Podnikatelé, politika a kultura otevřenosti

08. 03. 2015 | 10:13
Přečteno 2279 krát
Čínská zeď, která dříve dělila politiku, byznys, společnost a média, se drolí, nicméně průnik podnikatelů do politiky zatím u nás ani u rakouských sousedů není dlouhodobě příliš úspěšný. Proč tomu tak je? A pomůže nám kultura otevřenosti? Bude válka proti chamtivosti stejně důležitá jako válka proti terorismu?

Rakouský Team Stronach, který vedl stejnojmenný osmdesátiletý miliardář žijící převážně v Kanadě, vstoupil do politiky nejprve razantně a v některých zemských volbách před pár lety rázem posbíral deset procent s heslem: Pravda, transparentnost a férovost. Sliboval převrátit rakouskou politiku vzhůru nohama a vyzýval k vystoupení z EU. Předloni se však dostal do parlamentu jen s 5,7 procenty a nyní jeho hnutí stojí před krachem. Sám se mandátu vzdal hned po dvou zasedáních parlamentu: byla to pro něj prý žvanírna - stejně pro pana Babiše, jak ten to řekl v Inteview 24 v srpnu roku 2014.

Pořád lidé určitého ražení

Hnutí ANO 2011 v průzkumech dosud získává nejvyšší volební preference a jeví se jako momentálně nejsilnější subjekt na české politické scéně. Jenže podíváme-li se na monitorování preferencí z dlouhodobějšího hlediska, konkrétně z posledních čtyř měsíců včetně února, zjistíme, že největší pokles zaznamenalo právě ANO, a naopak ČSSD preference narůstají.

Při standardním volebním modelu, který ukazuje pohled na rozložení voličských hlasů rozhodnutých voličů a počítá i s nejpreferovanější volbou váhajících voličů, ANO nadále těsně poráží ČSSD – tedy alespoň dle zprávy společnosti SANEP ze 16. února 2015. Avšak na druhé straně má Babišovo hnutí už největší počet váhajících voličů. ANO tedy trpí nejen celkovým poklesem voličů, ale i nárůstem těch váhajících. Důvodů je víc, ale jedním z nich nemůže nebýt fakt, že se tento subjekt profiluje coby strana jednoho muže, jak ukázal třeba způsob nynějšího odvolání ministryně Heleny Válkové či pokus o odvolání Jiřího Zlatušky vlastními lidmi ze školského výboru parlamentu.

Podíl na počínající voličské obezřetnosti samozřejmě nesou také předvolební sliby a hesla nikoliv vzdálená rakouskému panu Stronachovi: Nejsme jako politici, makáme či Stát budeme řídit jako firmu atd. S obdobnými slogany se přitom marginalizovaly Věci veřejné podnikatele Víta Bárty, které slibovaly: Vyženeme z politiky dinosaury. Ostatně sotva může být náhodou, že po ANO má nejvíce váhajících voličů produkt podnikatele Tomia Okamury zvaný Úsvit přímé demokracie. Ten, troufám si předpovědět, v příštích volbách už nebude mít šanci uspět.

Na rakouském a i na českých příkladech lze ukázat důvody trendů voličské obezřetnosti a nestability. Podnikatelé sice čím dál víc myslí politicky, neboť jsou nuceni zvažovat odpovědnost za obec, za město, kraj či dokonce za stát, v němž podnikají, a to je přirozeně tlačí do politiky. Ale jak zdůrazňuje německý politolog Johannes Bohnen, aby byli politizující se podnikatelé přesvědčiví, musí být jejich jak politický program, tak podnikatelské záměry zcela transparentní. Pakliže jejich politická hesla jsou vágní, triviální a nahrazují skutečné politické program, a ani o jejich podnikatelské strategii nic pořádného nevíme, ztrácejí rychle důvěryhodnost. Vždyť jimi založené politické subjekty záhy trpí týmiž neduhy jako ostatní strany, protože do hnutí vstoupili stejní či podobní lidé jako do ostatních partají; lidé v nadprůměrné míře toužící po moci a penězích, které by mohli získat z veřejných financí.

