Spor Petra Lessyho, tedy policejního prezidenta, s Janem Kubicem, ministrem vnitra, dostal během několika dní další rozměr a přesunul se na spor prezident versus premiér. Pokusme se odpovědět, o čem tato situace vypovídá nehledě na to, jestli Petr Lessy z funkce odejde, nebo ne, či jestli ministr přistoupí na jeho kompromisní řešení, které navrhl v neděli?

Za prvé tato situace vypovídá o tom, že prezident se chová aktivisticky, protože za vládu odpovídá výlučně její předseda a prezident by se do těchto rozmíšek neměl vůbec plést. Mohou si za to ale naše strany samy, protože mu takové chování tolerovaly již dříve, nebo dokonce i na prezidenta spoléhaly, když loni před Vánoci právě kvůli Petru Lessymu málem Věci veřejné položily vládu.

Za druhé prezident se postavil za pana Lessyho proto, že ho do funkce nominovaly Věci veřejné a vidí za tímto odvoláním porušení dohody, jako to viděl před tím, když Radek John trval na odvolání Oldřicha Martinů: tuto funkci totiž obsazovala ODS, podle nových dohod to mají činit Věci veřejné, ač právě tzv. silová ministerstva by měla být obsazovaná nestranickými osobnostmi, na kterých se shodnou všechny relevantní strany.

Za třetí tato situace vypovídá o tom, co komentátoři již dávno předpovídali, že prezident s blížícím se koncem mandátu: z Hradu má odejít v březnu 2013, bude do politiky zasahovat čím dál tím více, aby si připravil půdu pro svůj aktivní vstup do politiky. Zřejmě proto se postavil i za bývalého šéfa pražské ODS Borise Šťastného.

Za čtvrté za tuto situaci si mohou i sami pánové Kubice a Lessy, protože z vnitřní záležitosti ministerstva vnitra nechali udělat veřejný spektákl a účastnili se ho: vypovídá to o nezavedených pořádcích v naší politice, jde vlastně o výraz neschopnosti řešit neshody standardními prostředky: když pan ministr nenašel způsob jak se s policejním prezidentem domluvit nebo jak ho odvolat, stala se z konfliktu, který je zřejmě i v zahraničí běžný, věc veřejná. Kdyby u nás policie fungovala standardním způsobem, musel by pan Lessy, když je vyzván nadřízeným k odstoupení, rezignovat, i když zákon o Policii ČR, který vznikl za Ivana Langera, je zřejmě vadný. Za Rakouska-Uherska v takové situace podřízení dokonce někdy páchali sebevraždy.

Za páté ve vzniklém konfliktu političtí aktéři mohou vidět šance pro zvýšení své prestiže: premiér se emancipuje od prezidenta, který brzy skončí, proto taky na rozdíl od prezidenta předpovídá, že eurozóna se nerozpadne a prezident posiluje svou pozici uvnitř jedné frakce ODS a u Věcí veřejných, protože se svými příznivci typu paní Bobošíkové či pana Bátory ví, že nemůže v budoucnu ani v naší politice uspět.

Dozvíme-li se ale ze sobotního Práva ze 3. prosince 2011, že již od začátku září ministr ví o tom, že pan Lessy napadl neodpovědně náměstka zlínského policejního šéfa Jaroslava Vaňka a že je tudíž možné proti policejnímu prezidentovi s největší pravděpodobností zahájit kázeňské řízení, které v nejpřísnějším případě může skončit i odnětím hodnosti či propuštěním dotyčného, můžeme si dovolit spekulovat i o tom, že na zveřejnění sporu mohli mít největší zájem lidé napojení spíše na politiky než na policii a ministra vnitra, což pro nás není moc dobrá zpráva. To by totiž svědčilo o tom, že napětí mezi politickými špičkami je u nás taky velké, že se k politickým bojům dá zneužít každý konflikt. V tom případě by šlo de facto o zástupný boj. Ve skutečnosti se možná již spíš hraje o pozice, s kterými se půjde do příštích parlamentních voleb v roce 2014.