Po dvaceti letech je ODS v troskách: ke kořenům se není s kým vracet

27. 04. 2011 | 07:15
Přečteno 10077 krát
Ve čtvrtek 21. dubna 2011 oslavila Občanská demokratická strana v Praze na Žofíně dvacet let svého trvání a slavnosti se zúčastnil i zakladatel a bývalý předseda a ještě později čestný předseda a nynější prezident Václav Klaus.

Při této příležitosti pronesl projev, který byl pozoruhodný. Při podobných slavnostech obyčejně dochází k tomu, že ke zkarikování skutečnosti dochází zpětným přenesením výsledné reality na původní ideál, a tím se předstírá vítězství. Dochází k tomu proto, že lidé se lépe orientují v realitě, která je obklopuje a na původní ideály zapomínají. Prezident Václav Klaus se ve svém projevu pokusil o opak: přesvědčoval posluchače v sále o tom, že ODS byla po dvacet let stabilizačním prvkem naší společnosti, že byla vždy stranou pravicovou, liberálně-konzervativní a občanskou, protože se opírala o střední stav, přestože z proklamovaných hesel nebylo nic naplněno.

Chceme-li skutečně zkoumat stav naší společnosti v uplynulých dvaceti letech a roli ODS, musíme nejen zkoumat posuny v ideologii této strany a jejich vůdců, ale současně duchovní stav české a moravské společnosti, tedy proměny myšlenkového klimatu a pokusit se ho nějak srozumitelně roztřídit. Teprve takový rastr nám ukáže, jak se naše společnost vyvíjela a jak tuto stranu vnímala.

První zlomový bod představuje říjen 1990, kdy v Praze - Hostivaři byl zvolen do čela Občanského fóra Václav Klaus, který se prosadil proti tehdejší liberálně-levicové elitě v čele s Martinem Paloušem. Klaus se stal symbolem prosazování radikální ekonomické reformy proti Valtru Komárkovi. Brzy po zvolení do čela OF, už v prosinci téhož roku, se rozhodl založit standardní politickou stranu, protože jen v ní viděl silnou platformu, s jejíž pomocí by mohl reformu prosadit. Rozlučkový sněm OF se konal v únoru 1991 a ke Klausovi a ODS se přidala asi třetina poslanců OF a velká číst místních Občanských fór. V roce 1992 ODS hladce vyhrála volby. Tuto dobu je možné bez diskuse nazvat zlatou érou ODS: lidé ji věřili a byli ochotní přinést oběti nastávajícím změnám.

Za druhou etapu ODS lze považovat období mezi lety 1993 až 1997, tedy do první ekonomické krize a tzv. úsporných balíčků. V této době sice ODS ještě jednou v roce 1996 vyhrála volby, ale musela už vládnout v koalici s lidovci a Občanskou demokratickou aliancí. Pro tuto etapu je charakteristické, že ekonomika předběhla justici: porušování zákonů nebylo sankcionované a lidé si toho začali všímat. Václav Klaus se zřejmě domníval, že díky tomuto nedostatku se bude rychleji privatizovat a rychleji se vytvoří bohatší střední třída, společnost začne být podobně strukturovaná jako ve staré Evropě a tato chyba mu bude odpuštěna. To se bohužel nestalo: Někteří lidé sice hodně zbohatli, ale střední třída, o kterou se chtěl Václav Klaus a hlavně Josef Zieleniec původně opírat, se nevytvořila. Začali hlavně bohatnout bývalé elity a bývalé podsvětí. Nepodařilo se prosadit reformu zdravotnictví, dotáhnout problematiku bydlení, vyrovnat se s církví atd. Toto období je možné nazvat začáteční etapou privatizace politiky: lidé pociťovali zklamání, které plynulo z okázalé bezostyšnosti nově zbohatlých podnikatelů a arogance politiků.

