Ve sporu o jmenování do funkce velvyslankyně na Slovensku paní Livii Klausovou mezi prezidentem Milošem Zemanem a ministrem zahraničí Karlem Schwarzenbergem nejde vůbec o ženu bývalého prezidenta, ani zřejmě o možný obchod mezi oběma pány: dobrá, Klausovou nejmenuji, ale vy pustíte do Ruska komunistického kosmonauta Remka.

K této spekulaci mě vedou výroky ředitele zahraničního odboru kanceláře prezidenta republiky Hynka Kmoníčka pro Českou televizi a Český rozhlas z minulého týdne, v nichž zcela jasně bylo řečeno, že v bitvě o kandidáty na diplomatické posty jsou"trumfy na straně Miloše Zemana," protože "prezident si je vědom své váhové kategorie," a proto je v nové pozici. Tím narážel na převahu v přímé volbě. Doslova řekl, že prezident "získal v přímé volbě takový počet hlasů, jakým může disponovat málokterá strana na zdejší politické scéně."

Jenže v podobné situaci je i soupeř v tomto sporu Karel Schwarzenberg, který dostal v prezidentské volbě rovněž přes dva miliony hlasů. Z uvedených výroků je zřejmé, že Miloši Zemanovi jde o nové vymezení vztahu Hradu k Černínskému paláci, a to ať tam bude Schwarzenberg nebo Zaorálek, dosavadní stínový ministr zahraničí za sociální demokracii. Ten ovšem patří spolu se šéfem této strany mezi 27 zrádců, kteří způsobili, že se Zeman nedostal na Hrad již v roce 2003. Za zrádce jsem tyto muže neoznačil já, ale právě Zeman v rozhovoru-knize Zpověď informovaného optimisty, která vyšla těsně před prezidentskou volbou. Na straně 16 se dočteme, že "se zrádci se nejedná. Dokonce bych řekl, že se zrádci se nemluví." Z toho lze s velkou pravděpodobností usoudit, že v bitvě nejde jen o velvyslance, ale hlavně o nové rozdělní rolí: Pan Zaorálek má malou šanci být jmenován ministrem zahraničí, zvlášť proto, že pan Kmoníček, jak vám sdělí kdejaký úředník na ministerstvu zahraničí, je velmi schopný nejen diplomat, ale hlavně muž, který se umí dobře postarat o svou kariéru: z úřadu, který řídil a v němž měl původně jen dva či tři podřízené brzy dokázal vybudovat velký odbor a stát se nepostradatelným.

Podobně se bude snažit nejspíš přesvědčit prezidenta, že on by byl tím nejlepším ministrem zahraničí, který by vedl úřad přesně tak, jak si pan prezident představuje. Navíc je členem ČSSD, takže by ho měl i nový premiér akceptovat. A to je zřejmě ten hlavní důvod všech současných sporů: Odebrat nejprve částečně Nečasově vládě, která již ústy premiéra ve jmenování Klausové podle pátečních Hospodářských novin signalizuje, že je ochotna ustoupit, ale hlavně budoucí Sobotkově vládě, že zahraniční politika se bude dělat na Hradě a ministrem zahraničí bude jeho muž. A jak, to signalizoval prezident tím, že si k vyvěšení vlajky pozval odcházejícího a ke všemu ochotného Barrosa místo důležitějšího prezidenta van Rompuye, který bude ve funkci ještě do konce roku 2014. A pan Kmoníček zase v sobotním Právu naznačuje, že o velvyslancích by měli rozhodovat podnikatelé. A o tom se bude hlavně jednat v úterý na Hradě, jak řekl ministr zahraničí. Dosavadní praxe byla taková, že ministr navrhoval, vláda schvalovala a prezident jmenoval.

Psáno pro Český rozhlas Plus