Není náhodné, že při podobné komunikační strategii, jako mají tyto politické subjekty, zkrachovaly některé pokusy velkých firem se přiživovat na módních politických trendech, viz třeba americký McDonald's. Ten roku 2009 vyhlásil, že žluté M posadí na zelené pozadí. Akci doprovodil vyjádřením, že se chce přihlásit k respektu k životnímu prostředí. Úmysl byl jasný: krev hovězího měla překrýt barva dešťových pralesů, rostliny měly nahradit maso zvířat. Jenže kampaň působila nedůvěryhodně a byla stažena.

Německý energetický koncern RWE vyrukoval s reklamním trikovým filmem, v němž monstrum sází jako stromy větrné elektrárny; marketérům však nedošlo, že monstrum zároveň produkuje zplodiny, které právě životní prostředí poškozují.

Stará pravda nerezaví

Podnikatelé už z podstaty věci jsou politickými aktéry tím, že nabízejí lidem práci či mají vliv na inovaci technologií i společenských struktur v místě svého působení. Svůj reálný politický vliv nechtěli a mnozí nadále nechtějí přiznávat, k výkonu svého vlivu používali a používají lobbisty.

ANO 2011 je příkladem konceptu, který na to jde opačně: Andrej Babiš se rozhodl politickou odpovědnost otevřeně převzít. Jeho hnutí vstoupilo do vlády, on se stal ministrem financí a vicepremiérem. Avšak namísto transparentního politického programu, který je pro něho nejvyšší čas představit (jestli už není pozdě), česká společnost vidí, že Babiš především dosazuje do státní správy své lidi; pod triviálními hesly o obecném zájmu uskutečňuje sledování pouze svých cílů. A to je další důvod, proč hnutí ztrácí - byť zatím „měkce“ a nenápadně - příznivce. Jakkoliv se totiž může zdát, že “stará politika” přestává být funkční, nadále platí „stará pravda“, že nejasně definované cíle vzbuzují nedůvěru a dovolují občanům se domnívat, že vše, co takový politický subjekt činí, dělá pouze proto, aby zvýšil své příjmy bez ohledu na občany

V politologii se začíná prosazovat termín Corporate Political Responsibility, politická odpovědnost firem. Tato odpovědnost musí být transparentní a politický aspekt veřejně formulovaný, tedy bez vytáček přiznaný a konkrétními firemními kroky neustále stvrzovaný. Kdyby se tohle povedlo a politikum se stalo součástí každé významné firmy, stoupl by i kredit politiky jako takové ve společnosti. Vlastně by se firmy přiznaly k tomu, že jsou součástí fungujícího státu, do něhož patříme všichni, kteří v dané zemi žijeme. Podnikatelé by tím přijali skutečnou politickou odpovědnost, protože každý podnikatel nakonec profituje na fungující obci, na právním státě, na bezpečnosti, na vzdělaných lidech, dobré dopravě či na kvalitní internetové dostupnosti.

Takzvaná governance má především dva úkoly: dohlížet na závazná pravidla v obci, a pečovat o kolektivní hodnoty, jako je třeba vzdělání. Stát za tyto věci nese odpovědnost, avšak historickým vývojem (například s nárůstem sociálního zabezpečení) začal být přetížen. Proto by přiznání a převzetí částečné odpovědnosti za tyto hodnoty a služby ze strany podnikatelů mohlo zvýšit jejich společenskou prestiž a zefektivnit fungování státu.

Bývalé striktní oddělení politiky, podnikání a společnosti zkrátka neodpovídá dnešní žité skutečnosti. Velcí podnikatelé totiž disponují historicky bezprecendetními finančními, komunikačními a vědomostními poznatky. Jak a zda je využívají pro blaho společenství nejen ve formě filantropie, to je velké politikum dneška. Zatím takto uvědomělých firem a takto zacílených podnikatelských kroků není příliš, nicméně existují. Kupříkladu proslulá značka Adidas prosazuje vstřícnější pracovní podmínky, než jí předepisují zákony, a daří se jí. Americký Microsoft spolupracuje s vládou na odhalování botnetů, které používají hackeři k napadání počítačů.

