Teorie Agenda Setting, čili teorie o nastolování agendy či témat se zabývá vlivem masových médií na veřejnost. Do značné míry ovlivňuje to, o čem lidé mluví a o čem přemýšlejí. A podobně je zajímavá otázka: Jak si tato témata vybírají média? Podíváme-li se zpětně na posledních pětadvacet let, můžeme zaznamenat při troše zjednodušení tři etapy: V první vývojové fázi po roce 1989 nastolovala ve veřejném prostoru témata média, v druhé fázi, když média začala více lpět na aktualitě než na informaci, to byli politikové a ve třetí fázi, kdy se profilovali noví státní zástupci Zeman, Bradáčová a Ištván, tuto agendu určují převážně oni.

A tak tomu bylo opět i v sobotu, kdy Ivo Ištván dal rozhovor Mladé frontě Dnes, v němž oznámil, že v řádu dní bude uzavřena kauza paní Nagyové-Nečasové ve věci zneužití Vojenského zpravodajství ke sledování premiérovy manželky. Jako další žaloba bude asi podána na bývalého státního zástupce Libora Grygárka za zneužití pravomoci, kde část řízení bude probíhat v režimu utajených skutečností. Zároveň státní zastupitelství pracují ještě na dvou známých kauzách lobbistů Romana Janouška a Ivo Rittiga. Tam termíny podání žaloby či skončení prvního procesu v případě pana Janouška ještě určeny nejsou. Líčení kvůli dopravní nehodě má pokračovat toto úterý.

Kauzu Romana Janouška komplikuje zřejmě hlavně starý zákon o soudních znalcích, který je z roku 1967 a který v nových právních podmínkách je snadno zneužitelný: Ze znalectví se místo veřejné služby stala běžná výdělečná činnost a za peníze si lze více méně zaplatit jakýkoliv posudek. Bohužel práce na novém zákoně se vzhledem k pádu vlády přerušily a nastavení nových kritérií, která by praxi zprůhlednila, je opět v nedohlednu.

A v kauze pana Rittiga, který přepsal veškerý svůj majetek na advokáty, zase narážíme na jiný doposud málo diskutovaný problém, a sice na trestnou činnost advokátů. Podle § 3 odst. 1 a § 16 odst. 1 zákona o advokacii se poskytováním právních služeb rozumí taková činnost advokáta vymezená v § 1 citovaného zákona, která je v souladu s právními předpisy. Advokát je podle zmíněných ustanovení vázán pokyny klienta, ale jen v mezích právních předpisů (viz § 3 odst. 1), a jsou-li pokyny klienta v rozporu s právními či stavovskými předpisy, vázán jimi není a je povinen je odmítnout (viz § 16 odst. 1). Z uvedených ustanovení vyplývá, že právní ochrana advokátnímu tajemství může být poskytována pouze za předpokladu, že se jedná o právem aprobovanou činnost, tedy o skutečné poskytování právních služeb v souladu s právními předpisy. Pokud o takovou činnost nejde, nejedná se o poskytování právních služeb podle zákona o advokacii, nýbrž o protiprávní jednání, kterému nelze poskytovat právní ochranu.

Z uvedeného názoru odborníků lze usuzovat, že žaloby by mohly časem směřovat i tímto směrem. To by mohlo být mimo jiné i to překvapení, o kterém v sobotním rozhovoru mluvil státní zástupce Ištván.

Psáno pro Český rozhlas Plus