O šuplíku v nás

13. 05. 2012 | 18:55
Přečteno 3296 krát
Rozhovor s rabínem Efraimem Karolem Sidonem

Žijeme v době, kdy se smazávají hranice mezi státy, mezi virtuální realitou a skutečností, mezi privátním a veřejným prostorem, mezi PR články a rešeršní žurnalistikou, informací a drbem či pomluvou, spravedlností a státním zájmem atd. Jak je podle vás za této situace ohrožen život židovských obcí, které byly dlouho odděleny a uzavíraly se do synagog a učeben…

Je možné, že Židé v celé historii s tímto nebezpečím globální asimilace byli konfrontováni. Je pravda, že jsme žili v ghettech, ale ghetto není zase tak staré: je to až středověký vynález. Do té doby něco takového neexistovalo. Uchování si identity uprostřed vnějších vlivů, to tu bylo vždycky. A problém, který nyní cítíme možná intenzivněji než dříve, protože jak to bylo dříve, si můžeme jedině představovat, v nás vzbuzuje staronové otázky a je s nimi třeba se vyrovnávat.

Můžeme se pokusit artikulovat ty otázky, které vás napadají na počátku roku 2011?

Základní otázka zní: Jak férově obstát vůči tomu, čemu dnes říkáme globalizace, abych to řekl co nejjednodušeji. Jak řešit problém identity, na které alespoň podle mne záleží. Pro Židy je identita nějak vymezená, má svůj smysl a dokonce i svůj cíl. Teď jde o to, jak ji čestně uchránit před vlivem zvenčí a zároveň i před vlastním nutkáním celou tu stavbu šmahem zbořit, protože v nás ve všech jsou i negativní tendence.

Jenže ten rozdíl mezi minulostí a současností je v masivně virtuálním tlaku, který v době digitální techniky na nás útočí z těch nejneočekávanějších stran a prodere se vším. Dnes už se nelze nijak schovat před informačním smogem, ten nás dostihne všude a láká nás k tomu, abychom svou identitu prodali za nějaký levný zážitek…

Já bych tuto situaci přirovnal k tomu, jak dneska člověk vnímá nebe, které přes smog skoro nevidí. Na rozdíl od dob, kdy bydlel ve stanu a hvězdy byly pro něj mnohem blíž. A přirozený pocit člověka být v kosmu je už díky tomu všemu těžko vyvolatelný. Informační smog, o kterém mluvíte, leží mezi námi a všemi podstatnými záležitostmi života, vrcholícími vztahem k Bohu. Na druhou stranu se k nám místo toho dostanou i cenné informace, převážně vědecké, pomocí kterých se možná dotahujeme k otázkám, k nimž se ještě nemohl dostat člověk v devatenáctém století.

Jak se za této situace proměňuje role rabína, který je v judaistickém světě považován spíš za mudrce než za kněze a za poslední instanci práva a spravedlnosti, když vše kolem selhává…

Já to tak moc necítím: situace se sice trošičku proměnila, ale rabín má stále co dělat s nějakou obcí nebo s nějakými obcemi, které mají v zásadě stejné problémy, jako když jsem před dvaceti lety začínal. Ty základní, gruntovní problémy jsou stejné. Dnes a u nás je to nízký počet členů obcí, co s nimi bude dál, ale i to už tady bylo.

A nejsou ty počty členů obcí závislé právě na tom, o čem hovoříme: tedy na tlaku okolí na ztrátu identity?

U nás je to problém staršího data: je to pozůstatek šoa. Ale pozor, nesmíme všechno míchat: nacismus a globalismus, to jsou dvě rozdílné věci. Za nacismu šlo o fyzickou likvidaci, a to je problém, který si židovské komunity vlečou pořád dál. A nějak se s tím problémem dodnes vyrovnávají. Některé komunity se s tím třeba nevyrovnají nikdy, možná zaniknou, ale jiné komunity, jako třeba ta pražská, mají poměrně slušnou šanci přežít a rozvíjet se. V tom dalším vývoji židovských komunit nehraje ale nejzásadnější roli vliv médií, ani globalizace. I když připouštím, že někteří lidé jsou tím tak zahlceni, že se v tom již nedokážou vůbec vyznat. Přesto existuje cesta, a kdyby to nebyla cesta studia, ještě důležitější je cesta vnitřního prozření, že Bůh je, obrácení se k němu.

