Jak selhávám jako občan

30. 10. 2007 | 11:13
Přečteno 5678 krát
Proč a kdy jsme ztratili schopnost se bránit proti lži, ze které se v demokracii pomalu stává norma? Tato otázka dlouho pronásleduje mé tiché já, zejména když zažívám za našimi hranicemi na západě úplně jinou atmosféru. Studenti jsou tam hrdí a výřeční lidé, kteří konfrontují přednášejícího s jinými názory a s vnitřním zápalem ho vyzývají ke společnému hledání pravdy.

Tohle se mi v Čechách a na Moravě stává výjimečně. Jsme opravdu uštknuti nezájmem o minulost, přítomnost i budoucnost a zajímá nás jen jak dosáhnout rychle nějakého cíle za jakoukoliv cenu? Proč nejsem schopen studentům, mladým politikům a dětem předat vůli ke skutečnému zájmu o základní otázky: Odkud přicházím, kdo jsem a kam jdu? Proč je ve mně tak málo odvahy ke skutečně obnově poničeného světa?

Pln těchto pochybovačných otázek jsem tuhle v Hamburku u kamaráda narazil na starý týdeník Die Zeit z 16. srpna 2007 s obšírným esejem nakladatelského lektora, novináře a spisovatele Fritze J. Raddatze (ročník 1931, nejprve pracoval v NDR v nakladatelství Volk und Welt a od roku 1960 v SRN v nakladatelství Rohwolt a ještě později v časopise Die Zeit) s názvem Moje selhání jako občana NDR. Text byl hlubokým a bolestným sebezpytováním a zcela postrádal naši věčnou snahu hledat viníky za svá selhání mimo sebe: Mimo naše přikrčené já, u velmocí, okupantů, komunistů či estébáků.

Slušný lhář

Základní otázka, kterou si pan Raddatz klade, zní: Co se děje s člověkem, který své vědění – stejně jako své svědomí – odkládá neustále jako kabát v divadelní šatně, aby mu nepřekáželo? Sám sebe se ptá: Jak je možné, že jsem v padesátých letech četl třeba v západoněmeckém časopise Der Monat úžasné texty, a nepovažoval-li jsem je přímo za nepřátelské, myslel jsem si, že jsou alespoň neplatné? Proč jsem si stále něco nalhával? A pak cituje Margaret Boveris: My všichni lžeme. Žiji jako řádný lhář.

V němčině to zní ještě hranatěji: Anständiger Lügner. Dá se to také přeložit jako slušný lhář, což znamená, že lhaní bylo vyvázáno z negativní půlky lidských vlastností a anektovali jsme ho již mezi pozitivní nebo alespoň přijatelné úkony. A nelze se tomu zřejmě divit, když se lží pracují už standardně každý den politici, obchodníci i reklamní agentury, když se lež nebo alespoň to, co pracuje s polopravdou (bullshit) stalo běžným prostředkem k dosahování cílů v naší civilizaci. Nejlépe to dokazuje výrok maďarského premiéra Ference Gyurczányho, který vloni řekl: „Lhali jsme lidem ráno, lhali jsme v poledne, lhali jsme večer.“ A pan premiér také vysvětlil, proč musel lhát: „Neexistuje jiná cesta. Z ekonomických důvodů nemáme možnost vést vlastní politiku.“

Takový výrok oznamuje opravdový konec politiky jako správy věcí veřejných. My už tuto správu jen předstíráme a zároveň se odmítáme v evropském kontextu na ní účinně podílet. Jak je ale možné, že jsme na tuto ponižující úlohu tak snadno přistoupili? Že jsem i já podobnou ponižující práci kdysi bez zřetelného odporu vykonával?

