To, co všichni již dávno předpokládali, že po smrti Václava Havla se z Polska stane brzy středoevropská velmoc, kterou budou muset všichni nejen v Evropě brát velice vážně, dokazují nejen dva důležité projevy polského ministra zahraničí Vladyslawa Sikorského, které pronesl v poslednímch měsících: ten první loni v listopadu a ten druhý před pár týdny, v němž Německo vyzval velmi patetickým způsobem k tomu, aby všemi prostředky podpořilo euro a celou eurozónu. Doslova řekl, že se nebojí německé agrese, ale německé nečinnosti. Cituji: "Žádáme Berlín, aby si uvědomil, že mu současné aranžmá nejvíce prospívá a má největší závazek ho učinit udržitelným. Německo dobře ví, že není nevinnou obětí nezodpovědnosti jiných. Samo nedodrželo pakt stability a jeho banky bezohledně nakupovaly riskantní dluhopisy…"

A skoro ve stejné době se začalo v Bruselu uvažovat o tom, že novým šéfem Evropské komise po José Manuelu Barrosovi, který bude pomalu ve funkci deset let, by mohl být současný polský premiér pětapadesátiletý Donald Tusk. Tyto domněnky potvrdila i německá kancléřka Merkelová, když v laudatiu na Tuska při předávání ceny Walthera Rathenaua o něm hovořila jako o "milém Donaldovi," protože, cituji" jeho vášeň pro Evropu je nejen dobře zdůvodněná, ale i přesvědčivá."

Komentátoři se proto domnívají, že za těmito slovy se vlastně skrývala nabídka Angely Merkelové, aby se její polský kolega jakožto člen Evropské lidové strany, kam patří i CDU paní kancléřky stejně jako liberálně-konzervativní občanská Tuskova platforma, stal kandidátem na příštího předsedu Evropské komise. Pan Barroso totiž už nemůže být potřetí zvolen. V této souvislosti se hovoří o tom, že by se Barroso chtěl stát prezidentem doma, v Portugalsku.

Nové volby předsedy Evropské komise se budou konat již podle Lisabonské smlouvy, což v praxi znamená, že Evropská rada navrhne kandidáty, ale jednotliví šéfové vlád a prezidenti budou předem důkladně vše konzultovat s Evropským parlamentem, protože jmenovat mohou jen toho, kdo dostane nejvíc hlasů v Evropském poarlamentu a když bude potvrzen v Evropské radě. Kdyby kandidáti Evropské rady neprošli v parlamentu, musí se nová volba uksutečnit do měsíce. Z toho například komentátoři Süddeutsche Zeitung logicky usuzují, že jako kandidáti budou navrženi jen ti, kteří budou mít velkou šanci, že mohou projít.

Socialisté v Evropském parlamentu mají jasno: do této funkce nominují současného šéfa šestapadesátiletého německého sociálního demokrata Martina Schulze, který je v čele Evropského parlamentu půl roku. Usuzuje se na to i z toho, jak často cestuje po Evropě a že má denně dvě veřejná vystoupení pro novináře. Tato jeho aktivita ale vyvolává nervozitu u konzervativců, a to byl zřejmě - jak napsal třeba Der Spiegel - ten hlavní důvod, proč Angela Merkelová navrhuje Poláka Tuska.

Oficiálně se ale zatím oba eventuální nominanti ke své kandidatuře veřejně nevyjádřili, ale v nejbližším okolí prý již o kandidatuře hovoří velmi vážně. Pro zvolení Donalda Tuska v době eurokrize hovoří i ten fakt, že nezastupuje ve sporech ani jednu stranu, protože Polsko nepřijalo euro a zároveň může být symbolem toho, že se Evropská unie nedělí na eurozemě a země s vlastní měnou.

V případě, že by ani jeden z kandidátů neprošel, což bude záležet na podpoře liberálů v Evropském parlamentu, uvažuje se v kuloárech i o devětašedesátiletém italském premiérovi Mario Montim.

Kdyby se však do čela Evropské komise dostal Polák Donald Tusk, stvrdilo by to symbolicky dlouholetu snahu po sjednocení Evropy, jako zvolení Angely Merkelové do čela CDU, která pochází z bývalé NDR, stvrdilo sjednocení Německa.

Psáno pro ČRo 6