Lidé obvykle vědomě lžou jen za určitých okolností, říkají psychologové. Spíše svým způsobem formují než deformují, aby dodali smysl nebo dokonce sami sebe přesvědčili o tom, že mají pravdu. Jenže totéž často platí i o žalobcích či kriticích, jak se zdá, když se člověk zevrubně seznámí s jejich argumenty.

Podívejme se proto na případ nařčení Alexandra Vondry: Obě strany, tedy jak pan ministr, tak jeho podřízení či další úředníci vlády a novináři vyprávějí příběhy, kterým upřímně věří a vyprávějí je i jiným, protože tím dávají jejich vlastnímu životu smysl. Zkazka či příběh, který dotyční předestírají veřejnosti, je vlastně nezbytný za situace, v které se ocitli a který v případě údajně předražených zakázek na technické zabezpečení zázemí různých setkání v rámci našeho předsednictví Evropské unie, vykazuje řadu systémových chyb. Zdá se, že bez jejich odstranění se nemůže nic vyšetřit, a tudíž ani změnit. Otázka je, jestli se tyto chyby dají v nějakém rozumném horizontu odstranit.

Pokusím se ukázat na několik základních faktů: Za prvé, celá kauza, kterou mimochodem generál Randák předjímal již před dvěma měsíci, prozrazuje nedůsledné rozředění kompetencí a tudíž odpovědnosti, a to nejen na samém ministerstvu či ministerstvech, ale i ve vládě. Jen proto je možné, že různé osoby, které byly za zakázku zodpovědné, mohou na sebe navzájem svalovat vinu a pod různými důležitými smlouvami najdeme celou řadu podpisů.

Za druhé, předražené zakázky jsou často jen kulisou pro předražené stranické kampaně, z nichž čerpají peníze všechny etablované strany, a proto nemohou mít na skutečném odstranění korupce zájem, pokud se nezmění celkový systém financování stran. To že na nějakém kontě dlouho leželo sto milionů jen může signalizovat, že byly určeny na něco jiného, než na tzv. ozvučení. Ale zároveň dotyčný ministr o předražení nemusel vůbec vědět. Na politické strany mohou být napojeni i nižší úředníci.

Za třetí, politici žijí v prostředí, v němž je tato praxe financování stran tak samozřejmá, že se cítí logicky vždycky nespravedlivě osočeni, když vědí, nebo jsou o tom alespoň přesvědčeni, že podobnou kauzu je možné otevřít skoro na kohokoliv z jejich kolegů.

Za čtvrté, novináři tohle všechno většinou vědí, těžko se jim to dokazuje, ale vedením vydavatelství jsou do dráždivých kauz, i když by se na nich mělo ještě řadu týdnů pracovat, tlačeni, protože jejich zveřejnění zvyšuje náklad či sledovanost. Redaktoři zároveň vědí, že kauza za chvíli zapadne a nic se většinou nezmění.

Za páté, nový ministr vnitra Radek John, tohle všechno taky tuší, a proto veřejně hovoří o tom, že všechno, co na ministerstvu vnitra činí, je jen pokus o odstranění korupce a nikoliv skutečné odstranění nepravostí. Tím ale de facto veřejně přiznává, že s řešením si neví rady. Jemu se sice možná ke zděšení politiků obou velkých stran, kterým neprůhledný systém sponzoringu vyhovuje a z něhož jejich lobbisté a jim blízcí pohodlně žijí, podařilo prosadit do funkce policejního ředitele muže, kterého tam nedotlačila žádná politická strana, ale ví, že totéž už neplatí o dalších policejních funkcionářích ani státních zástupcích.

Za takovéto situace každá změna k větší transparentnosti má pro každého zúčastněného předem určené meze dané rolí, kterou v našem přepolitizovaném systému hraje, a nikoliv jeho vlastním přesvědčením.

Dobře se to dá ilustrovat na případu nově jmenovaného nejvyššího státního zástupce Pavla Zemana. Ministr Pospíšil, jehož pozice se v ODS upevnila, sice do této funkce si netroufl jmenovat profesora Fenyka, který byl náměstkem v letech 1999 a6 2005 za Marie Benešeové a z touto funkcí by měl zřejmě nejvyšší zkušenost, ale pozval z ciziny skoro neznámého pana Zemana, ale na stíhání pánů Stanislava Potoczka a Adifa Salichova si již tento muž taky netroufl. Přičemž delegování věci v případě pana Čunka, které mělo zabránit pádu vlády, bylo dle některých expertů nezákonné a zakládá zřejmě možnost trestného činu.

Item: Z toho alespoň pro mě evidentně vyplývá, že jakýkoliv skutečně vážně míněný boj s korupcí by musel začít zákonnou změnou financování politických stran. Tomu se ale budou bránit všichni lobbisté a na ně napojení politici a podnikatelé, kteří zatím disponují tak velkými penězi, že každého, kdo bude volat po změně, buď zkorumpují, nebo jinak znemožní.

Před každou doopravdy míněnou změnou by tedy musela předcházet veřejná diskuse, která by stav fungování naší společnosti přesně pojmenovala. Začít by se mělo u přesných slov. Zatím jen mlžíme, a to je důvod, proč nic řádně nefunguje, proč žijeme v Jakostátě, jinými slovy v Jakočesku, kde se smlouvy, předpisy, zákony ani Ústava běžně nedodržují, jak slyšíme každý den v médiích. To je ten zásadní rozdíl mezi starou Evropou a střední Evropou.