Druhá část rozhovoru s nejvyšším státním zástupcem Pavlem Zemanem. První najdete ZDE.

Další velké podezření z manipulace je kolem kauzy Gripenů, co k vyšetřování této věci můžete říci v červenci 2011?

V České republice se jedná stále o živou kauzu, policie ji prošetřuje, dozor vykonává Vrchní státní zastupitelství v Praze.

Tedy opět pan Rampula...

Přesnější by bylo říci: jeho podřízení. Tady je důležité si zase uvědomit souvislost této kauzy v mezinárodním měřítku. My děláme často tu chybu, že tyto kauzy hodnotíme pouze z českého hlediska a opomíjíme, že třeba zrovna tato kauza má mezinárodní přesah. Na ní spolupracuje Velká Británie, Švédsko, Švýcarsko, Rakousko, Spojené státy americké a nepřímo jsou do toho zapojeny další státy. Ve Švédsku tuto kauzu vyšetřovalo tamější státní zastupitelství, které ji asi před dvěma lety zastavilo. V dané věci se možná nejdále dostala Velká Británie, a to ve dvou aspektech: oni měli dost poznatků o prodeji těchto strojů do Saudské Arábie a v roce 2006 stály místní úřady před tím, jestli obvinit některé osoby ve vztahu k Saudské Arábii a vést trestní stíhání. V tu chvíli zasáhl tehdejší premiér Tony Blair, který vydal pokyn, aby řízení dále nepokračovalo.


Foto: Jan Langer, Aktuálně.cz

To ve velké Británii premiér může udělat?

Ano, může. Ale právě pak SFO (Serious Fraud Office) napadlo toto premiérovo rozhodnutí u vrchního soudu a vrchní soud rozhodl, že je nutné v trestním řízení pokračovat. Za této situace se kauza dostala do Sněmovny lordů, jakožto k Nejvyššímu soudu a ta dala za pravdu premiérovi. Řekla, že v řízení není možné pokračovat, neboť by to ohrozilo ekonomicko-politické zájmy Velké Británie. A tady je jádro problému. Ono nejde jen o nezávislost státního zastupitelství, ale i o určitou transparentnost.

To je de facto to hlavní: vždy mohou existovat nějaké státní zájmy, které mohou stát výše a ty je třeba respektovat, ale musí se to přiznat veřejnosti.

Přesně tak. Tony Blair nic netajil. Všechny své kroky zveřejnil. Můžeme s tím nesouhlasit, ale pokyn byl dán transparentně a byl řádně odůvodněn. Jiný zájem státu převážil nad výkonem spravedlnosti. Pochopitelně všechny noviny Blaira napadaly a stalo se to předmětem veřejné diskuse.

A zřejmě nejen to, ale i došlo ke střetu dvou kultur: v arabském světě jsou úplatky součástí jejich kultury obchodování a ne trestním činem...

... já neříkám, jestli je to dobře nebo špatně, ale všichni to nakonec respektovali. Následně došlo k dohodě o mimosoudním vyrovnání mezi Velkou Británií a Spojenými státy v této věci a my se teď snažíme získat podrobnosti, protože jsou pro nás velmi důležité. Zatím jsme nedostali relevantní odpověď z Británie. Nyní iniciuji, aby bylo využito služeb Eurojustu a byla zorganizována koordinační schůzka s našimi zástupci a zástupci Velké Británie, abychom se domluvili. Pravda je, že celá tato kauza trvá dlouho.

Další výbušná kauza se týká nákupu Pandurů, o které my laici víme jen to, že zakázka byla třikrát dražší, než Pandury určené pro Portugalsko a že jsme jich koupili 107 místo 20. MF Dnes, která má k dispozici smlouvy napsala 9.7.2011, že Portugalsko koupilo stejné stroje za 35 milionů korun a Česko za 135...

I Pandury představují živou kauzu a opět dozor vykonává Vrchní státní zastupitelství v Praze.

Jsme tedy opět u pana Rampuly...

Mohu říci jen v obecné rovině, že ještě moje předchůdkyně Dr. Vesecká iniciovala založení společného vyšetřovacího týmu mezi Rakouskem a Českou republikou, jehož činnost pokračuje. Podle mého názoru funguje a vyšetřování pokročilo velmi slušně dopředu, až do toho okamžiku, kdy došlo k nešťastnému zveřejnění protokolu výslechu utajovaného svědka. To bylo 11. či 12. května letošního roku v Mladé frontě Dnes. A úplně nejhorší na tom je, že byl zveřejněn nejen obsah, ale vyšla najevo i identita svědka: mohlo by tedy dojít i k ohrožení jeho života. O úniku jsem bezprostředně informoval rakouskou stranu a zároveň jsem nařídil prověřování úniku. Úkony v tomto trestním řízení se již konají: jak víte z médií, došlo i k domovním prohlídkám. Vzhledem k tomu, že i můj úřad je v podezření, nemohu k tomu víc říci.

