Už ve dvacátých letech minulého století, když se ve Spojených státech novinář a mediální teoretik Walter Lippmann zabýval nastolováním agendy, tedy témat, kterými se zpravodajská média zabývají, kladl si otázku: jaký je rozdíl mezi okolním světem a obrazy v naší hlavě. Jako první vyslovil myšlenku o existenci pseudoprostředí. Tímto termínem nazýval právě obrazy v naší mysli, které díky médiím jsou vždy neúplné, nepřesné či nedůležité. Zároveň upozorňoval na to, že naše chování je ale reakcí na toto umělé prostředí, nikoliv na skutečnost. Tato kdysi kacířská myšlenka se v dalších desetiletích, kdy zvláště digitální média nás doprovázejí už na každém kroku, jen potvrdila. A poslední mediální krize, která nás postihla po finanční krizi v roce 2008 a masovém rozšíření internetu, příkop mezi prostředím a pseudoprostředím ještě prohloubila.

Rozlišovali-li jsme dříve tři druhy médií: prestižní média, popnoviny a bulvár podle tzv. symetrie odlišného: tedy poměru virtuálních mediálních konstrukcí a reálných mediálních konstrukcí, a to v době, kdy ještě existovala v mediální krajině mezi těmito kategoriemi jistá rovnováha, v poslední době se silně narušila. Nejzřetelněji to bylo vidět na referování médií o tragické smrti populární zpěvačky z přelomu osmdesátých a devadesátých let Ivety Bartošové.

Věcných informací se v médiích objevilo jen pár. A bohužel skoro všechna média si začala klást zavádějící otázky typu, jestli smrt paní Bartošové změní bulvár. Ten zůstane zcela jistě beze změn, ale její smrt změnila popnoviny, které den po sebevraždě věnovaly skoro všechny této smutné události několik tiskových stran a televize změnily kvůli tomu program, ač normálně by tato zpráva patřila jen do kulturní rubriky. Způsob referování stáhl tato média ještě blíže k bulváru. Sociolog by řekl: změnila se symetrie odlišného ve prospěch virtuální konstrukce, a to v době eskalující se krize na Ukrajině, která by si jistě v tyto dny zasloužila větší pozornost stejně jako třeba blížící se volby do Evropského parlamentu.

Podobně zavádějící byla i otázka jestli smrt paní Bartošové zavinila média. Spíš by se dalo naopak hovořit o tom, že média ji pomáhala přežít její neúspěchy a neschopnost se podřídit nové situaci, která zavládla v showbyznysu po roce 1989. Přítomnost v bulváru a i nejrůznějších magazínech, která vydávají i seriózní média, paní Bartošové nahrazovala ztracenou slávu na koncertních pódiích, a tato náhradní sláva ji nějaký čas stačila k minutovému štěstí v době, kdy se cítila úplně opuštěná.

Závažná otázka, na kterou bychom měli hledat odpověď a kterou jsme si nepoložili, tedy zní: Dokážeme ještě někdy zasypat hluboký příkop mezi prostředím a pseudoprostředím, abychom se ve svém okolí lépe vyznali?

Psáno pro Český rozhlas Plus