Třetí etapa, která začala koncem roku 1997 tzv. Sarajevským atentátem, pádem vlády Václava Klause a pokračovala tzv. Opoziční smlouvou s ČSSD v čele s Milošem Zemanem, proti kterému nejprve vyhlásila ODS mobilizaci. Tato etapa trvala až do prosince roku 2002. Opoziční smlouva proměnila parlamentní půdu a jednotlivé vládní instituce v tržiště, a proto je možné toto období nazvat degradačním obdobím ODS i celé politiky: lidé byli zaskočeni, přestávali politikům věřit. Po Sarajevském atentátu opustili stranu pučisté Ruml a Pilip, ale i staří členové, zakladatelé ODS, pánové Zieleniec a Stráský. Občané se od ODS začali odvracet a zůstali jen ti, co na změnách zbohatli (privatizátoři politiky) a skalní příznivci.

V prosinci 2002 startuje Topolánkova éra, pro kterou je typická snaha stranu otevřít širší veřejnosti. Z monolitu příznivců tvrdého jádra, které pod vedením Václava Klause bylo i proti Evropské unii, se nový předseda snažil vytvořit stranu více středovou a hlavně proreformní. V roce 2006 vyhrála volby ČSSD: reformy již po tolika zklamáních nepředstavovaly starou přitažlivost. Lidé si pamatovali, že podobná slova byla už jednou zrazena. A v EU viděli lidé ještě spíše oporu proti masivnímu rozkrádání, kterému se říkalo tunelování. Topolánek sice postavil nejprve menšinovou vládu a podruhé v lednu 2007 koaliční, ale na uplacených přeběhlících, takže vláda padla uprostřed našeho předsednictví Evropské unie v březnu 2009, kdy ji byla vyslovena nedůvěra, a v čele vlády skončil v květnu téhož roku. Degradace ODS pokračovala: toto období je možné nazvat obdobím zmaru, kdy politika byla podřízena lobbistům, jako byli pánové Dalík a Šlouf, kteří organizovali přeběhlictví a silným firmám, které ovládají jednotlivé kraje a města a které strany financovaly. Mirek Topolánek odstoupil z čela zkorumpované ODS 1. dubna 2010 a na jeho místo byl zvolen Petr Nečas.

Současná etapa začala po sněmovních volbách v roce 2010, kdy byl do funkce premiéra 13. července jmenován Petr Nečas, který stojí v čele vlády s pragmatickou stranou TOP 09 a stranou Věci veřejné. Ta chtěla odstranit korupci a staré politiky, ale - jak se v poslední době ukázalo - k tomu, aby se dostala do politiky, byla ochotná sama korumpovat. Z korupce byli obviněni i dva politici ODS pánové Drobil a Vondra. Premiér Nečas, ač jeho rétorika je proti Topolánkově éře mnohem vlídnější a je možné mu i více věřit, je v pasti vlastní rozpolcené strany, korupčních praktik, koaličních partnerů i prezidenta Klause. Toto období je možné nazvat obecným znechucením občanů z politiky: lidé začínají uvažovat o tom, že nebudou chodit k volbám a reformám nevěří. Například důchodové reformě věří jen každý pátý občan a šedesát procent lidí reformám ani nerozumí, jak ukázal průzkum agentury STEM. Je tomu tak i proto, že občanská vůle ke změnám už byla několikrát promarněna a de facto zrazena: je definitivně vyčerpaná. Nastává období velice malých šancí ODS na její resuscitaci ve volbách v roce 2014 nebo možná i dříve, ač v jejím čele stojí zřejmě nejslušnější muž.

Z uvedeného vyplývá, že ideologie ODS a jejího bývalého vůdce Václava Klause se totálně míjí se skutečností: duchovní obraz společnosti je zdevastován, občané se od politiky štítivě odvrací, politikům už z valné části opět nevěří, jako před rokem 1989. Ke kořenům ODS se vrátit nelze. Prezident už nemá na Hradě okna, ale pouze zrcadla, a proto je sám se sebou stále velmi spokojen.