Ale právě pan Rampula obvinil několikrát v médiích právě vás, že od vás unikají informace...

Ano, já jsem ho proto vyzval dopisem, aby tato obvinění doložil, protože jeho podezření jsou dost závažná. Nicméně do konce června, než jsem odjel na dovolenou, mně pan Rampula žádné relevantní skutečnosti nesdělil. V dopise, který mně poslal, odpověděl na úplně jiné věci, na které jsem se ho neptal. Můj zásadní dotaz zůstal bez odpovědi.

Jak dlouho, podle vás, toto vyšetřování ještě může trvat?

Těžko říci.

A jak se díváte na zásah v České televizi?

Je to opět živá kauza, ale náš dozor nad dozorem, víc zatím nemůžeme učinit, konstatoval nepřiměřenost zásahu a zásah do svobody projevu, pod níž spadá v novinářské oblasti i ochrana zdroje.

Z toho, co jsme si řekli, zřetelně vyplývá, že celá soustava státních zastupitelství není řádně postavená, když k tomu všemu, o čem jsme hovořili, může docházet. To je zřejmě hlavní důvod, proč chcete zákon o státních zastupitelství měnit. Proč změny dělíte do dvou kroků, a tím umožňujete zase další hrátky s protahováním změn...

Důvody byly opačné: změny urychlit. To je snad dost zřejmé. Pokud se to má slučovat, a tím oddalovat, to už je mimo můj vliv. Hlavním důvodem malé novely zavádějící funkční období vedoucích státních zástupců a nový způsob jejich odvolávání i věcného záměru zákona, který navrhuje kromě jiného zřídit zvláštní útvar státního zastupitelství pro boj s korupcí, je samozřejmě nezávislost a ta je vždy dvojí: nezávislost institucionální a nezávislost v každém státní zástupci. Proto je třeba fungování nastavit tak, abychom zástupcům do jejich nezávislosti co nejméně zasahovali a zároveň vymezili, jak se bude provádět dohled. V současné době se způsob dohledu či vnitřní kontroly kraj od kraje liší. Zároveň ve státních zastupitelstvích chybí něco jako kariérní řád a něco jako je objektivní hodnocení. Neexistují výběrová řízení na posty vedoucích státních zástupců.

To znamená, kdo poslouchá a nedělá potíže, má největší šanci na postup....

To neříkám, ale může to tak někdy být. Myslím, že lidem na státních zastupitelstvích je třeba říci: Máš dvě možnosti, buď odpracuješ osm a půl hodiny denně, budeš průměrný a strávíš celý život na okrese. Nebo se budeš snažit, budeš se vzdělávat, chodit na stáže, budeš mít dobré hodnocení, které nesmí být formální. Mělo by být pravidelné, proti tomu hodnocení má mít státní zástupce možnost dát námitky a někdo o nich musí rozhodnout. Dokonce si myslím, že součástí by mělo být i sebehodnocení. Bohužel, jak už jsem řekl, malá novela byla zřejmě z vlády stažena a má se předkládat jen jedna. V malé novele jsem navrhoval funkční období pro nejvyššího státního zástupce na deset let, pro ostatní vedoucí sedm let a odvolání by bylo možné jen rozhodnutím kárného senátu. V současné době, když to trochu přeženu, každou středu, když zasedá vláda, může být nejvyšší státní zástupce odvolán. Dle zákona na to není potřeba ani důvod. Nejde o mě, tím se posiluje postavení státního zastupitelství jako celku.

Ve věcném záměru nového zákona o státních zastupitelstvích hovoříte o zakotvení nezávislého profesního orgánu. Co tím myslíte?

Problém, který máme, spočívá v tom, že justice je jedinou mocí ve státě, která nemá svého představitele. Předsedkyně Nejvyššího soudu Dr.Brožová a předseda Nejvyššího správního soudu Dr.Baxa nejsou představitelé celého justičního systému. Já ještě relativně, jako nejvyšší státní zástupce, jsem představitelem svého systému. Oni ale představiteli systému nejsou. Soudní moc by měla mít svého reprezentanta, a tím by měla být Justiční rada. Bylo by to dobře i proto, že u nás ministr spravedlnosti má v průměru životnost čtrnáct měsíců a my bychom potřebovali stabilnější systém, aby ho často se střídající ministři nemohli ovlivňovat. Systém by měla vytvářet sama celá justiční soustava. Samozřejmě ale pokud soudní moc dostane tuto možnost, musí mít určitou odpovědnost. To znamená, že Justiční rada by měla i disciplinární oprávnění a mohla by zpracovávat poklady pro kárný senát, zároveň by měla mít povinnost skládat někomu, například moci zákonodárné, účty.

