Způsob diskursu o blížící se volbě prezidenta je nejviditelnějším důkazem krize naší politiky i mediální krajiny. Krizi politiky potvrzují nejen sami uchazeči o post prezidenta, za kterými často nestojí žádný mimořádný výkon, který by vzbuzoval úctu nejen doma, ale i v zahraničí, jejich chaotické a nepřesvědčivé rétorické výkony a někdy i zdůvodnění, proč o tuto funkci usilují, ale i přístup politiků k přípravě zákona. Krizi médií zase stvrzuje proměna transferu informací v transfer emocí za každou cenu, za kterou se fakta zcela ztrácejí: přednost má provokace. Výsledek je fraška, kterou předvádíme před očima, když ne celé Evropy, tak alespoň sousedů, kteří nás s úšklebkem sledují. Doma se tím cynici baví a ostatní to již nudí.

Skutečnost přitom není zdaleka tak hrozivá, jak by z vyjádření politiků, kteří - když zjistili, že by jejich kandidát spíše prošel v původní volbě - začali od té přímé, nehledě na sliby před volbami, couvat (viz Boris Štastný a Vojtěch Filip). Nebo z médií, která hovoří o velkém zmatku či o hroucení volby.

Z osmi kandidátů, kteří nasbírali potřebných padesát tisíc podpisů, byli minulý pátek 23. listopadu 2012 tři vyškrtnutí. Pokud Nejvyšší správní soud svým výrokem uzná chybu při započítání chybných hlasů: zatím se chyby z obou kontrolních vzorků sečítaly a nedělal se průměr, jedna kandidátka by se do boje mohla vrátit. S jakými argumenty přijdou další, nemůžeme předvídat, proto se jich může nakonec vrátit víc.

Ředitel odboru všeobecné správy ministerstva vnitra Václav Henych tvrdí, že v důvodové zprávě k zákonu je "natvrdo napsáno, že je to součet." Vyřazení kandidáti mají do středy 28. listopadu 2012 se obrátit s žalobou na Nejvyšší správní soud, který má pak 15 dní po doručení na rozhodnutí, což je nejspíš do 21. prosince 2012. A jak mi sdělil soudce Zdeněk Kühn: "Nejvyšší správní soud učiní jistě vše pro to, aby lhůta byla splněna." Bude totiž posuzovat jen to, jestli úřad postupoval podle zákona. Pokud je známo, jeden z vyřazených se soudit nechce, druhý o tom uvažuje a třetí kandidátka vyhrožovala, že by se obrátila i na Ústavní soud či dokonce i na Evropský soud pro lidská práva ve Štrasburku. Zatím ale vyzvala jen ministerstvo vnitra, aby chybu napravilo.

I s touto situací naše zákony počítají, jak mi sdělil předseda Ústavního soudu Pavel Rychetský: "Teprve zamítavý rozsudek Nejvyššího správního soudu může do 60 dnů od jeho doručení napadnout odmítnutý kandidát ústavní stížností, ve které může jednak namítat, že řízení před Nejvyšším správním soudem (včetně rozsudku) mělo vady, v jejichž důsledku bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces. Současně ovšem může připojit návrh na zrušení zákona o volbě prezidenta nebo jeho části pro rozpor s ústavním pořádkem. Ústavní soud by takový návrh nepochybně projednal přednostně, ale musel by jej napřed poslat k vyjádření účastníkům řízení a poskytnout jim přiměřenou lhůtu (minimálně 15 dní) – v případě odmítnuté registrace je účastníkem Nejvyšší správní soud a vedlejším účastníkem ministerstvo vnitra; v případě návrhu na zrušení zákona nebo jeho části jsou účastníky obě komory parlamentu. Teprve po obdržení jejich vyjádření může soud začít jednat. V případě ústavní stížnosti, která bude nekvalifikovaná, bez argumentace v ústavně právní rovině a zjevně neopodstatněná, v právnické hantýrce se používá termín „frivolní žaloba“, může soud takový návrh odmítnout přímo, bez jednání a bez vyjádření účastníků. Délka řízení se tak může pohybovat v rozmezí od jednoho týdne do několika měsíců."

A teprve tehdy, kdyby nějaká z žalob, která by došla na Ústavní soud, byla opodstatněná, začal by problém, protože kdyby taková lhůta začala bežet někdy koncem prosince, dostali bychom se s termíny až někam na konec února, kdy by mělo být dávno po volbách: První kolo by se mělo konat 11. a 12. ledna 2013 a nový prezident by měl nastoupit do funkce 8. března 2013.

Bývalá ústavní soudkyně Eliška Wagnerová prohlásila, že si nedovede představit, že by se někdo pustil do volby prezidenta za situace, kdy některý z kandidátů prohlásí, že pracuje na ústavní stížnosti. Pokud by taková žaloba dorazila včas je zřejmě možné, že by ji Ústavní soud projednal co nejdříve. Horší situace by nastala, kdyby byl napaden přímo zákon, protože Ústavní soud nemá právo stanovovat jiné lhůty voleb, i když se to už jednou v rozporu s Ústavou stalo v roce 2009.

Na to ale už pan Rychetský upozorňoval předsedu vlády i předsedy obou ústavněprávních výborů Parlamentu dopisem z 19. února 2012 a na této stanici před časem. Tehdy mi řekl, že je chyba, když dle prováděcího zákona je přezkum zákonného průběhu voleb svěřen Nejvyššímu správnímu soudu, proti jehož rozsudku lze podat stížnost k Ústavnímu soudu. Cituji: "To může značně komplikovat volby jak ve fázi registrace kandidátek, kdy je možné, že na základě ústavní stížnosti bude Ústavní soud nucen k vydání předběžného opatření a oddálení voleb, tak konečně i ve fázi po závěrečném hlasování a úřad prezidenta může zůstat i delší dobu neobsazen." Na dopis a připomínky předsedy Ústavního soudu však politici nereagovali, a proto za dnešní stav jsou právě oni odpovědní nebo dokonce některým z nich tento zmatek vyhovuje.

Aby volba prezidenta proběhla bez komplikací, v zahraničí, jako například na Slovensku či v Rakousku, je pravomoc rozhodovat o žalobách uchazečů dána výhradně Ústavnímu soudu, který má možnost vynést v přiměřené době konečný verdikt.

Psáno pro ČRo 6