Psáno pro ČRo 6

Blogeři abecedně

A Aktuálně.cz Blog · Atapana Mnislav Zelený B Baar Vladimír · Babka Michael · Balabán Miloš · Bartoníček Radek · Bartošek Jan · Bartošová Ela · Bavlšíková Adéla · Bečková Kateřina · Bednář Vojtěch · Bělobrádek Pavel · Beránek Jan · Berkovcová Jana · Bernard Josef · Berwid-Buquoy Jan · Bielinová Petra · Bína Jiří · Bízková Rut · Blaha Stanislav · Blažek Kamil · Bobek Miroslav · Boehmová Tereza · Brenna Yngvar · Bureš Radim · Bůžek Lukáš · Byčkov Semjon C Cerman Ivo · Cizinsky Ludvik Č Černoušek Štěpán · Česko Chytré · Čipera Erik · Čtenářův blog D David Jiří · Davis Magdalena · Dienstbier Jiří · Dlabajová Martina · Dolejš Jiří · Dostál Ondřej · Dudák Vladislav · Duka Dominik · Duong Nguyen Thi Thuy · Dvořák Jan · Dvořák Petr · Dvořáková Vladimíra E Elfmark František F Fafejtová Klára · Fajt Jiří · Fendrych Martin · Fiala Petr · Fibigerová Markéta · Fischer Pavel G Gálik Stanislav · Gargulák Karel · Geislerová Ester · Girsa Václav · Glanc Tomáš · Goláň Tomáš · Gregorová Markéta · Groman Martin H Hájek Jan · Hála Martin · Halík Tomáš · Hamáček Jan · Hampl Václav · Hamplová Jana · Hapala Jiří · Hasenkopf Pavel · Hastík František · Havel Petr · Heller Šimon · Herman Daniel · Heroldová Martina · Hilšer Marek · Hladík Petr · Hlaváček Petr · Hlubučková Andrea · Hnízdil Jan · Hokovský Radko · Holásková Kamila · Holmerová Iva · Honzák Radkin · Horáková Adéla · Horký Petr · Hořejš Nikola · Hořejší Václav · Hrabálek Alexandr · Hradilková Jana · Hrstka Filip · Hřib Zdeněk · Hubálková Pavla · Hubinger Václav · Hülle Tomáš · Hušek Radek · Hvížďala Karel CH Charanzová Dita · Chlup Radek · Chromý Heřman · Chýla Jiří · Chytil Ondřej J Janda Jakub · Janeček Karel · Janeček Vít · Janečková Tereza · Janyška Petr · Jelínková Michaela Mlíčková · Jourová Věra · Just Jiří · Just Vladimír K Kaláb Tomáš · Kania Ondřej · Karfík Filip · Karlický Josef · Klan Petr · Klepárník  Vít · Klíma Pavel · Klíma Vít · Klimeš David · Klusoň Jan · Kňapová Kateřina · Kocián Antonín · Kohoutová Růžena · Koch Paul Vincent · Kolaja Marcel · Kolářová Marie · Kolínská Petra · Kolovratník Martin · Konrádová Kateřina · Kopeček Lubomír · Kostlán František · Kotišová Miluš · Koudelka Zdeněk · Koutská Petra Schwarz · Kozák Kryštof · Krafl Martin · Krása Václav · Kraus Ivan · Kroupová Johana · Křeček Stanislav · Kubr Milan · Kučera Josef · Kučera Vladimír · Kučerová Karolína · Kuchař Jakub · Kuchař Jaroslav · Kukal Petr · Kupka Martin · Kuras Benjamin · Kutílek Petr · Kužílek Oldřich · Kyselý Ondřej L Laně Tomáš · Linhart Zbyněk · Lipavský Jan · Lipold Jan · Lomová Olga M Máca Roman · Mahdalová Eva · Máchalová Jana · Maláčová Jana · Málková Ivana · Marvanová Hana · Mašát Martin · Měska Jiří · Metelka Ladislav · Michálek Libor · Miller Robert · Minář Mikuláš · Minařík Petr · Mittner