Politikům i médiím se podařil minulý týden v kauze tzv. justiční mafie zastírací manévr, na který bychom měli důrazně upozornit. V kauze tzv. justiční mafie nejde jen o ochranu osobnosti, ale hlavně o důvěryhodnost justice už proto, že v celé věci jde o veřejné činitele, kteří si musí zvyknout na to, že jejich soukromí je méně chráněné než občanů.

Zopakujme si, o co původně šlo: po tzv. Kauze Jiřího Čunka, který byl stíhán jako místopředseda vlády a předseda KDU-ČSL za podezření z převzetí úplatku, kdy byla ohrožena vláda Mirka Topolánka, se zdá, že vedení státního zastupitelství měnilo svévolně státní zástupce, aby nemohl být pan Čunek stíhán. To vyvolalo jak u občanů, tak u opozice, podezření, že státní zastupitelství pod vedením Renaty Vesecké jedná na politickou objednávku.

To byl rovněž důvod, proč bývalá nejvyšší státní zástupkyně a v roce 2007 stínová ministryně spravedlnosti Marie Benešová v Českém rozhlase prohlásila, že nejvyšší státní zástupkyně Renata Vesecká, místopředseda Nejvyššího soudu Pavel Kučera, bývalý ministr spravedlnosti a advokát, který pracoval pro vládu, Pavel Němec (jehož smlouva s vládou, jak se nyní ukázalo, již byla skartována) a státní zástupci Libor Grygárek, Petr Coufal a Arif Salichov byli paní Benešovou označeni metaforicky za justiční mafii. Všichni jmenovaní požadovali omluvu a věc se dostala 5. června 2008 před Krajský soud v Praze, kde ji soudil Vojtěch Cepl mladší.

Ten v rozsudku, když ho zjednodušíme, prohlásil, že označení je nadsazené, ale má reálný základ. Soud uložil paní Benešové, aby se panu Grygárkovi omluvila a pánové Coufal a Salichov později odstoupili od žaloby. Obě strany se odvolaly.

Celý spor se dostal v únoru 2009 před Vrchní soud v Praze, který rozsudek Krajského soudu zrušil a vrátil ho Krajskému soudu v Praze k novému projednání. Zároveň rozhodl, že věc byla odebrána soudci Ceplovi, ačkoliv takové odebrání přichází v úvahu zcela výjimečně, neboť znamená zásah do práva na zákonného soudce. Zřejmě proto Ústavní soud v říjnu 2009 odebrání případu soudci Ceplovi prohlásil za protiústavní.

V červnu 2010 vynesl tedy Vojtěch Cepl mladší další rozsudek, v němž zdůvodnil, proč se Marie Benešová nemusí omlouvat. Vycházel nejen ze svědectví státních zástupců Andělové, Ištvána a Duška i známé věty, kterou údajně řekl Pavel Kučera, cituji: "Jde o vládu, nestrannost justice musí jít stranou," ale i ze závěrečné řeči samotného Pavla Kučery, který veřejně hovořil o tom, že v tomto složení se Vesecká, Kučera, Němec a další scházejí i kvůli jiným případům, jako byly kauzy pánů Krejčíře, Pitra a třeba Šrejbera.

Dne 8. února 2011 se celý případ znovu dostal před odvolací senát Vrchního soudu v Praze, který měl tři možnosti: buď rozsudek zrušit, změnit nebo potvrdit. Z toho, že prováděl důkazy a že věc soudila Romana Vostrejšová, bylo zřejmé, že na svém původním vyjádření trvá, a to se taky potvrdilo. Podle pravomocného usnesení soudu se musí paní Benešová omluvit. Což jistě učiní, ale zároveň je odhodlána podat dovolání k Nejvyššímu soudu a eventuálně se obrátit na Ústavní soud, který by podle odborníku zřejmě znovu vrátil celou kauzu zpět. Už proto, že státní zástupkyně Zlatuše Andělová popsala ve svém úředním hlášení přesně tři schůzky, které inicioval buď Pavel Kučera, nebo Renata Vesecká a na kterých oba požadovali prodloužení trestního stíhání a následné jeho zastavení ve věci pana Čunka. Zlatuše Andělová se tak zachovala přesto, že šla proti špičkám justice a vystavovala se nebezpečí trestního stíhání. Prokázala evidentně svou sílu a statečnost.