Teď jsme probrali vaši vnější roli, ale kdybychom se obrátili k vašemu nitru, nalézáte v sobě, ve svém šuplíčku něco, co začíná měnit i vás?

Ještě pořádně nevím, co v něm mám. Tento proces je na začátku. Šuplíček si vyšoupávám hrozně pomalu. Ale myslím, že to, co tam najdu, by nemělo mít nějaký zásadní vliv na stavbu, která je nad ním a je již hotová. I když tam občas něco přidám, charakter stavby se tím nemění: je to ve stejném duchu. Stavba se mi zdá být v pořádku, ale ten šuplík pod tím té stavbě dodává lidské, neideologické rozměry. Teprve obsah šuplíčku a způsob, jak se s ním vyrovnám, dá stavbě rozměr člověka, který si vlastně z týchž důvodů vytvořil osobnost.

A jaké ty důvody jsou?


To je právě v tom šuplíku. Do této doby, do stáří, fungovaly nevědomky, podvědomě, a teď se naskýtá příležitost zjistit, odkud se to v člověku bere. Nedělám si nároky na to, že to vyřeším. Pravděpodobně na to nepřijdu, ale některé momenty bych snad měl alespoň zaregistrovat, abych pochopil, proč jsem takový, jaký jsem.

Jak byste definoval úkol stáří?


O tom v zásadě mluvím. Úkolem stáří je, nebo člověku možná ani nic jiného nezbude, než se oddělit od toho šumu či smogu a také od oněch zájmů, jimž přikládal důležitost. Člověk ve stáří by se měl zabývat jen tím, co je schované v tom šuplíku. Nic z toho, co tam člověk najde, nemůže zahodit, měl by si to poctivě prohlédnout. To je úkol zdravého stáří, myslím si, a tím také stáří nabývá na významu. Od některých ještě starších víme, že to jde.

Ale jsou lidé, a je jich dost, jak vidíme i mezi politiky, kteří se urputně a až křečovitě snaží ten šuplík nechat zašoupnutý a tvářit se, že všechno, co udělali, bylo báječné…


No jo, ti, co se takhle chovají, mají samozřejmě jiné problémy, ale nebudete mi možná věřit, já jsem přesvědčen, že i na jejich šuplíčky dojde. Kdo se nahlédne jako živáčka, který se v životě snažil, jak jen mu to šlo, a teď už má namále, na tom nebude o nic hůř než já nebo vy. Může si s klidem říci: Ano, to jsou ty moje chyby. Takový prostě jsem. Takový jsem byl.

Udělal byste něco jinak, když se díváte zpátky?


To mě, upřímně řečeno, ani nenapadlo. Vás něco takového někdy napadlo?

Ne, naopak. Když jsem se v životě ohlížel, tak jsem si říkal, že pokud bych se choval jinak, nebyl bych to já, ztratil bych svou identitu. Ale teď mě to napadlo. Lepší otázku nemám…

Upřímně řečeno, když jsem si četl tu knížku, kterou jsme spolu udělali, tak jsem si musel říci, že tu mám člověka, který to už před těmi x lety měl ve své hlavě docela solidně uspořádané, a klobouk dolů! Také jsem si uvědomil, že jsem z mnoha důvodů na sestupné cestě a že už nic nestavím a ani by to nemělo smysl.

…protože už byste na to neměl ani čas. Zůstalo by jen torzo…

Nejen čas, ale ani potřebné síly a vůli k tomu nemám. Dnes se musím přiznat, že jsem moc rád za to, že jsem hodně studoval, a to i v letech, kdy normální lidé nestudují. Byl jsem k tomu tehdy donucen: sám sebou, ale i dobou, zkrátka vším možným, třeba i Pánembohem. Sednout si a pár let se učit. To mi hodně pomohlo. To byla v podstatě úžasná věc.

Měl jste víc takových důležitých období v životě?


Řekl bych, že byla dvě důležitá období. První se týká mého věku mezi třiatřiceti a pětatřiceti lety. Možná to souvisí i s hormony a nevím, čím dalším. To druhé, již zmíněné období je také moc důležité, i když jsem přitom nadělal spousty chyb. Z toho druhého důležitého období jsem ale vylezl líp než z toho prvního.