Jestliže se z podnikatelů stanou vůdčí osobnosti, které nereprezentují výhradně své finanční zájmy, nýbrž prokáží vysokou výkonnost i ve sledování veřejného zájmu, pak naše civilizace bude mít šanci přežít a může znovu nabýt inspirující sílu.

Něco ze světa sci-fi

Jenže aby se něco takového mohlo stát, zdůrazňuje již zmíněný německý politolog Johannes Bohnen, který zároveň funguje ve své berlínské poradenské firmě, musí se ve společnosti prosadit kultura otevřenosti. To například znamená: když podnikatel vstoupí do politiky, musí být jeho podnikatelské záměry i politický program jeho subjektu průhledné. Jen a právě takové chování by mohlo mít blahodárný efekt: všichni zúčastnění hráči na veřejném a politickém dění (včetně profesních organizací, odborů, církví atd.) pod tlakem této otevřenosti by byli nuceni veřejně více odkrývat své karty, přiznávat svoji barvu. Tím by se také oslabila moc lobbistického příšeří, které nečitelně manipuluje s částí veřejných financí.

A ještě něco by to přineslo: velcí podnikatelé by dali k dispozici společnosti své kompetence. V praxi by taková firma uvolnila své kapacity k tomu, aby mohla analyzovat, jak by která rámcová chystaná vládní rozhodnutí ovlivnila jejich byznys, aby se výsledky daly optimalizovat ku prospěchu všech zúčastněných. Takové zdůvěryhodnění politiky by zřejmě vedlo i k tomu, že by se o ni zajímalo více lidí a přicházelo by do veřejného prostoru více podnětů od občanů. Synergie probuzené společnosti s transparentními podnikateli by logicky vedla i k podpoře investigativní žurnalistiky, na které by měli politici i podnikatelé zájem a zvyšovala by prestiž médií. Ta by razantněji mohla odhalovat nekalé praktiky z přítmí. Navíc by miliardáři měli na chod společnosti přímější vliv, než když lijí své peníze do nadací, které podporují vzdálené a těžko kontrolovatelné projekty.

Tato změna zní - zvláště u nás - jako čirá sci-fi či idealistický blábol. Ale pokud veřejnost nebude pozorovat dobrou vůli a reálné kroky motivované alespoň dílčím přiblížením se k načrtnému ideálu, co se stane? Co nastane, pokud hnutí nebudou otevřeně hovořit o podnikatelských cílech svých zakladatelů a „majitelů“, pokud nebudou mít zřetelný politický program v zahraniční, hospodářské, bezpečnostní, energetické, zdravotní, důchodové, kulturní a jiných politikách, jak to vidíme dnes?

Buď společnost rezignuje na tyto hodnoty a možnosti a správa věcí veřejných se pozvolna přesune do poměrů, které už nebudou tím, co dnes rozumíme pod označením euroamerický civilizační okruh. Anebo ty či ony politické subjekty podnikatelů pozvolna vysublimují z politického kolbiště (což samozřejmě nevylučuje, že do politické arény vstoupí jiní podnikatelé s jinými hnutími).

A je tu ještě jeden aspekt, který nelze pominout, tím spíš v takovémhle textu, který vychází v deníku, jenž politickému podnikateli (Andreji Babišovi) patří. Pokud veřejnost ucítí a na konkrétních případech si ověří, že média, která politický podnikatel vlastní, svoji agendu přizpůsobují jeho zájmům, že prostě za něho „kopou“, bude to v důsledku znamenat politickou, potažmo pak i ekonomickou ztrátu pro daného podnikatele, protože význam, společenskou užitečnost svých médií tím marginalizuje. Synergie všech podnikatelových podniků, kam patří i média, vyvolává bumerangový efekt.