Tytéž skutečnosti však vidí úplně jinak soudkyně Vostrejšová, která tvrdí, že nebylo prokázáno, že výroky Benešové vycházejí z pravdivých skutečností a že nebylo ani prokázáno, že za výroky byl úmysl ovlivňovat justici. Soudkyně Vostrejšová prohlásila, že paní Benešová svými výroky ovlivňovala veřejnost. Jenže státní zástupci se mají, jako veřejní činitelé, chovat tak, aby vůbec nevzniklo ani podezření z manipulace a paní Benešová jako polička má naopak právo věci popisovat s nadsázkou, stejně jako měl toto právo třeba Miloš Zeman, když označoval Českou republiku pod vedením předsedy vlády Václava Klause za spálenou zemi.

Soudce Cepl ve svém rozsudku konstatoval nedovolenou intervenci, profesní šikanu a zneužití delegace - předání kauzy Čunek jinému státnímu zástupci. V posledních dnech se ukazuje, že nové vedení státního zastupitelství se s jeho názory shoduje. Pod novým šéfem Pavlem Zemanem se státní zastupitelství rychle vrací do stavu před kauzou Čunek. Dne 7. ledna byla nucena odstoupit z funkce vrchní státní zástupkyně v Olomouci paní Hojovcová a funkce se znovu ujal odvolaný Ivo Ištván, který upozorňoval ministra Pospíšila na to, že chování nejvyšší státní zástupkyně Renaty Vesecké a bývalého místopředsedy Nejvyššího soudu Pavla Kučery nese náznak kárného jednání. Proti Pavlu Kučerovi bylo zahájeno kárné řízení a nakonec až do svého penzionování nesměl soudit. A Ištvánův zástupce Igor Stříž na protest proti manipulaci odstoupil. Pavel Zeman si odstoupivšího Igora Stříže vzal dokonce jako náměstka na ministerstvo. Stateční, kteří se postavili proti manipulaci, byli tedy za své postoje odměněni.

Názory v médiích na celou kauzu oscilují mezi dvěmi krajnostmi: Jedni, jako například Petr Uhl v Právu, považují šíbování s Čunkovou kauzou z Přerova do Jihlavy dokonce za trestný čin, a proto podle něj osnovatelé se dopouštějí spíše spolčení, než aby představovali mafii. Z toho by vyplývalo, kdyby tomu tak bylo, že by se měl věcí zabývat trestní senát.

Jiní zase hovoří o tom, že jde jen o věc svobody projevu a soud měl pouze zjistit, jestli paní Benešová měla ke svému vyjádření přiměřeně věrohodné důvody. To zase napsal Martin Weiss v Lidových novinách. Podle něj, stejně jako podle soudkyně Vostrejšové, existovaly jen důvody pro podezření, ale ty nic nedokazují.

Ač nejsem právník, zdá se, že několik otázek, na které nebylo odpovězeno, v této kauze zbývá a jimi se zřejmě bude zabývat i Nejvyšší soud.

Jde hlavně o to, že soudcům Vrchního soudu v Praze stačí tytéž skutkové okolnosti k odsouzení místopředsedy Nejvyššího soudu Pavla Kučery v kárném řízení k nejpřísnějšímu trestu, t.j. odvolání z funkce, ale nestačí jako důvod političce k označení zmíněných schůzek za mafiánské. Důvěryhodnost Vrchního soudu se proto jeví jako zpochybněná také proto, že ač bylo navrhované úplné zproštění mlčenlivosti svědků, tedy státních zástupců Andělové, Ištvána a Duška, dosud k němu nedošlo, přesto, že v rozhodnutí Vrchního soudu se tvrdí, že nic nebylo prokázáno.

Psáno pro ČRo 6