Jak by ten orgán měl vypadat? Kdo by v něm měl zasedat?

Buď se může jednat o orgán, který by byl složen jen ze soudců, nebo tam mohou sedět i zástupci dalších právnických profesí, nebo tam může zasedat i zástupce moci zákonodárné a výkonné. Kdyby měl třeba jedenáct členů, část by tvořili volení soudci, část zástupců tam může mít parlament a někdo tam může sedět za moc výkonnou. Tito zástupci by byli jmenováni. Nyní se pravidelně setkávám s předsedy nejvyšších soudů a zástupců unií soudců a státních zástupců a tam se právě bavíme o těchto obecných otázkách. Ono jde totiž o to, jakou chceme justici: jestli budou soudci a státní zástupci spíše úředníky a budou si spousty věcí dělat sami bez obslužného aparátu, nebo chceme lidi, kteří jsou placení od toho, aby rozhodovali, a dáme jim k dispozici obslužný aparát.

Tu druhou variantu léta prosazoval profesor Vojtěch Cepl...

Ano. Proto nesmíme nikdy zapomenout na to, že justice nikdy nebude levná, má-li být spravedlivá. Musíme se ptát, kdo by měl být soudcem? Pro názornost stačí se podívat do Velké Británie. Tam nemůže být soudcem nikdo mladší čtyřiceti let. A protože je tam soudce velmi dobře placený a požívá velké renomé ve společnosti, je to vrchol kariéry pro mnohé třeba dobré advokáty. A samozřejmě každý soudce je tam obklopen obslužným personálem. Neříkám, že to je model aplikovatelný u nás, ale měli bychom zvážit všechny možnosti a vybrat si nějakou variantu, kterou bychom postupně budovali. Nic nepůjde rychle. Každá změna v justici je podobná jízdě na velkém zaoceánském parníku: otočíte kormidlem, ale ona ještě několik mil jede rovně.

Nakonec bych se zeptal na zřízení zvláštního protikorupčního útvaru při státním zastupitelství? Jak by měl, podle vás, fungovat, jak byste si vybral lidi? Jeden takový pokus tu již byl a nevyvedl se...

Vybrat lidi je nejtěžší úkol. Naproti tomu nastavit systém je snazší. Je třeba vědět, že sebelepší systém, bude-li obsazen nevhodnými lidmi, nebude fungovat. Proto bych lidi do tohoto úvaru nacházel pomocí výběrového řízení. Všichni by jím museli projít a nikdo by tam nepracoval nastálo. Nejdůležitější je ale vybrat šéfa takového útvaru a já už dneska vím, že je z čeho vybírat.

Kritéria na výběr takové šéfa musí být velmi přísná, proto mě napadá otázka: Jaká jsou etická specifika, která kladete na špičkového státního zástupce?

Na prvním místě je nezávislost, nestrannost a dodržování rovnosti před zákonem. S nestranností souvisí nenechat se ovlivnit, limitovat svůj soukromý život tak, aby na vás neulpěl stín podezření. Týká se to i správy vlastního majetku, nesmíte například podnikat. Státní zástupce může být vázaný při svém rozhodování pouze a jenom zákonem a vlastním svědomím, protože formální aplikace těchto zásad může vést k nespravedlivosti.

Mě nedávno ohromně zarazila jedna věc v pamfletu, který koluje o státním zastupitelství, v němž se píše, že jsou dvě skupiny státních zástupců, jedna loajální k ministerskému předsedovi Nečasovi a jedna neloajální a sloužící sociální demokracii. Jestli toto psal státní zástupce, tak by se dobrovolně měl vzdát taláru. Dikce je naprosto v rozporu s etickými zásadami státního zástupce. Škoda, že ten člověk neměl odvahu se pod to podepsat. Z toho je zřejmé, že autor absolutně nepochopil etiku státního zástupce. Já neznám státního zástupce, který je loajální k předsedovi vlády, já znám jen státní zástupce, kteří jsou nestranní a řídí se zákonem.

Napsáno pro Literární noviny a server Aktuálně.cz