Jiří · Moore Markéta · Mrkvička Jan · Müller Zdeněk · Mundier Milan · Münich Daniel N Nacher Patrik · Nachtigallová Mariana Novotná · Návrat Petr · Navrátil Marek · Němec Václav · Nerudová Danuše · Nerušil Josef · Niedermayer Luděk · Nosková Věra · Nouzová Pavlína · Nováčková Jana · Novák Aleš · Novotný Martin · Novotný Vít · Nožička Josef O Obluk Karel · Ocelák Radek · Oláh Michal · Ouhel Tomáš · Oujezdská Marie · Outlý Jan P Pačes Václav · Palik Michal · Paroubek Jiří · Pavel Petr · Pavelka Zdenko · Payne Jan · Payne Petr Pazdera · Pehe Jiří · Peksa Mikuláš · Pelda Zdeněk · Petrák Milán · Petříček Tomáš · Petříčková Iva · Pfeffer Vladimír · Pfeiler Tomáš · Pícha Vladimír · Pilip Ivan · Pitek Daniel · Pixová Michaela · Plaček Jan · Podzimek Jan · Pohled zblízka · Polách Kamil · Polčák Stanislav · Potměšilová Hana · Pražskej blog · Prouza Tomáš R Rabas Přemysl · Rajmon David · Rakušan Vít · Ráž Roman · Redakce Aktuálně.cz  · Reiner Martin · Richterová Olga · Robejšek Petr · Ruščák Andrej · Rydzyk Pavel · Rychlík Jan Ř Řebíková Barbora · Řeháčková Karolína Avivi · Říha Miloš · Řízek Tomáš S Sedlák Martin · Seitlová Jitka · Schneider Ondřej · Schwarzenberg Karel · Sirový Michal · Skalíková Lucie · Skuhrovec Jiří · Sládek Jan · Sláma Bohumil · Slavíček Jan · Slejška Zdeněk · Slimáková Margit · Smoljak David · Smutný Pavel · Sobíšek Pavel · Sokačová Linda · Soukal Josef · Soukup Ondřej · Sportbar · Staněk Antonín · Stanoev Martin · Stehlík Michal · Stehlíková Džamila · Stránský Martin Jan · Strmiska Jan · Stulík David · Svárovský Martin · Svoboda Cyril · Svoboda Jiří · Svoboda Pavel · Sýkora Filip · Syrovátka Jonáš Š Šebek Tomáš · Šefrnová Tereza · Šimáček Martin · Šimková Karolína · Šindelář Pavel · Šípová Adéla · Šlechtová Karla · Šmíd Milan · Šojdrová Michaela · Šoltés Michal · Špalková Veronika Krátká · Špinka Filip · Špok Dalibor · Šteffl Ondřej · Štěpán Martin · Štěpánek Pavel · Štern Ivan · Štern Jan · Štětka Václav · Štrobl Daniel T T. Tereza · Táborský Adam · Tejkalová N. Alice · Telička Pavel · Titěrová Kristýna · Tolasz Radim · Tománek Jan · Tomčiak Boris · Tomek Prokop · Tomský Alexander · Trantina Pavel · Tůma Petr · Turek Jan U Uhl Petr · Urban Jan V Vacková Pavla · Václav Petr · Vaculík Jan · Vácha Marek · Valdrová Jana · Vančurová Martina · Vavruška Dalibor · Věchet Martin Geronimo · Vendlová Veronika · Vhrsti · Vích Tomáš · Vlach Robert · Vodrážka Mirek · Vojtěch Adam · Vojtková Michaela Trtíková · Vostrá Denisa · Výborný Marek · Vyskočil František W Walek Czeslaw · Wichterle Kamil · Wirthová Jitka · Witassek Libor Z Zádrapa Lukáš · Zajíček Zdeněk · Zaorálek Lubomír · Závodský Ondřej · Zelený Milan · Zeman Václav · Zima Tomáš · Zlatuška Jiří · Zouzalík Marek Ž Žák Miroslav · Žák Václav · Žantovský Michael · Žantovský Petr Ostatní Dlouhodobě neaktivní blogy