Tak by se dal asi pojmenovat překvapivý výsledek víkendových krajských voleb, které proběhly ve dnech 12. a 13. října 2012. Málokdo čekal, že ODS propadne na třetí místo s výsledkem něco málo větším než 12 procent, že sociální demokraté dostanou 23 a půl procenta a komunisté skoro 20 a půl procenta. Lidovci díky Moravě mají bezmála šest procent. Ostatní malé a nové strany propadly a bývalá vládní strana Věci veřejné zcela zmizela. Otázka, na kterou se jako všichni ostatní komentátoři pokusím odpovědět, zní: Proč tomu tak je?

Nízká volební účast se dala předpokládat a vysvětlení je ale nabíledni: většina lidí je provozem české politiky dezorientována a velmi často až znechucena. Ze stávajících stran si neuměla vybrat, skoro všechny strany ji nějak zklamaly, proto zůstala většina doma a část těch co volí působí dojmem, že volí proti samotným volbám. Budoucnost pro ně ztratila budoucnost. K volbám se dostavili disciplinovaní voliči KSČM a strana navíc posbírala protestní hlasy bývalých voličů především ČSSD, a proto KSČM získala 68 mandátů. Můžeme si tedy za to sami a nemá cenu spílat komunistům.

Hlavní vinu za prohru pravice ale nese vládní koalice včele s ODS, která měla dlouhodobě laxní přístup ke korupci, premiér Petr Nečas, jehož tým neuměl reformy vysvětlit ani vzdělanějším voličům a který podléhal vnitřním tlakům lidí zapletených do korupčních afér, a prezident Václav Klaus, který vládu v posledních měsících stále více atakoval a oslaboval. ODS díky tomu přišla o 78 mandátů, obhajovala jich 180.

Jak ale z reakcí Petra Nečase i ministra Pavla Blažka, které jsem slyšel v médiích, vyplývá, zatím strana nebyla schopná ani náznaku skutečné sebereflexe, když tvrdí, že hlavní vinu vidí v reformách a vnitřní nejednotnosti ODS: tedy v aktivitě šestice tluchořovců, jinými slovy odpadlíků, ne těch, co politiku provozovali. Strana se chová jak malý školák, který vždy za špatné známky svaluje vinu na paní učitelku, tedy na jiné. Proto můžeme hovořit o efektu ústřice: ODS se uzavřela do odpudivé škeble, s okolím prakticky nekomunikuje, reakce veřejnosti nevnímá či neumí vnímat a z výsledku je viditelně zaskočena. Takovou stranu stejně jako ústřici lze otevřít jen nožem: ostrým řezem, který naruší sebezáchovné sevření vystrašených členů vedení ODS napojených na různé podnikatele, kterým kdysi Jiří Gruša říkal lovecká družina. Tomu se, pokud budeme spekulovat, ale bude s největší pravděpodobností ODS v nejbližší době ještě více bránit, neboť jak praví klasik: nejobávanější nepřítel působí zevnitř. Pokud padne Petre Nečas, který lavíroval mezi oběma tábory, které symbolicky a řečeno s velkým zjednodušením představovali pánové Pospíšil a Tluchoř, lze se domnívat, že se vedení spíše chopí konzervativci s heslem návrat ke kořenům a efekt ústřice na čas posílí, čímž by stranu ještě více marginalizovali.

A TOP 09 pánů Schwarzenberga a Kalouska, zdá se, je na tom rovněž nevalně, i když se dostala do deseti zastupitelstev z třinácti: nejvíc ji asi ublížil pan Kalousek svým vystupováním a chováním ve vztahu k zdanění hazardu, kauze s letadly Casa a i chování této strany v představenstvu Dopravních podniků voliče odradilo, stejně jako jejich ministři kultury či ministr Drábek.

Jenže i vítězná levice bude mít problém, protože bude vládnout spolu s komunisty nebo s jejich podporou nejspíš v jedenácti krajích a ve dvou z nich dokonce komunisté zvítězili a teoreticky by mohli obsadit místa hejtmanů. Navíc ČSSD ztratila skoro stejně mandátů jako ODS: ze 280 75. Za to může fakt, že voliči za skutečnou opozici pokládají KSČM, která se díky svému postavení v politice nemohla do ničeho zatím příliš namočit. Komunisté se o svůj úspěch nemuseli ani snažit, stačilo, že si na něj počkali. V Německu se někdy tomuto způsobu politiky říká Kohlův efekt: ten taky všechny problémy vyseděl a vyčekal, i když byl kritizován ze všech stran a pak v pravou chvíli všechny překvapil razantní rychlostí, s kterou prosadil sjednocení Německa i proti Velké Británii a Francii. Z politiky musel odejít až kvůli korupci: černým dvou milionům marek pro CDU.

Vyjdeme-li z metafory tzv. Kohlova efektu, osud levice bude hodně záležet na tom, s jakou razancí si povede KSČM a jak bude prosazovat to, o čem zatím na veřejnosti mlčí a jak rychle se zkorumpuje nějakým skandálem, bude-li moci spolurozhodovat o velkých tocích peněz. Někteří komentátoři se již teď domnívají, že by mohla spíše konzervovat stávající korupční prostředí. Analýza Petra Holuba ukazuje, že tam, kde se dostali komunisté do krajských zastupitelstev, nechali dál běžet neprůhlednou praxi při zadávání zakázek. Sami sociální demokraté mají dost másla na hlavě a spojení s komunisty by je teoreticky mohlo zase v příštích volbách, které budou skoro přesně za dva roky, značně poškodit. To by se ale ODS musela chovat úplně jinak a je otázka, jestli i bývalý ministr Pospíšil, kdyby se jako jediný úspěšný vítěz ODS v krajských volbách ujal vedení strany, což je zatím velmi málo pravděpodobné, dokázal v tak krátké době obraz strany změnit. To by v důsledku znamenalo zbavit se zcela zkompromitovaných postav hlavně z pražského vedení ODS jako jsou například pánové Bém a Šťastný a těch, které do vedení strany přivedl premiér jen proto, aby se udržel u moci jako jsou pánové Bendl, Kuba a Blažek, ale i těch co zcela propadli ve volbách jako je ministr Vondra.

Teoretická šance na vylepšení pozice pravice pak je jen v tom, že výsledku voleb se zaleknou sami voliči a bude-li ODS schopna se proměnit, budou se snažit, jako tomu bylo často doposud v příštích volbách výsledek trochu vybalancovat. Tomu ale už skoro nikdo nevěří, ani já sám.

Je tomu tak i proto, že u nás na rozdíl od staré Evropy je stále civilizace, kterou představuje mimo jiné pevný režim, oddělitelná od státu, který je pro většinu lidí ještě cizí institucí, a proto je naše společnost více ochotná k takovým experimentům jako je vláda sociální demokracie s komunisty či s jejich podporou. To by se ve staré Evropě dnes už stát nemohlo.

Psáno pro ČRo 6