Co bude s Českými centry?
Protože historie se opakuje, to jediné, co po nás zbude, je umění, říkají filozofové, a proto například každý francouzský prezident se snažil po sobě zanechat výraznou stopu v architektuře.
Pompidou Center, knihovna a pyramidy před Louvrem zbyly po Mitterrandovi, a dokonce i po Chiracovi najdeme etno muzeum u Seiny. Konec konců i na Karla IV. se nejvíc vzpomíná kvůli tomu, že postavil most a založil univerzitu. Jinak většinou po politicích zbyde jen odstaveček v encyklopedii.
Zeptá-li se člověk trochu dál od našich hranic na Českou republiku, vyjmenuje dotázaný jen pár sportovců: Zátopka, Čáslavskou, Navrátilovou, či umělců jako jsou Kundera, Hrabal a Forman. Z politiků si pamatují většinou jen Masaryka a Havla. A právě kvůli propagaci kultury byla bývalá Kulturní a informační střediska přeměněna na Česká centra a rozšířena o státy západní Evropy, USA a Asie.
Napodobili jsme tak osvědčený model organizací, jako jsou Goethe Institut, Institut Cervantes, Institut francais atd. V současné době naše síť má 22 poboček ve 20 zemích na třech kontinentech. Bez těchto institucí by v cizině umělci neměli tolik výstav, ani projekcí filmů, ani většinu účastí na festivalech, ani prezentace knih, ani by nikdo tak často nepřipomínal české dějiny a naše osobnosti. Teoreticky by jejich práci mělo dělat asi Ministerstvo kultury, praxe ale vypadá tak, že jestliže v nějaké evropské zemi místní České centrum ročně podpoří dejme tomu 150 projektů, ministerstvo kultury jen čtyři, pět, a částečně výjezdy spisovatelů.
Jenže, celkem bez povšimnutí široké veřejnosti a hlubší veřejné diskusi na počátku července jmenoval ministr zahraničí Lubomír Zaorálek bez výběrového řízení generálním ředitelem Českých center Jana Závěšického. Tato personální změna, jak stojí v oficiální informaci, by měla vést nejen k užší spolupráci mezi centry a zastupitelskými úřady, ale i k jejímu posílení s ostatními resortními organizacemi, jako je např. CzechTourism či CzechTrade. Vedle kultury by měla Česká centra pod vedením nového šéfa rozvinout spolupráci se soukromým sektorem a propagovat vědu, gastronomii, lázeňství, techniku a inovace.
Problém je však, viděno z dálky, v tom, že zatímco na kulturu má každá pobočka rozpočet ve výši přibližně jednoho milionu korun ročně, organizace, kterým by najednou měla centra konkurovat rozšířeným sortimentem, jako jsou Czechturism a CzechTrade, mají mnohonásobně větší rozpočty, takže jediný sektor, který by přišel po této reorganizaci zkrátka, by byla kultura: tedy právě ta oblast, která nás zatím nejefektivněji v zahraničí reprezentuje, kulturu propaguje a udržuje o nás širší povědomí.
Je s podivem, že se takhle chová zrovna sociálnědemokratická vláda, protože to tradičně vždy byla právě evropská levice, která kulturu podporovala a najednou budí podezření, že se snaží postupně centra zlikvidovat.
(Psáno pro ČRo Plus)
Pompidou Center, knihovna a pyramidy před Louvrem zbyly po Mitterrandovi, a dokonce i po Chiracovi najdeme etno muzeum u Seiny. Konec konců i na Karla IV. se nejvíc vzpomíná kvůli tomu, že postavil most a založil univerzitu. Jinak většinou po politicích zbyde jen odstaveček v encyklopedii.
Zeptá-li se člověk trochu dál od našich hranic na Českou republiku, vyjmenuje dotázaný jen pár sportovců: Zátopka, Čáslavskou, Navrátilovou, či umělců jako jsou Kundera, Hrabal a Forman. Z politiků si pamatují většinou jen Masaryka a Havla. A právě kvůli propagaci kultury byla bývalá Kulturní a informační střediska přeměněna na Česká centra a rozšířena o státy západní Evropy, USA a Asie.
Napodobili jsme tak osvědčený model organizací, jako jsou Goethe Institut, Institut Cervantes, Institut francais atd. V současné době naše síť má 22 poboček ve 20 zemích na třech kontinentech. Bez těchto institucí by v cizině umělci neměli tolik výstav, ani projekcí filmů, ani většinu účastí na festivalech, ani prezentace knih, ani by nikdo tak často nepřipomínal české dějiny a naše osobnosti. Teoreticky by jejich práci mělo dělat asi Ministerstvo kultury, praxe ale vypadá tak, že jestliže v nějaké evropské zemi místní České centrum ročně podpoří dejme tomu 150 projektů, ministerstvo kultury jen čtyři, pět, a částečně výjezdy spisovatelů.
Jenže, celkem bez povšimnutí široké veřejnosti a hlubší veřejné diskusi na počátku července jmenoval ministr zahraničí Lubomír Zaorálek bez výběrového řízení generálním ředitelem Českých center Jana Závěšického. Tato personální změna, jak stojí v oficiální informaci, by měla vést nejen k užší spolupráci mezi centry a zastupitelskými úřady, ale i k jejímu posílení s ostatními resortními organizacemi, jako je např. CzechTourism či CzechTrade. Vedle kultury by měla Česká centra pod vedením nového šéfa rozvinout spolupráci se soukromým sektorem a propagovat vědu, gastronomii, lázeňství, techniku a inovace.
Problém je však, viděno z dálky, v tom, že zatímco na kulturu má každá pobočka rozpočet ve výši přibližně jednoho milionu korun ročně, organizace, kterým by najednou měla centra konkurovat rozšířeným sortimentem, jako jsou Czechturism a CzechTrade, mají mnohonásobně větší rozpočty, takže jediný sektor, který by přišel po této reorganizaci zkrátka, by byla kultura: tedy právě ta oblast, která nás zatím nejefektivněji v zahraničí reprezentuje, kulturu propaguje a udržuje o nás širší povědomí.
Je s podivem, že se takhle chová zrovna sociálnědemokratická vláda, protože to tradičně vždy byla právě evropská levice, která kulturu podporovala a najednou budí podezření, že se snaží postupně centra zlikvidovat.
(Psáno pro ČRo Plus)