Listoval-li člověk v posledním týdnu německými médii, která se rovněž soustavně věnovala reflexi života a díla Václava Havla, nemohl si všimnout odlišného akcentu: zatímco u nás se bývalý prezident skoro unisono adoroval, sousedé vnímali smuteční akty v Česku jako směsku vzpomínkových oslav a kritiky současných politických elit, jak napsal hned v perexu respektovaný týdeník Die Zeit. FAZ ho nazýval patriotem svobody, protože soustavně bojoval proti nadvládě lži a jakýchkoliv ideologií. A Süddeutsche Zeitung konstatoval, že jeho život byl životem přesvědčeného Evropana.

Jiná média zase připomínala, že s pietními akty začali studenti u paty sochy svatého Václava na Václavském náměstí, kde se objevovala hlavně hesla typu: Václave, my tě nezklameme! A toto heslo, píší novináři, má v současném Česku jasné politické poselství a neznamená nic jiného, než tvrdou kritiku současných českých politiků. Pro Česko, píše Die Zeit, znamená takové heslo obrat, protože právě v minulých letech byl kvůli svým postojům Václav Havel vysmíván některými současnými politiky a jejich pomocníky. Zesměšňován byl za to, že nesmlouvavě prosazoval, že "Pravda a láska zvítězí nad lží a nenávistí" a "Život v pravdě!", ač tak činil již i za totalitního systému, kterému tím nastavoval nesmlouvané zrcadlo! Noviny FAZ připomněly jeho řeč před soudem ze sedmdesátých let, kdy řekl, že "trest bere jako oběť dobré věci." A dodal: "Tato oběť neznamená před absolutní obětí Jana Palacha, na kterého bychom neměli zapomínat, vůbec nic." Newsmagazín Der Spiegel ho zřejmě právě pro jeho výjimečné postoje nazývá Kazatelem smíření! Jenže, připomínají němečtí novináři, čeští občané po mnoha desetiletích totalitních režimů už nechtěli slyšet žádná morální kázání, ale toužili spíše po vyšší životní úrovni a chtěli patřit k Západu. Proto se uskupení Haveliánerů podle Němců stále zmenšovalo, jenže jak píše zase Die Zeit, nikdo ze současných politiků ani zdaleka nedosahuje Havlova formátu, což se projevilo hlavně tím, že země je po jeho odchodu zmítána korupčními skandály a ovládaná nezastíraným klientelismem.

Německá média často rovněž zmiňovala, že Václav Havel, přesto že byl od doby, kdy si splnil svůj sen a natočil filmovou verzi hry Odcházení, stále častěji nemocný, nikdy se nepřestal zajímat o politiku a veřejný život a i z chalupy na Hrádečku se hlásil ke slovu. Nejčastěji byla v německých prestižních médiích citována věta z jednoho z jeho posledních rozhovorů: "Největší nebezpečí pro dnešní západní demokracii spočívá v tom, že politici v posledních letech přemýšlí jen v časovém horizontu od jedněch voleb ke druhým. Chybí osobnosti typu Winstona Churchilla nebo Charlese De Gaulla, které dokázaly říkat i nepopulární věci, ale díky nimž si získávaly autoritu a také podporu, která jim pomáhala prosazovat jejich myšlenky."!

Komentáře si všímají i toho, že za doby jeho života byl právě kvůli takovýmto postojům doma vysmíván jako člověk, který již nepatří do dnešního světa. Pravděpodobně musel Václav Havel zemřít, abychom my všichni zase pocítili jeho sílu, citují německé noviny komentář z českých médií. Proto heslo, které se objevovalo často pod sochou na Václavském náměstí, o tom, že studenti Václava nezradí, je možné číst nejen jako neškodnou frázi, ale i jako výzvu k boji. Takový jasný výklad odkazu Václava Havla od českých novinářů zatím moc často nezazněl.