V posledních dnech jsme zažili teroristické či přesněji vražedné útoky v Nice, v německém vlaku u Würzburgu, v Praze, v Mnichově, v bavorském Ansbachu a v Reutlingenu. Ve všech případech je podnikli jednotlivci. A vyloučíme-li z toho český případ ženy, která byla těsně před svým činem propuštěna z psychiatrické léčebny, v ostatních případech pachatelé pocházeli kromě střelce z Mnichova z muslimské komunity.

Otázka, kterou si nejčastěji psychologové a kriminalisté v takovém případě pokládají, zní: Jak se z člověka stane terorista. Jediná odpověď na které se všichni shodnou, zní: Teroristou se člověk nerodí. Ve všech těchto případech lze v jejich anamnéze najít bolestné zážitky v dětství, problémovou pubertu a konfliktní prostředí, v kterém se pohybovali a neschopnost se se svou situací vyrovnat.

Vedoucí psychologického centra v Curychu Frank Urbaniok tvrdí, že každý terorista má vlastní koncept, který legitimuje jeho čin a nedá se zdůvodnit žádnou univerzální logikou. Terorista si vytvoří sám svůj jedinečný obraz světa, který ho obklopuje. Ale ten obraz si vytváří dlouho souběžně s tím, že se v něm vytvoří filtr, který jeho obraz světa odděluje od skutečného světa. Proto se dokáže celou dobu chovat nenápadně, vést úplně normální život v prostředí lidí, které smrtelně nenávidí. Tomu by odpovídal křik atentátníka z Mnichova: Sedm let jste mě šikanovali. Podle policie se léčil s depresí a byl zřejmě motivován činem Anderse Breivika.

Günther Amsberger z vídeňské university v takovém případě hovoří o deficitu identity. Emocionální nedostatečnost a potlačená individualizace mladého muže vede k identifikační díře, kterou se pak snaží vyplnit velkým činem. A takový člověk je samozřejmě náchylný přijmout vizi, kterou mu nějaká organizace, jako je tzv. Islámský stát, nabídne. Tak by mohla znít i anamnéza Syřana, který se odpálil v Ansbachu.

Americký antropolog Scott Atran říká, že islámští teroristé jsou většinou mladí lidé, kteří se nacházejí v krizových situacích: nemohou najít práci, kamarády, přítelkyni a cítí se ekonomicky, sociálně a politicky marginalizovaní. Podle tohoto psychologa všichni tito lidé hledají pevná přátelství, chybí jim uznání a smysl života, a proto podléhají snadno výkladu tzv. Islámského státu, který tvrdí, že Západ ohrožuje muslimy a džihád je tou jedinou cestou jak se zbavit jednou provždy globální nespravedlnosti. Tento vzkaz je tak jednoduchý, dodává Atran, že mu rozumí frustrovaní muslimové na celém světě.

Spouštěcí mechanismus však bývá u teroristů různý, ale většinou se jedná o dlouhodobě připravovaný čin, jak ukázalo i šetření případu v Nice, a rozpoznatelný je zblízka jen pro znalce: Tento jednatřicetiletý muž posledních pár dní před útokem přestal pít alkohol a víckrát než jindy zmiňoval tzv. Islámský stát.

(Psáno pro ČRo Plus)