Psáno pro Lidové noviny

Blogeři abecedně

A Aktuálně.cz Blog · Atapana Mnislav Zelený B Baar Vladimír · Babka Michael · Balabán Miloš · Bartoníček Radek · Bartošek Jan · Bartošová Ela · Bavlšíková Adéla · Bečková Kateřina · Bednář Vojtěch · Bělobrádek Pavel · Beránek Jan · Berkovcová Jana · Bernard Josef · Berwid-Buquoy Jan · Bielinová Petra · Bína Jiří · Bízková Rut · Blaha Stanislav · Blažek Kamil · Bobek Miroslav · Boehmová Tereza · Brenna Yngvar · Bureš Radim · Bůžek Lukáš · Byčkov Semjon C Cerman Ivo · Cizinsky Ludvik Č Černoušek Štěpán · Česko Chytré · Čipera Erik · Čtenářův blog D David Jiří · Davis Magdalena · Dienstbier Jiří · Dlabajová Martina · Dolejš Jiří · Dostál Ondřej · Dudák Vladislav · Duka Dominik · Duong Nguyen Thi Thuy · Dvořák Jan · Dvořák Petr · Dvořáková Vladimíra E Elfmark František F Fafejtová Klára · Fajt Jiří · Fendrych Martin · Fiala Petr · Fibigerová Markéta · Fischer Pavel G Gálik Stanislav · Gargulák Karel · Geislerová Ester · Girsa Václav · Glanc Tomáš · Goláň Tomáš · Gregorová Markéta · Groman Martin H Hájek Jan · Hála Martin · Halík Tomáš · Hamáček Jan · Hampl Václav · Hamplová Jana · Hapala Jiří · Hasenkopf Pavel · Hastík František · Havel Petr · Heller Šimon · Herman Daniel · Heroldová Martina · Hilšer Marek · Hladík Petr · Hlaváček Petr · Hlubučková Andrea · Hnízdil Jan · Hokovský Radko · Holásková Kamila · Holmerová Iva · Honzák Radkin · Horáková Adéla · Horký Petr · Hořejš Nikola · Hořejší Václav · Hrabálek Alexandr · Hradilková Jana · Hrstka Filip · Hřib Zdeněk · Hubálková Pavla · Hubinger Václav · Hülle Tomáš · Hušek Radek · Hvížďala Karel CH Charanzová Dita · Chlup Radek · Chromý Heřman · Chýla Jiří · Chytil Ondřej J Janda Jakub · Janeček Karel · Janeček Vít · Janečková Tereza · Janyška Petr · Jelínková Michaela Mlíčková · Jourová Věra · Just Jiří · Just Vladimír K Kaláb Tomáš · Kania Ondřej · Karfík Filip · Karlický Josef · Klan Petr · Klepárník  Vít · Klíma Pavel · Klíma Vít · Klimeš David · Klusoň Jan · Kňapová Kateřina · Kocián Antonín · Kohoutová Růžena · Koch Paul Vincent · Kolaja Marcel · Kolářová Marie · Kolínská Petra · Kolovratník Martin · Konrádová Kateřina · Kopeček Lubomír · Kostlán František · Kotišová Miluš · Koudelka Zdeněk · Koutská Petra Schwarz · Kozák Kryštof · Krafl Martin · Krása Václav · Kraus Ivan · Kroupová Johana · Křeček Stanislav · Kubr Milan · Kučera Josef · Kučera Vladimír · Kučerová Karolína · Kuchař Jakub · Kuchař Jaroslav · Kukal Petr · Kupka Martin · Kuras Benjamin · Kutílek Petr · Kužílek Oldřich · Kyselý Ondřej L Laně Tomáš · Linhart Zbyněk · Lipavský Jan · Lipold Jan · Lomová Olga M Máca Roman · Mahdalová Eva · Máchalová Jana · Maláčová Jana · Málková Ivana · Marvanová Hana · Mašát Martin · Měska Jiří · Metelka Ladislav · Michálek Libor · Miller Robert · Minář Mikuláš · Minařík Petr · Mittner