I tak lze interpretovat páteční rozhodnutí ministra školství Josefa Dobeše z Věcí veřejných o tom, aby akreditace právnické fakulty na Západočeské univerzitě byla prodloužena o čtyři roky, tedy do roku 2016. Ministr tak učinil navzdory rozhodnutí Akreditační komise, která jako jediná má ze zákona právo akreditaci přidělovat nebo odebírat, což je evidentní projev arogance moci.

Na to ho upozorňovali i jeho úředníci, když mu sdělili, že tento krok je riskantní, něco takového se v minulosti nikdy nestalo: dříve o takových věcech rozhodoval jen odbor vysokých škol a ministr fungoval jako odvolací orgán. Profesor Zlatuška v této souvislosti hovořil o ministrově negramotnosti a šéfka školského výboru ve sněmovně Anna Putnová z TOP 09 hovoří o omilostnění a precedensu, který nemá v posledních dvaceti letech obdoby. Proto nyní hrozí ministru Dobešovi hned tři žaloby: jednu podá Akreditační komise, druhou exministr školství Ondřej Liška a třetí podává bývalý žák této fakulty Martin Marek, který jako jeden z prvních upozorňoval na nekalé praktiky na fakultě za časů Milana Kindla. Trestní oznámení podává kvůli zneužívání pravomoci úřední osoby. Akreditační komise chce zase podat žalobu ve věci veřejného zájmu k nejvyššímu státnímu žalobci a ombudsmanovi.

A nezodpovědný je tento krok proto, že ohrožuje platnost diplomů 1800 studentů, kteří by měli v budoucnu na této škole absolvovat. A k tomu ohrožení dojde bezpochyby i tehdy, kdyby nakonec došlo k nějaké kompromisní dohodě, kterou navrhuje premiér Nečas. Renomovaná kancelář si těžko takového absolventa troufne zaměstnat, aby nebylo poškozeno její jméno. Zajímavé je, že si to neuvědomují sami studenti a že se nesnaží ze školy odejít sami co nejrychleji, aby se mohli pochlubit diplomem z nějaké renomovanější školy. Už samotný tento fakt hovoří proti existenci práv v Plzni, což konec konců stvrzují i slova jejich děkana Jana Pauly, který si dovolil veřejně říci redakci Práva, že zvítězilo právo a spravedlnost, když musí sám bezpečně vědět, že byl porušen zákon. V čele každé fakulty by měl stát někdo natolik renomovaný, aby se nedalo o jeho slovech pochybovat. Hájí-li ale pan děkan spíš zájmy své osobní, než zájmy školy a studentů, ztrácí tím na veřejnosti autoritu jak on tak i škola a neměl by stát v čele žádné vysoké školy, zvláště ne právnické fakulty. Ta škola, zdá se, je poškozena již v samotných genech, a to je hlavní důvod pro její zrušení.

Ministr Dobeš ale celým konfliktem sleduje jiné cíle. Za prvé si chce u studentů, kteří ještě před pár dny křičeli: Dobeše do koše, vylepšit pověst a za druhé chce získat větší moc nad vysokými školami, což po zkušenostech s ním, kdy hájil prohřešky Univerzity J. A. Komenského i diplomy vydávané na Ukrajině, začíná být nebezpečné, protože to zcela boří prestiž českého vysokého školství. Zřejmě proto přišel pan ministr s nápadem, že univerzity by si měly vytvořit svůj vlastní akreditační systém a jemu podřídit své obory. Akreditační agentura by pak kontrolovala jen univerzity, Akreditační komise by se zrušila. To je velmi nebezpečné řešení, podle něhož by místo odborníků (Akreditační komise má 21 renomovaných osobností, a to i ze zahraničí) přešlo rozhodování o akreditacích do rukou státních úředníků, kteří bývají úplatní a hlavně, kteří mají vždy nižší profesní zkušenosti než univerzitní profesoři.

Řešení ministra Dobeše velmi silně připomíná nápady maďarského premiéra Orbána, který pomocí podobného modelu chce zrušit úřad na ochranu dat v Maďarsku. To je také jeden z důvodů, proč má současné Maďarsko takové problémy a proč se hovoří v Evropě o tom, že tam nevládne demokracie, ale demokratura. Chceme, aby totéž bylo zavedeno tady? Abychom se vraceli zpět, jako se to děje v Putinově Rusku, Orbánově Maďarsku a jako se to nejspíš bude brzy dít i ve Ficově Slovensku?