Radost z podvodu

Na začátku sedmdesátých let jsem se sám jako redaktor nakladatelství Albatros, kam jsem byl přijat díky Ladislavu Fikarovi poté, co jsem byl vyhozen z Mladého světa, aktivně podílel na ničení české kultury a vzdělanosti. Moje první práce spočívala v zadávání posudků (dle seznamu schváleného na Ústředním výboru KSČ) na knihy, které měly být zakázány a pak je připravovat k likvidaci. Šlo většinou o encyklopedie, v nichž byly zmínky o lidech, kteří upadli kvůli svým postojům v roce 1968 v nemilost. Byla to katovská práce: ruce jsem měl od krve knih a tehdy jsem už moc dobře věděl, že devastace každého národa začíná ničením slov. Bylo mi devětadvacet, byl jsem dospělý chlap a svou zbabělost jsem si omlouval tím, že jsem potajmu nechal v encyklopedické řadě Objektiv, kterou jsem založil a řídil, vydávat knihy disidentů pod pseudonymy.

Podobné situace popisuje Fritz J. Raddatz a přirovnává se k rabínovi, kolem kterého nacisté nakreslili křídou kruh, za jehož překročení bez jejich povolení mu pohrozili smrtí. Rabín se pak musel dívat, jak vypálili vesnici, vyvraždili muže a znásilnili jeho ženu a dceru. Když kati svou práci skončili, zeptali se ho: „Proč tu tak klidně stojíš a ještě se směješ?“ Rabín odpověděl: „Nevšimli jste si, že jsem za vašimi zády vystrčil přes čáru špičku boty a přesto žiji.“

Člověk, jehož nejstarší vzpomínky jsou spojeny s tajným poslechem BBC za války a Svobodné Evropy za komunismu a jemuž maminka nařizovala „rozhodně o tom, Kájo, nemluv ve třídě“, je vybaven zvláštní schopností si vytvářet náhradní radost z vystrkování špičky bot přes křídový kruh. Pan Raddatz se radoval, že se mu povedlo propašovat do edičních plánů autory jako Eluard či Majakovský, Déry nebo Bulgakov a já byl rád, že mohu pomoci lidem jako Jan Vladislav či Jiří Dienstbier. Problém byl ale v tom, že jsem se ve skutečnosti radoval z podvodu, navyklý mít potěšení z podvodu už od dětství, kdy jsem s rodiči poslouchal zakázané rádio. Byl jsem na tom hůř než Raddatz. On byl hrdý na to, že prosazoval samozřejmosti, já byl hrdý na to, že jsem podvodník. Obě hrdosti byly falešné, ale ta moje byla nebezpečnější.

Návrat

Oba nás ale tato zkušenost vyhnala na Západ, tiché já nás vyvedlo z pomyslného kruhu. Oba jsme došli k závěru, že po třicítce - když jsem odešel, bylo mi třicet sedm - už nemáme právo na nikoho nic svádět, že jsme nebyli zneužití, ale že jsme zneužili sami sebe a že bychom tyto návyky neměli přenášet na naše děti. Byli jsme hnáni snahou osvobodit slova a probudit v sobě osvobozené já.

Německo se po roce 1989 sjednotilo, já jsem se vrátil do Prahy. Fritz J. Raddatz dál píše romány a já takovéto eseje. A přesto jsme se octli jsme se v úplně odlišné situaci: Německo se zvětšilo, naše republika se zmenšila. Ponížení Němci se připojili k hrdým demokratickým Němcům, ponížení Češi a Moraváci zůstali sami se svým ponížením a vyjukaní z cizinců. Důsledek: Ti, co se za této situace chtějí udržet u moci, musí jen předstírat, že dělají politiku, která se ve skutečnosti z veřejného prostoru vytratila. Slova jsou opět zrazena a hlas disentu je neslyšitelný, nebo byl rovněž zrazen. Až za demokracie se paradoxně stala lež obecně uznanou normou. Možná proto jsme ztratili schopnost se účinně bránit, chybí nám k tomu víra ve vlastní jazyk. Už neumíme najít cestu ke kořenům vlastní duše. Už nejsme schopní ani náhradní odvahy být jinými. Naše já už není tiché, ale němé, zmrzačené. Naše šance je jen v přiznání, které je předpokladem každého zjevení.

