Ještě bych se rád vrátil k případu, který je zastíněn vpádem vojenské policie do České televize, ač jde o podobné selhání politiků vůči médiím a nemělo by se na něj tak snadno zapomenout. Jde o Miroslava Kalouska, který nejprve vyhrožoval dvěma šéfredaktorům, že má nahrávku z jejich porady o tom, jak budou reagovat na zvýšení DPH a že ji v sestřihu zveřejní v televizi. Ale den na to tentýž ministr vydal prohlášení, v kterém říkal, že žádnou nahrávkou nedisponuje a že žádná nahrávka neexistuje.

Na celé aféře, je několik momentů, na které bychom neměli zapomenout.

Za prvé média spekulovala nejprve o tom, jestli takové nahrávky existují nebo ne, přestože jsou tyto otázky ty poslední, které bychom si měli klást. Mnohem důležitější jsou fakta, která známe, která jsou nezpochybnitelná a která vypovídají o stavu naší politické kultury dostatečně.

Především je to skutečnost, že ministr, tedy oficiální představitel vlády České republiky volá šéfredaktorovi, s kterým se důvěrně nezná a oznamuje mu, že existuje nahrávka z porady šéfredaktorů a že on takový rozhovor považuje za soukromý. Politik v postavení ministra a ani šéfredaktor nemůže nikdy považovat takovouto informaci za soukromou, protože přímo ohrožuje svobodu slova a redakčního tajemství. Povinností ministra, kdyby takovou nahrávku měl, bylo ji okamžitě předat policii, aby vyšetřila, kdo ji pořídil. Povinností každé demokratické vlády, tedy všech ministrů a premiéra je bránit nezávislost médií a justice a bojovat proti nezákonným odposlechům či nahrávkám.

Ale evidentně selhali i zmínění šéfredaktoři, že se s panem ministrem o nahrávce vůbec bavili a nepřipomněli mu, že porušuje zákon, když nahrávku nepředal policii. Zřejmě trochu špatné svědomí měli či se styděli za to, jakým tónem hovořili, a proto dnes politici mohou šířit zprávy o tom, že šéfredaktoři polemizovali s výroky, které jim pan ministr Kalousek z porady citoval. Každopádně se nezachovali rovněž jako profesionálové, protože informace byly vyneseny neoficiálně a nedaly se nikde použít.

Domnívám se, že třeba v sousedním Německu, kde musel ministr zu Guttenberg odstoupit kvůli tomu, že opsal část doktorské práce, což v době, kdy se doktorské práce z velké části proměnily v katalogy, platí o většině podobných prací, by musel zřejmě odstoupit ministr, který mystifikuje šéfredaktory už také proto, že tím demoralizuje veřejný prostor a probouzí v něm nedůvěru v média.

Za další mystifikaci je ale možné považovat i to, že pan ministr Kalousek i předsedkyně Sněmovny paní Němcová označují výstup ze schůzky šéfredaktorů za kartelovou dohodu. Přece kartelové dohody jsou dohody nějakých výrobců na navýšení cen, aby byla odstraněna konkurence. Jednání šéfredaktorů je zcela legální, oni se nedomlouvali na tom, jak zabrzdit důchodovou reformu, jak řekl ministr, ale jak protestovat proti zvýšení DPH na knihy a tiskoviny vůbec, tedy jak držet ceny dole. V tomto případě nejde jen o peníze, ale hlavně o svobodu slova, protože zvýšení cen knih nepovede jen k tomu, že budou knihy dražší, ale že některé knihy nejen nevyjdou, ale nebudou vůbec napsány, což ohrožuje budoucnost národa: vysoká literatura, poezie, dětská literatura atd. rozvíjí myšlení, podporuje fantazii a kreativitu, a tudíž i manažerské schopnosti. Je s podivem, že to nevědí lidé, kteří se hlásí k liberálům - viz nedávné prohlášení Václava Klause - protože právě jejich guru von Hayek tvrdil, že svoboda je nedělitelná, že nemůže existovat svobodné tržní hospodářství bez svobody slova atd. A argumenty, že přece vláda nemá za povinnost podporovat bulvár a pornografii, což jsou segmenty, které nejvíc vydělávají, jsou zcestné: přesně takhle argumentovali komunisté, když zaváděli cenzuru po roce 1948 a víme, jak to dopadlo. Je přece jedno, jestli je omezena svoboda slova cenzurou, nebo ekonomikou. Ministr Kalousek se zachoval jako: Duša kochmesová, řekli by Valaši. My bychom to přeložili asi jako prohnaně nápaditá. Ale tentokrát by mu to nemělo projít, protože nejde o DPH, ale o DKK. Duša kochmesová Kalouskova.