Prezident Miloš Zeman se koncem minulého týdne v rozhovoru pro ČTK distancoval od kmotrů, kteří podle něj jsou roztroušeni ve všech politických stranách, a prohlásil, že si s nimi nikdy nezadal. Po výčtu jejich struktur řekl: "Celý problém kmotrovských mafií vůbec není založen na kmotrech, ale na těch, kdo kmotry kryjí. Protože bez politického krytí by kmotři nemohli existovat, a když, tak na velmi krátkou dobu..."

Už z těchto pár slov je však zřejmé, že pojmenování je v českém kontextu poněkud nepřesné a pomáhá maskovat skutečnost. Kmotr je osoba, která podle tradičního pojetí přebírá za dítě záruku, která se o něj stará a v případě úmrtí jeho rodičů je jeho pěstounem. Jde tedy o patrona. V mafiánském prostředí se tak přezdívá bossovi, který kryje svůj klan. U nás však ti, kterým takhle přezdíváme: jsou obyčejní podvodníci a šíbři, kteří různými triky šíbují s penězi: vyvádějí státní či evropské peníze na svá konta a kmotry, tedy patrony, jsou naopak politici, kteří se o ně starají, za to, že jim podvodníci přispívají na jejich předvolební či jiné kampaně nebo se o své zisky s politiky dokonce dělí. Proto se vždy v souvislosti s každým podobným šíbrem hovoří i o nějakém politikovi: Fungují v párech: Janoušek je vždy jmenován společně s Bémem, Dalík s Topolánkem, Rittig s Nagyovou-Nečasovou atd.

Miloš Zeman se domnívá, cituji, že šíbra nejvíce potrestáme, když mu sebereme majetek, tedy když zavedeme zákon o majetkových přiznáních, který dlouhodobě prosazuje. Když však rozkryjeme maskovací jazyk, který prezident používá, je zřejmé, že tím neodstraňujeme příčinu, ale pouze následky, a ty jsou navíc většinou taky velmi dobře zamaskované, abychom šíbry nemohli potrestat. Nejlépe je to možné ilustrovat na kauze pana Rittiga: jemu nic nepatří. Proti podobnému zákonu jsou velcí zloději dávno pojištění. Kdybychom chtěli skutečně odstranit tento systém těsného napojení politických špiček na velké podvodníky a šíbry, museli bychom hlavně změnit financování politických stran a volebních kampaní, které je tím hlavním důvodem k propojení polopodsvětí na vrcholné politiky. O příčině se tedy Miloš Zeman nezmínil, i když i on z tohoto propojení vždycky těžil: podobně mu totiž jeho dvojče Miroslav Šlouf a dnes jeho kamarád Martin Nejedlý financovali kampaně včetně té poslední, prezidentské, která místo slibovaných třech milionů stála 37 milionů.

Tvrzení Miloše Zemana, že si v tomto zavedeném byznyse nezadal, je mírně řečeno nepřesné, protože sám byl několika z nich za kmotra. Proto hlavní příčině devastace politické kultury v Česku se raději vyhnul. Je to jen další důkaz selhání současné politiky: Už nejde o to odstranit problém, ale pomocí maskovacích slov vzbudit dojem, že ho odstraňujeme.

Psáno pro Český rozhlas Plus