Blogeři abecedně

A Aktuálně.cz Blog · Atapana Mnislav Zelený B Baar Vladimír · Babka Michael · Balabán Miloš · Bartoníček Radek · Bartošek Jan · Bartošová Ela · Bavlšíková Adéla · Bečková Kateřina · Bednář Vojtěch · Bělobrádek Pavel · Beránek Jan · Berkovcová Jana · Bernard Josef · Berwid-Buquoy Jan · Bielinová Petra · Bína Jiří · Bízková Rut · Blaha Stanislav · Blažek Kamil · Bobek Miroslav · Boehmová Tereza · Brenna Yngvar · Bureš Radim · Bůžek Lukáš · Byčkov Semjon C Cerman Ivo · Cizinsky Ludvik Č Černoušek Štěpán · Česko Chytré · Čipera Erik · Čtenářův blog D David Jiří · Davis Magdalena · Dienstbier Jiří · Dlabajová Martina · Dolejš Jiří · Dostál Ondřej · Dudák Vladislav · Duka Dominik · Duong Nguyen Thi Thuy · Dvořák Jan · Dvořák Petr · Dvořáková Vladimíra E Elfmark František F Fafejtová Klára · Fajt Jiří · Fendrych Martin · Fiala Petr · Fibigerová Markéta · Fischer Pavel G Gálik Stanislav · Gargulák Karel · Geislerová Ester · Girsa Václav · Glanc Tomáš · Goláň Tomáš · Gregorová Markéta · Groman Martin H Hájek Jan · Hála Martin · Halík Tomáš · Hamáček Jan · Hampl Václav · Hamplová Jana · Hapala Jiří · Hasenkopf Pavel · Hastík František · Havel Petr · Heller Šimon · Herman Daniel · Heroldová Martina · Hilšer Marek · Hladík Petr · Hlaváček Petr · Hlubučková Andrea · Hnízdil Jan · Hokovský Radko · Holásková Kamila · Holmerová Iva · Honzák Radkin · Horáková Adéla · Horký Petr · Hořejš Nikola · Hořejší Václav · Hrabálek Alexandr · Hradilková Jana · Hrstka Filip · Hřib Zdeněk · Hubálková Pavla · Hubinger Václav · Hülle Tomáš · Hušek Radek · Hvížďala Karel CH Charanzová Dita · Chlup Radek · Chromý Heřman · Chýla Jiří · Chytil Ondřej J Janda Jakub · Janeček Karel · Janeček Vít · Janečková Tereza · Janyška Petr · Jelínková Michaela Mlíčková · Jourová Věra · Just Jiří · Just Vladimír K Kaláb Tomáš · Kania Ondřej · Karfík Filip · Karlický Josef · Klan Petr · Klepárník  Vít · Klíma Pavel · Klíma Vít · Klimeš David · Klusoň Jan · Kňapová Kateřina · Kocián Antonín · Kohoutová Růžena · Koch Paul Vincent · Kolaja Marcel · Kolářová Marie · Kolínská Petra · Kolovratník Martin · Konrádová Kateřina · Kopeček Lubomír · Kostlán František · Kotišová Miluš · Koudelka Zdeněk · Koutská Petra Schwarz · Kozák Kryštof · Krafl Martin · Krása Václav · Kraus Ivan · Kroupová Johana · Křeček Stanislav · Kubr Milan · Kučera Josef · Kučera Vladimír · Kučerová Karolína · Kuchař Jakub · Kuchař Jaroslav · Kukal Petr · Kupka Martin · Kuras Benjamin · Kutílek Petr · Kužílek Oldřich · Kyselý Ondřej L Laně Tomáš · Linhart Zbyněk · Lipavský Jan · Lipold Jan · Lomová Olga M Máca Roman · Mahdalová Eva · Máchalová Jana · Maláčová Jana · Málková Ivana · Marvanová Hana · Mašát Martin · Měska Jiří · Metelka Ladislav · Michálek Libor · Miller Robert · Minář Mikuláš · Minařík Petr · Mittner Jiří · Moore