomněli, protestovalo 128 starých úředníků s odůvodněním, že příslušnost ke straně není důkazem nějaké zločinné činnosti a zveřejnili oslavné úmrtní oznámení v novinách Frankfurter Allgemeine Zeitung. Ministr Fischer byl tímto krokem překvapen, ale nenechal se zaskočit: vzápětí zřídil komisi, která celou věc poprvé od konce války řádně zpracovala a sepsala knihu, o které bývalý ministr dnes říká: To je nekrolog, který si bývalí diplomaté skutečně zaslouží.

Protože na zdech ministerstva zahraničí dodnes visí portréty bývalých německých diplomatů, po zveřejnění této knihy bude potřeba texty pod fotografiemi přepracovat, nebo fotografie odstranit. Bohužel ostatní spolková ministerstva se dodnes se svou minulostí ještě nevypořádala.

Psáno pro ČRo 6