Tak zní základní otázka, kterou musí nyní řešit státní zástupci poté, co šéf pražského vrchního státního zastupitelství dr. Vlastimil Rampula předal kauzu Mostecké uhelné společnosti do Brna a Nejvyšší státní zastupitelství ji postoupilo Vrchnímu státnímu zastupitelství v Olomouci. Připomeňme jen, že Švýcaři v této souvislosti zablokovali na kontech 12 miliard korun, ke kterým se náš stát nehlásil: nikomu nechyběly. Ve Švýcarsku jsou majitelé podezřelí z praní špinavých peněz. Dr. Rampula majitele v čele s Antonínem Koláčkem nestíhal, protože tvrdil, že nelze v tomto případě hovořit o privatizaci. Podle něj šlo jen o prodej 46 procent akcií, jenže ty akcie byly zakoupeny za peníze firmy. Navíc dr. Rampula říkal, že kauza je po deseti letech promlčená. Kdyby ovšem šlo o privatizační zločin, je promlčecí lhůta dvacetiletá. Proto jsem se Nejvyššího státního zástupce dr. Pavla Zemana zeptal: Co to je privatizační zločin?

A on mi vysvětlil, že zákon jako takový pojem "privatizační zločin" nezná, jedná se spíše o obecný termín použitelný pro trestnou činnost spojenou s průběhem převodů majetku státu na soukromé subjekty v rámci transformačního období. Trestní předpisy neznají zvláštní kategorii trestných činů pro proces privatizace. Doslova mi dr. Zeman řekl: "Trestná činnost spáchaná v tomto procesu může mít různorodý charakter a je postihována podle obecných skutkových podstat trestných činů jako jsou trestné činy podvodu, porušení povinnosti při správě cizího majetku, zneužití informací v obchodním styku, apod. Trestní předpisy v případě tzv. privatizačních zločinů upravují odlišně od obecné úpravy pouze otázku promlčení trestní odpovědnosti těchto trestných činů." Tyto trestné činy se proto promlčují až po dvaceti letech po spáchání, aby i při pozdějším odhalení tato mimořádně závažná trestná činnost mohla být spravedlivě potrestána.

Problém pro laika je, že zákon používá termín privatizační projekt a ne privatizace, proto jsem se dále zeptal, jak lze blíže tyto termíny definovat, abychom se ve změti právnických výrazů vyznali.

Dr. Pavel Zeman poukázal na to, že v oblasti trestné činnosti spojené s průběhem privatizace téměř neexistuje rozhodovací a výkladová činnost Nejvyššího soudu ČR a v této oblasti tak dosud nejsou k dispozici adekvátní judikatorní rozhodnutí, ze kterých by orgány činné v trestním řízení při výkladu trestněprávních pojmů souvisejících s postihem privatizačních zločinů mohly vycházet. Trestněprávní předpisy termíny související s privatizací spojují pouze s otázkou promlčení trestní odpovědnosti. A dodal: Obecně lze v rámci trestního práva postihovat jakékoliv jednání naplňující zákonné znaky trestného činu spáchaného v jakékoliv fázi procesu převodu majetku ze státu na třetí subjekty v rámci celého procesu privatizace.

Dr. Zeman pak ještě zdůraznil, že až dvacetiletá promlčecí doba se vztahuje k úžeji vymezenému případnému jednání pachatelů, které je spojené "se zpracováním a schvalováním privatizačních projektů". Při výkladu problematických otázek spojených s promlčením trestní odpovědnosti při trestné činnosti v rámci privatizace je třeba vycházet především z obsahu zákona o podmínkách převodu majetku státu na jiné osoby - to jest ze zákona o tzv. velké privatizaci (zákon č. 92/1991 Sb.), na který trestněprávní předpisy i přímo odkazují. Existenci možné trestněprávní odpovědnosti pachatelů je přitom možno zásadně dovozovat v rámci celého procesu privatizace. Jinými slovy nejen ve vztahu ke zpracovatelům podkladů a členům rozhodujících orgánů, ale vůči všem osobám, které se na těchto krocích jakýmkoliv způsobem vědomě podílely.

Takovýto výklad je samozřejmě úplně nový a znamenal by zásadní obrat nejen při vyšetřování podezřelých transakcí v Mostecké uhelné společnosti, ale týkal by se i všech dalších podobných privatizací, kdy se státní podniky převedly na akciové společnosti. V kauze Mostecká uhelná je přece jenom ještě jedna důležitá věc, na které budou muset právníci hledat odpověď. Další zásadní zásadní otázka proto zní: Kdy je možné nákup akcií za peníze vlastního podniku kvalifikovat jako trestný čin?

Odpověď je zase velmi šalamounská. Dr. Zeman mi sdělil, že záleží vždy na konkrétních okolnostech, za kterých k majetkovým dispozicím dochází. Trestní předpisy přitom obsahují několik skutkových podstat trestných činů, k jejichž spáchání může v obecné rovině dojít i shora naznačeným jednáním, zejména pokud v souvislosti s takovým jednáním dochází k získání neoprávněného prospěchu na straně pachatelů nebo způsobení škody na majetku podniku, za jehož finanční prostředky jsou vlastní akcie nakupovány.

Jinými slovy, pokud se nějaká osoba nebo skupina osob vpodstatě skrytým podvodem obohatila o dvanáct miliard, bylo by možné celou akci hodnotit jako trestný čin. Pokud by na tento výklad soud přistoupil, šlo by v zásadě o zcela přelomový rozsudek. Nejpozoruhodnější na tomto postupu Nejvyššího státního zastupitelství ale je, a to bychom si měli pamatovat, že skoro dvacet let se o tyto případy před příchodem dr. Pavla Zemana do úřadu nikdo nezajímal. A i kdyby toto snažení skončilo rozhodnutím, v kterém by zaznělo, že jde o trestný čin, který byl promlčen, bylo by to pro očistu společnosti důležité. V očích veřejnosti totiž takové kauzy připomínají podvodníka, který si pronajme vilu, najde v ní peníze a za ně si pak vilu koupí. Mlčí-li k takovým kauzám justice, stává se pro laiky součástí mafie.

Psáno pro ČRo 6