Markéta · Mrkvička Jan · Müller Zdeněk · Mundier Milan · Münich Daniel N Nacher Patrik · Nachtigallová Mariana Novotná · Návrat Petr · Navrátil Marek · Němec Václav · Nerudová Danuše · Nerušil Josef · Niedermayer Luděk · Nosková Věra · Nouzová Pavlína · Nováčková Jana · Novák Aleš · Novotný Martin · Novotný Vít · Nožička Josef O Obluk Karel · Ocelák Radek · Oláh Michal · Ouhel Tomáš · Oujezdská Marie · Outlý Jan P Pačes Václav · Palik Michal · Paroubek Jiří · Pavel Petr · Pavelka Zdenko · Payne Jan · Payne Petr Pazdera · Pehe Jiří · Peksa Mikuláš · Pelda Zdeněk · Petrák Milán · Petříček Tomáš · Petříčková Iva · Pfeffer Vladimír · Pfeiler Tomáš · Pícha Vladimír · Pilip Ivan · Pitek Daniel · Pixová Michaela · Plaček Jan · Podzimek Jan · Pohled zblízka · Polách Kamil · Polčák Stanislav · Potměšilová Hana · Pražskej blog · Prouza Tomáš R Rabas Přemysl · Rajmon David · Rakušan Vít · Ráž Roman · Redakce Aktuálně.cz  · Reiner Martin · Richterová Olga · Robejšek Petr · Ruščák Andrej · Rydzyk Pavel · Rychlík Jan Ř Řebíková Barbora · Řeháčková Karolína Avivi · Říha Miloš · Řízek Tomáš S Sedlák Martin · Seitlová Jitka · Schneider Ondřej · Schwarzenberg Karel · Sirový Michal · Skalíková Lucie · Skuhrovec Jiří · Sládek Jan · Sláma Bohumil · Slavíček Jan · Slejška Zdeněk · Slimáková Margit · Smoljak David · Smutný Pavel · Sobíšek Pavel · Sokačová Linda · Soukal Josef · Soukup Ondřej · Sportbar · Staněk Antonín · Stanoev Martin · Stehlík Michal · Stehlíková Džamila · Stránský Martin Jan · Strmiska Jan · Stulík David · Svárovský Martin · Svoboda Cyril · Svoboda Jiří · Svoboda Pavel · Sýkora Filip · Syrovátka Jonáš Š Šebek Tomáš · Šefrnová Tereza · Šimáček Martin · Šimková Karolína · Šindelář Pavel · Šípová Adéla · Šlechtová Karla · Šmíd Milan · Šojdrová Michaela · Šoltés Michal · Špalková Veronika Krátká · Špinka Filip · Špok Dalibor · Šteffl Ondřej · Štěpán Martin · Štěpánek Pavel · Štern Ivan · Štern Jan · Štětka Václav · Štrobl Daniel T T. Tereza · Táborský Adam · Tejkalová N. Alice · Telička Pavel · Titěrová Kristýna · Tolasz Radim · Tománek Jan · Tomčiak Boris · Tomek Prokop · Tomský Alexander · Trantina Pavel · Tůma Petr · Turek Jan U Uhl Petr · Urban Jan V Vacková Pavla · Václav Petr · Vaculík Jan · Vácha Marek · Valdrová Jana · Vančurová Martina · Vavruška Dalibor · Věchet Martin Geronimo · Vendlová Veronika · Vhrsti · Vích Tomáš · Vlach Robert · Vodrážka Mirek · Vojtěch Adam · Vojtková Michaela Trtíková · Vostrá Denisa · Výborný Marek · Vyskočil František W Walek Czeslaw · Wichterle Kamil · Wirthová Jitka · Witassek Libor Z Zádrapa Lukáš · Zajíček Zdeněk · Zaorálek Lubomír · Závodský Ondřej · Zelený Milan · Zeman Václav · Zima Tomáš · Zlatuška Jiří · Zouzalík Marek Ž Žák Miroslav · Žák Václav · Žantovský Michael · Žantovský Petr Ostatní Dlouhodobě neaktivní blogy