V minulých dnech jsme byli svědky dvou příkladů, jak internet mění svět. Mediální baron Rupert Murdoch nemusel ve Velké Británii zastavit nejprodávanější nedělní bulvár News of the World kvůli tomu, že měl velkou moc a manipuloval s politiky, ale jak ukázaly poslední analýzy: krach jeho bulváru zavinili obyčejní lidé. Angličané bulváru tolerují leccos, pokud jeho oběťmi jsou fotbalisté, herci, rockeři nebo politici, ale jakmile zjistili, že se pan Murdoch začal zajímat i o obyčejné lidi, jako byla třeba rodina zavražděné dívky, rozzlobili se.

Během několika dní statisíce lidí poslalo e-mailové zprávy firmám, které u Murdocha inzerovaly, s požadavkem, aby odřekly inzerci. S tím Rupert Murdoch vůbec nepočítal, a proto přijel ještě do Velké Britániie s úsměvem a s letadlem plným PR odborníků, kteří měli změnit veřejné mínění obrácené proti němu. Oficiálně prohlašoval, že jede podpořit bývalou šéfredaktorku svého plátku Rebeku Brooksovou. Stačilo ale pár dní a musel ji odvolat z funkce, vzdát se snahy koupit zbytek akcií BSkyB, zastavit noviny a odtáhli se od něj i politici. Rebeku Brooksovou musel na kauci vykoupit z vězení. V ohrožení je dnes už i britský premiér Cameron. Murdochův starý recept na manipulaci lidí najednou nefungoval. Občané se vzbouřili. Za komickou figuru byl prohlášen soukromý detektiv Glenn Mulcaire, který pro Murdochův plátek odposlouchával hlasové schránky, když začal požadovat, aby občané a novináři respektovali privátní sféru jeho rodiny.

Druhý případ se týká Norska, kde dvaatřicetiletý terorista během krátké doby zavraždil na dvou místech bezmála osmdesát převážně mladých lidí, aby tak zajistil publicitu svému manifestu, který publikoval na internetu pod názvem Evropská deklarace nezávislosti. Milan Šmíd, který text analyzoval, o něm napsal: "Jediné, co jsem pochopil, bylo to, že bez internetu by pachatel nebyl schopen vytvořit nejen snůšku epigonských textů, obsahových plagiátů, wikipedických dat a zvrácených megalomanských programových manifestů, ale ani výbušninu, která rozmetala kanceláře vládních budov v Oslo. Celou technologii a postupy získal a ověřoval na webu. Dodávky jednotlivých komponentů a chemikálií získával internetovými nákupy ze zahraničí, něco z Číny, něco z Polska, munici do samopalu zakoupil rovněž po internetu z USA – 300 nábojů."

V tomto případě zase ukázal internet svou druhou, odvrácenou tvář: terorista učinil z internetu, jako nového digitálního universa, který měl původně sloužit jen vědcům k rychlé výměně informací, spolupachatele hrůzného teroristického činu. Na tom ale také není nic překvapivého, protože podobně se stala před lety pošta spolupachatelem atentátů po doručení prvních výbušnin v balíčkách. Každá doba má specifické krvelačné světce, kteří své činy zdůvodňují různými nereálnými požadavky, zvlášť pokud jde o osamocené jedince, jako v tomto případě. To potvrdily i první informace z výslechů teroristy, který podle norské policie chtěl zaútočit i na sídlo norského krále a další výpověď váže na požadavek, aby odstoupil norský král, který by ho měl ale ještě před tím jmenovat ministrem obrany.

Obě hlavní figury z připomenutých příběhů, tedy pánové Rupert Murdoch a Anders Breivik mají ale i jednu společnou vlastnost: o sobě a svých činech nikdy nepochybují a ubližují lidem, které ani neznají. Tím se oba činy zásadně liší od starých praktik. Bulvární plátky dříve stály na straně obyčejných lidí a například terorista v roce 1905 nehodil v Moskvě bombu na kočár velkoknížete Sergeje, ač čin léta připravoval, jen proto, že s ním jela žena s dětmi. Dokonce ještě v roce 1985, když němečtí teroristé z RAF zabili nevinného amerického vojáka Edwarda Pimentala kvůli tomu, že se potřebovali zmocnit jeho sluřebního průkazu, byli samotnými členy své organizace silně kritizováni.