Jiří · Moore Markéta · Mrkvička Jan · Müller Zdeněk · Mundier Milan · Münich Daniel N Nacher Patrik · Nachtigallová Mariana Novotná · Návrat Petr · Navrátil Marek · Němec Václav · Nerudová Danuše · Nerušil Josef · Niedermayer Luděk · Nosková Věra · Nouzová Pavlína · Nováčková Jana · Novák Aleš · Novotný Martin · Novotný Vít · Nožička Josef O Obluk Karel · Ocelák Radek · Oláh Michal · Ouhel Tomáš · Oujezdská Marie · Outlý Jan P Pačes Václav · Palik Michal · Paroubek Jiří · Pavel Petr · Pavelka Zdenko · Payne Jan · Payne Petr Pazdera · Pehe Jiří · Peksa Mikuláš · Pelda Zdeněk · Petrák Milán · Petříček Tomáš · Petříčková Iva · Pfeffer Vladimír · Pfeiler Tomáš · Pícha Vladimír · Pilip Ivan · Pitek Daniel · Pixová Michaela · Plaček Jan · Podzimek Jan · Pohled zblízka · Polách Kamil · Polčák Stanislav · Potměšilová Hana · Pražskej blog · Prouza Tomáš R Rabas Přemysl · Rajmon David · Rakušan Vít · Ráž Roman · Redakce Aktuálně.cz  · Reiner Martin · Richterová Olga · Robejšek Petr · Ruščák Andrej · Rydzyk Pavel · Rychlík Jan Ř Řebíková Barbora · Řeháčková Karolína Avivi · Říha Miloš · Řízek Tomáš S Sedlák Martin · Seitlová Jitka · Schneider Ondřej · Schwarzenberg Karel · Sirový Michal · Skalíková Lucie · Skuhrovec Jiří · Sládek Jan · Sláma Bohumil · Slavíček Jan · Slejška Zdeněk · Slimáková Margit · Smoljak David · Smutný Pavel · Sobíšek Pavel · Sokačová Linda · Soukal Josef · Soukup Ondřej · Sportbar · Staněk Antonín · Stanoev Martin · Stehlík Michal · Stehlíková Džamila · Stránský Martin Jan · Strmiska Jan · Stulík David · Svárovský Martin · Svoboda Cyril · Svoboda Jiří · Svoboda Pavel · Sýkora Filip · Syrovátka Jonáš Š Šebek Tomáš · Šefrnová Tereza · Šimáček Martin · Šimková Karolína · Šindelář Pavel · Šípová Adéla · Šlechtová Karla · Šmíd Milan · Šojdrová Michaela · Šoltés Michal · Špalková Veronika Krátká · Špinka Filip · Špok Dalibor · Šteffl Ondřej · Štěpán Martin · Štěpánek Pavel · Štern Ivan · Štern Jan · Štětka Václav · Štrobl Daniel T T. Tereza · Táborský Adam · Tejkalová N. Alice · Telička Pavel · Titěrová Kristýna · Tolasz Radim · Tománek Jan · Tomčiak Boris · Tomek Prokop · Tomský Alexander · Trantina Pavel · Tůma Petr · Turek Jan U Uhl Petr · Urban Jan V Vacková Pavla · Václav Petr · Vaculík Jan · Vácha Marek · Valdrová Jana · Vančurová Martina · Vavruška Dalibor · Věchet Martin Geronimo · Vendlová Veronika · Vhrsti · Vích Tomáš · Vlach Robert · Vodrážka Mirek · Vojtěch Adam · Vojtková Michaela Trtíková · Vostrá Denisa · Výborný Marek · Vyskočil František W Walek Czeslaw · Wichterle Kamil · Wirthová Jitka · Witassek Libor Z Zádrapa Lukáš · Zajíček Zdeněk · Zaorálek Lubomír · Závodský Ondřej · Zelený Milan · Zeman Václav · Zima Tomáš · Zlatuška Jiří · Zouzalík Marek Ž Žák Miroslav · Žák Václav · Žantovský Michael · Žantovský Petr Ostatní Dlouhodobě neaktivní blogy