V poslední době rozvířila média dvě kauzy a další lze s velkou pravděpodobností očekávat.

Agentura ABL prý sledovala politiky ODS z Prahy 11 a Mladá fronta Dnes má o tom řadu materiálů: a sice 280 fotografií, 50 souborů uložených na PDF a 54 záznamů videokamer a 25 psaných dokumentů a e-mailů. Bývalý majitel agentury ABL Vít Bárta ale dal předsedovi vlády čestné slovo, že není pravda, že šlo o politickou objednávku a první dokument, který byl minulý rok zveřejněn, označil za jasný plagiát.

Pan Bohumil Ďurička zase napsal ve vězení knihu o 365 stránkách o spolupráci s bývalým předsedou ČSSD Jiřím Paroubkem, financování politických stran a organizovaném zločinu. A aby před loňskými volbami kniha nevyšla, realitní firma s názvem Gitero Estates právníka Jakuba Kotrby, jak zjistila Mladá fronta Dnes, v květnu minulého roku práva na knihu koupila údajně za 1,5 až 2,5 milionu korun. V nejbližší době ji má na svém portálu Vaše věc vydat Jiří Paroubek, aby prý nemohl být obsah démonizován. Práva teď portál Vaše věc koupí za symbolickou cenu. Nyní Jiří Paroubek, na otázku, proč realitní firma respektive její majitel práva koupil za tak velké peníze a nyní ji prodá za symbolickou cenu, říká: "Já nechápu, proč to dělal. Je to jeho věc, já o tom ani nevěděl."

Otázka, na kterou se pokusíme dnes odpovědět, zní: O čem obě kauzy vypovídají?

Jednoduchá odpověď zní: O provozních způsobech naší politiky.

Složitější odpověď se už ale neobejde bez spekulací: Ač v kauze agentury ABL jde o skutečné sledování politiků, které si podle pondělní Mladé fronty Dnes možná dokonce objednala sama radnice, nebo o podvrhy, které je možné dnes v elektronické podobě vytvořit a zřejmě i za menší peníze, než by stálo sledování, důležité je, že si neklademe podstatnější otázky, které s touto kauzou souvisejí. A sice že množství zveřejněných dokumentů je dle odborníků ve skutečnosti nepatrné a nelze ji srovnávat, co se týče pracnosti třeba se zveřejněnými podvrhy deníků Adolfa Hitlera z roku 1983, protože jestli k takovému sledování skutečně docházelo, tak agentura musí mít podobných dokumentů tisíckrát víc. Pro jejich pravost je ale rozhodující, jestli na nich jsou tzv. metadata, z kterých lze zjistit počítač, z kterého byla stažena, datum, majitele, čas atd. O těchto údajích Mladá fronta Dnes zatím nehovoří, proto se k tomu lze těžko přesněji vyjádřit. Stejně se tak ale nehovoří o tom, že ze zákona ke sběru takových dat musí mí každá instituce povolení od Úřadu na ochranu osobních dat, a takový papír s největší pravděpodobností agentura rovněž neměla. Sbírání dat bez povolení je trestný čin.

Druhá kauza má tragikomický rozměr, protože na Jiřího Paroubka prozrazuje velkou sebestřednost, která mu nedovolila předem odhadnout Bohumila Ďurička, se kterým se tento politik přátelsky stýkal a o němž dnes hovoří jako o "odsouzeném vrahovi a autorovi slintů". Z právníka Jakuba Kotrby zase bez uzardění dělá hlupáka, který z Paroubkovi neznámých důvodů koupil práva na knihu, v níž je tento politik pomlouván. A i když portál Vaše věc knihu zveřejní, nikde není zaručeno, že text před zveřejněním neprojde věcnou korekturou, řečeno diplomaticky. Spory o formulace by se pak mohly u soudu táhnout léta a po takovém čase již výsledek nebude nikoho zajímat.

Obě kauzy mají ale ještě jednu věc společnou, a sice že ODS buď přímo, či prostřednictvím jiných lidí či firem, pustila zřejmě Mladé frontě dnes informace, které měla dávno k dispozici. Zvlášť pokud je pravda, že starostku nechala sledovat sama ODS, když se s ní dostala do sporu. Informace se totiž dostala na veřejnost až v době, kdy Věci veřejné na ODS začaly útočit, stejně jako někteří sociální demokraté pustili novinářům asi informace o knize pana Ďurička, o které zřejmě museli rovněž dávno vědět a třeba i věc s právníkem spoluorganizovat, až v době, kdy by se nejraději od Jiřího Paroubka již úplně odstřihli.

Způsoby jsou to velmi pokleslé, a to hned dvakrát: jednak odhalují velmi nízké praktiky, které se v naší politice zabydlely a pak i tím, že levně manipulují s veřejností, aniž sami politici prokazují zřetelnou vůli s těmi praktiky skončit. V případě agentury ABL by přece stačilo podat trestní oznámení na nedovolený sběr dat a v případě knihy pana Ďurička by stačilo, kdyby realitní kancelář Gitero Estates nechala knihu vytisknout a distribuovat, aby se jí investované peníze vrátily. Pakliže se nic z toho nestalo: občan je jen zneužit v osobních soubojích, které zřejmě budou pokračovat: jde jen o stínový nebo zastírací manévr, na němž se média přiživují, místo aby jej demaskovala. Generál Randák nedávno veřejně prohlásil, že další podobný útok čeká dnes od ministra Kalouska na ministra Vondru, za to, co pan ministr obrany sdělil veřejnosti o podivném hospodaření na tomto ministerstvu za náměstkování pana Kalouska. Opět ale nepůjde o odstranění starých praktik, ale o oslabení strany TOP 09, která bere ODS plusbody u voličů.

Psáno pro ČRo 6