Já musím taky říci, že léta mezi čtyřicítkou a padesátkou byla pro mě, co se týče stavby osobnosti, jistě taky ta nejdůležitější…

Ale tenkrát si to člověk neuvědomoval.

To teda ne, žil…

Nabíral do sebe, co mohl.

Nebylo to ale u nás dáno také tím, že jsme v té době oba žili v zahraničí a museli jsme studovat, abychom se tam vůbec zorientovali?
Jistě, pokud chce člověk přežít, samotná emigrace od něj vyžaduje, aby si svou osobnost znovu vybudoval bez opor, které měl doma.


Exil vlastně znamená mobilizaci energie, protože bez domácích, zděděných opor musíme ze sebe vydat víc, abychom dosáhli úplně běžných místních standardů…

A díky tomu se člověk možná i usilovněji něco učí, snáze studuje.

Vám, či přesněji řečeno nám, bude brzy sedmdesát, musíte jako rabín jít do penze?

Já jsem se s obcí domluvil, že budu sloužit do smrti a budu dělat to, co budu moci. Samozřejmě pokud budu zdravý.

A co byste přál židovským obcím v České republice a zvláště té pražské jako vrchní pražský a zemský rabín?

Ta obec má mnohem delší dech než její rabín. Pražská obec tu bezpečně existovala již v desátém století, a co bylo předtím, se v zásadě neví. Za Přemyslovců již byla na jednom ze svých vrcholů. Nejen počtem, ale hlavně duchem.

Jaký měla za Přemyslovců počet obyvatel?

To se neví, ale už to byla komunita na úrovni dalších důležitých komunit v Německu a ve Francii: Špýr, Míšeň, Worms. S těmito komunitami se pěstovaly velice živé kontakty: jak obchodní, tak duchovní, či spíš obráceně. Víte, možná bychom mohli říci, že dnešní mediální problematika je Židům svým způsobem bližší, protože bez nich by asi vůbec nevznikla informační a komunikační síť: vznikla proto, aby se propojily židovské komunity v diaspoře, a to jak kvůli studiu, tak kvůli obchodu. Když si vezmete normálního Čecha ve středověku, seděl většinou na jednom místě, tam, kde se narodil, a tak je to celkem běžné až dodnes. My jsme výjimky, i když jsme taky neudělali žádné velké výlety a nakonec jsme se vrátili do hnízda. Žid ale od vždycky, již od starověku, měl mnohem širší rádius. Vezměme si Maimonida, narodil se v rodině rabínského soudce ve Španělsku v jedenáctém století, studoval, zřejmě i na lékaře, ale protože z něho chtěli učinit muslima, musel odejít. Odešel nejprve někam do Maroka, odtamtud cestoval do Egypta a je pohřben v Tiberiadě, ve Svaté zemi. A to nehovoříme o cestách, které dělal po celém Magrebu. Navíc přestože žil v Egyptě, dopisoval si s různými komunitami v Evropě, Africe a v Jemenu. Jako známému mysliteli mu jiní rabíni kladli otázky a on na ně odpovídal.

Kdy na ty dotazy jako lékař odpovídal?

To je záhada, protože skoro žádný čas neměl. Sloužil jako lékař na dvoře sultána, kde léčil celý dvůr. Pak se vrátil zpátky do své obce, kde bydlel, a tam měl opět své pacienty. Když mu někdo přišel do ordinace, Žid, muslim nebo křesťan, musel ho ošetřit. Kromě toho zastával významnou funkci představitele Židů v Egyptě. Ten tlak tu byl asi odjaktěživa, ale tenkrát byl osobnější a nešlo se mu vyhnout. K psaní se zřejmě dostal až někdy v noci. Je zázrak, jak toho mohl tolik a tak podstatného napsat.

Jak se dnes díváte na krizi židovské obce v Praze, kdy v půli první dekády jednadvacátého století vás chtěli odstranit z postu vrchního rabína?

Měl jsem ještě štěstí, že mě to postihlo v době, kdy jsem měl dost energie se s tou situací vyrovnat. Bylo to vyčerpávající, ale zvládlo se to. Dnes mám vzpomínky na to období v zásadě dobré.

A proč dobré? Tenkrát jste mi připadal dost vyčerpaný…

Protože se ukázalo, že obec ví, co chce. Podařilo se nám tehdy prosadit na obci volby, a ty rozhodly. Většina lidí se ukázala v dobrém světle. Alespoň pro tentokrát, a já v to hluboce věřil, protože si našich lidí vážím.

