Minulý týden při návštěvě prezidenta Václava Klause Rakouska (kde mimo jiné uváděl knihu, kterou vydalo nakladatelstžví Lit, Europa braucht Freiheit, Plädoyer eines Mitteleropäers, tedy Evropa potřebuje svobodu, Řeč jednoho Středoevropana) došlo ke konfliktu s novinářem prestižního liberálního deníku Der Standard. Klaus po čtvrté otázce, která se týkala prezidentova postoje k Evropské unii, bez odpovědi v půlce věty opustil místnost.

Konflikt se odehrál při artikulaci čtvrté otázky, kterou redaktor Manuel Escher reagoval na Klausův názor, že hlubší integrace je důvodem krize. Novinář řekl:" "Váš protinávrh je návrat ke spíše národním státům, národně státním modelům, k modelu, který vychází z 19. století a je zčásti zastaralý..." Poté se Klaus dotázal, proč z 19. století. Novinář uvedl, že v té době národní státy vznikaly. "Ano, vznikaly. Ale existence je v 20. století. Ne v 19. století," namítl prezident. Novinář se proto logicky zeptal, jestli je takový model vhodný pro 21. století. Klaus utrousil: "Jsem proti supranacionalismu. Je to jasné? A jsem pro intergouvernementalismus. Ano? Dobře. " Přeloženo do češtiny Klaus řekl, že je pro mezivládnost a urychleně a bez rozloučení místnost opustil.

Novináři listu Der Standard se - jak uvedl v úvodu otištěného doslovného přepisu celého rozhovoru - snažili domluvit interview s prezidentem dlouho, což ovšem jeho mluvčí popřel s tím, že o samostatný rozhovor nešlo a cituji: "Představa novináře, že bude hlava státu odpovídat dvacet minut jen na jeho otázky, byla chybná a nevím, proč se tomu diví."

Odpověď je jednoduchá: Interview je od roku 1864, tedy po skončení občanské války a po zavraždění prezidenta Lincolna ve Spojených státech, kdy reportér Joseph Burbridge McCullaghs, který pracoval pro New York Associated Press hovořil s novým prezidentem Andrewem Johnsonem, považován za lakmusový papírek demokracie. V tomto roce totiž poprvé položil novinář prezidentovi závažné otázky, a to přímo a bez přípravy, a on musel jako sobě rovnému odpovídat. Tehdy se emancipovala žurnalistika od servility k mocným. Právě pod vlivem tohoto žánru se začala v naší euroatlantické civilizaci vytvářet kritická veřejnost a zrodilo se právo odporovat mocným (ius resistendi), které původně bylo výhradou šlechty a duchovních. Díky novinám se postupně rozšířilo i na všechny občany. Kdykoliv od té doby mají čtenáři pocit, že se politické špičky některým otázkám vyhýbají nebo odpovídají nepřesně, vědí, že politické poměry v zemi nejsou standardní. Svobodný rozhovor představuje významný krok v demokratizaci veřejného prostoru.

Chování Václava Klause ve Vídni evropským novinářům i občanům staré Evropy opět připomnělo, že na standardy naší civilizace jsme si po třiadvaceti letech ještě nezvykli, a to je ten hlavní důvod, proč se jeho útěku od rozhovoru diví.

Pozoruhodné na tomto Klausově kroku je, že prezident po pár dnech na toto své gesto zapomněl a v projevu na 17. listopadu řekl, že nás ohrožuje společnost gest, které nahrazují autentické postoje. Ta lepší varianta by byla, že by šlo o sebereflexi a že prezident hovořil sám o sobě.