Jak byste chtěl, aby se na vás jako na rabína v Praze vzpomínalo třeba po padesáti nebo sto letech?


Jako na někoho, kdo věřil, že pražská židovská obec bude žít, udělal pro to, co mohl, a nemýlil se.


(Ukázka z připravované knihy Vzpoury II,která vyjde na počátku června v nakladatelství Galén.)

Blogeři abecedně

A Aktuálně.cz Blog · Atapana Mnislav Zelený B Baar Vladimír · Babka Michael · Balabán Miloš · Bartoníček Radek · Bartošek Jan · Bartošová Ela · Bavlšíková Adéla · Bečková Kateřina · Bednář Vojtěch · Bělobrádek Pavel · Beránek Jan · Berkovcová Jana · Bernard Josef · Berwid-Buquoy Jan · Bielinová Petra · Bína Jiří · Bízková Rut · Blaha Stanislav · Blažek Kamil · Bobek Miroslav · Boehmová Tereza · Brenna Yngvar · Bureš Radim · Bůžek Lukáš · Byčkov Semjon C Cerman Ivo · Cizinsky Ludvik Č Černoušek Štěpán · Česko Chytré · Čipera Erik · Čtenářův blog D David Jiří · Davis Magdalena · Dienstbier Jiří · Dlabajová Martina · Dolejš Jiří · Dostál Ondřej · Dudák Vladislav · Duka Dominik · Duong Nguyen Thi Thuy · Dvořák Jan · Dvořák Petr · Dvořáková Vladimíra E Elfmark František F Fafejtová Klára · Fajt Jiří · Fendrych Martin · Fiala Petr · Fibigerová Markéta · Fischer Pavel G Gálik Stanislav · Gargulák Karel · Geislerová Ester · Girsa Václav · Glanc Tomáš · Goláň Tomáš · Gregorová Markéta · Groman Martin H Hájek Jan · Hála Martin · Halík Tomáš · Hamáček Jan · Hampl Václav · Hamplová Jana · Hapala Jiří · Hasenkopf Pavel · Hastík František · Havel Petr · Heller Šimon · Herman Daniel · Heroldová Martina · Hilšer Marek · Hladík Petr · Hlaváček Petr · Hlubučková Andrea · Hnízdil Jan · Hokovský Radko · Holásková Kamila · Holmerová Iva · Honzák Radkin · Horáková Adéla · Horký Petr · Hořejš Nikola · Hořejší Václav · Hrabálek Alexandr · Hradilková Jana · Hrstka Filip · Hřib Zdeněk · Hubálková Pavla · Hubinger Václav · Hülle Tomáš · Hušek Radek · Hvížďala Karel CH Charanzová Dita · Chlup Radek · Chromý Heřman · Chýla Jiří · Chytil Ondřej J Janda Jakub · Janeček Karel · Janeček Vít · Janečková Tereza · Janyška Petr · Jelínková Michaela Mlíčková · Jourová Věra · Just Jiří · Just Vladimír K Kaláb Tomáš · Kania Ondřej · Karfík Filip · Karlický Josef · Klan Petr · Klepárník  Vít · Klíma Pavel · Klíma Vít · Klimeš David · Klusoň Jan · Kňapová Kateřina · Kocián Antonín · Kohoutová Růžena · Koch Paul Vincent · Kolaja Marcel · Kolářová Marie · Kolínská Petra · Kolovratník Martin · Konrádová Kateřina · Kopeček Lubomír · Kostlán František · Kotišová Miluš · Koudelka Zdeněk · Koutská Petra Schwarz · Kozák Kryštof · Krafl Martin · Krása Václav · Kraus Ivan · Kroupová Johana · Křeček Stanislav · Kubr Milan · Kučera Josef · Kučera Vladimír · Kučerová Karolína · Kuchař Jakub · Kuchař Jaroslav · Kukal Petr · Kupka Martin · Kuras Benjamin · Kutílek Petr · Kužílek Oldřich · Kyselý Ondřej L Laně Tomáš · Linhart Zbyněk · Lipavský Jan · Lipold Jan · Lomová Olga M Máca Roman · Mahdalová Eva · Máchalová Jana · Maláčová Jana · Málková Ivana · Marvanová Hana · Mašát Martin · Měska Jiří · Metelka Ladislav · Michálek Libor · Miller Robert · Minář Mikuláš · Minařík Petr · Mittner Jiří · Moore Markéta · Mrkvička Jan · Müller Zdeněk · Mundier Milan · Münich Daniel N Nacher Patrik · Nachtigallová Mariana Novotná · Návrat Petr · Navrátil Marek · Němec Václav · Nerudová Danuše · Nerušil Josef · Niedermayer Luděk · Nosková Věra · Nouzová Pavlína · Nováčková Jana · Novák Aleš · Novotný Martin · Novotný Vít · Nožička Josef O Obluk Karel · Ocelák Radek · Oláh Michal · Ouhel Tomáš · Oujezdská Marie · Outlý Jan P Pačes Václav · Palik Michal · Paroubek Jiří · Pavel Petr · Pavelka Zdenko · Payne Jan · Payne Petr Pazdera · Pehe Jiří · Peksa Mikuláš · Pelda Zdeněk · Petrák Milán · Petříček Tomáš · Petříčková Iva · Pfeffer Vladimír · Pfeiler Tomáš · Pícha Vladimír · Pilip Ivan · Pitek Daniel · Pixová Michaela · Plaček Jan · Podzimek Jan · Pohled zblízka · Polách Kamil · Polčák Stanislav · Potměšilová Hana · Pražskej blog · Prouza Tomáš R Rabas Přemysl · Rajmon David · Rakušan Vít · Ráž Roman · Redakce Aktuálně.cz  · Reiner Martin · Richterová Olga · Robejšek Petr · Ruščák Andrej · Rydzyk Pavel · Rychlík Jan Ř Řebíková Barbora · Řeháčková Karolína Avivi · Říha Miloš · Řízek Tomáš S Sedlák Martin · Seitlová Jitka · Schneider Ondřej · Schwarzenberg Karel · Sirový Michal · Skalíková Lucie · Skuhrovec Jiří · Sládek Jan · Sláma Bohumil · Slavíček Jan · Slejška Zdeněk · Slimáková Margit · Smoljak David · Smutný Pavel · Sobíšek Pavel · Sokačová Linda · Soukal Josef · Soukup Ondřej · Sportbar · Staněk Antonín · Stanoev Martin · Stehlík Michal · Stehlíková Džamila · Stránský Martin Jan · Strmiska Jan · Stulík David · Svárovský Martin · Svoboda Cyril · Svoboda Jiří · Svoboda Pavel · Sýkora Filip · Syrovátka Jonáš Š Šebek Tomáš · Šefrnová Tereza · Šimáček Martin · Šimková Karolína · Šindelář Pavel · Šípová Adéla · Šlechtová Karla · Šmíd Milan · Šojdrová Michaela · Šoltés Michal · Špalková Veronika Krátká · Špinka Filip · Špok Dalibor · Šteffl Ondřej · Štěpán Martin · Štěpánek Pavel · Štern Ivan · Štern Jan · Štětka Václav · Štrobl Daniel T T. Tereza · Táborský Adam · Tejkalová N. Alice · Telička Pavel · Titěrová Kristýna · Tolasz Radim · Tománek Jan · Tomčiak Boris · Tomek Prokop · Tomský Alexander · Trantina Pavel · Tůma Petr · Turek Jan U Uhl Petr · Urban Jan V Vacková Pavla · Václav Petr · Vaculík Jan · Vácha Marek · Valdrová Jana · Vančurová Martina · Vavruška Dalibor · Věchet Martin Geronimo · Vendlová Veronika · Vhrsti · Vích Tomáš · Vlach Robert · Vodrážka Mirek · Vojtěch Adam · Vojtková Michaela Trtíková · Vostrá Denisa · Výborný Marek · Vyskočil František W Walek Czeslaw · Wichterle Kamil · Wirthová Jitka · Witassek Libor Z Zádrapa Lukáš · Zajíček Zdeněk · Zaorálek Lubomír · Závodský Ondřej · Zelený Milan · Zeman Václav · Zima Tomáš · Zlatuška Jiří · Zouzalík Marek Ž Žák Miroslav · Žák Václav · Žantovský Michael · Žantovský Petr Ostatní Dlouhodobě neaktivní blogy