Záludná novela zákona o ČT a ČRo

31. 01. 2017 | 14:07
Přečteno 3062 krát
V Poslanecké sněmovně se nachází návrh novel zákonů o České televizi a Českém rozhlasu. Počítá s novým způsobem volby členů Rady ČT a Rady ČRo. Tvůrci se odvolávají na německý či přesněji bavorský model, ale jejich návrh je v mnohém nekonkrétní, nejednoznačný či rozporuplný.

Média veřejné služby či veřejnoprávní média mají předobraz v proměně British Broadcasting Company na British Broadcasting Corporation, která od 1. ledna 1927 získala statut veřejné korporace, což jí zajišťovalo nezávislost na státní administrativě i na byznysu. BBC dodnes funguje na základě Charty, tj. zakládací listiny, což je soubor pravidel závazných pro zaměstnance i spolupracovníky. Projekt prosadil tehdejší šéfredaktor John Reith, který za to byl později povýšen do šlechtického stavu.

Po zkušenosti s Hitlerem a Stalinem po druhé světové válce nejprve Spolková německá republika, a později i ostatní demokratické státy Evropy, opouštěly model státního vlastnictví rozhlasů a televizí. Zásadní změnu přinesl vývoj v oblasti telekomunikací a elektroniky v 70. letech. Otevření pásma FM pro rozhlasové stanice a rozvoj satelitního a kabelového vysílání televize vytvořily prostor pro přechod na duální systém, který umožnil vznik soukromého vysílání i stanic veřejné služby.

Co doporučuje Evropa


V roce 2007 Evropská vysílací unie, EBU, definovala legislativní rámec veřejnoprávnosti takto: „Veřejnost je nejen příjemcem vysílání veřejné služby a jeho plátcem, ale také jeho kontrolorem. Co taková kontrola veřejnosti znamená? Zástupci veřejnosti by měli mít možnost zjišťovat, zda organizace veřejnoprávního vysílání skutečně naplňuje své poslání veřejné služby tím nejlepším možným způsobem.“

Ve staré Evropě existují dva modely této kontroly: „Podle prvního jsou konkrétní instituce a skupiny občanské společnosti zmocněny delegovat podle vlastního uvážení do rady své zástupce na pevně stanovené období. Za takové instituce a skupiny lze považovat církve, univerzity, divadla, spisovatele, novináře, hudebníky, zemědělce, ženy, mladé lidi, sportovní svazy, ekology, zaměstnavatele, odbory atd. Podle druhého modelu je stanovený počet členů a členek jmenováno Parlamentem nebo několika ústavními institucemi (např. třetina Parlamentem, třetina vládou, třetina prezidentem). Jelikož členové a členky rady mají reprezentovat zájmy občanské společnosti, je třeba věnovat velké úsilí tomu, aby ve skutečnosti nereprezentovali politické perspektivy a zájmy těch, kdo je jmenovali,“ komentoval návrh vedoucí právního oddělení EBU.

U nás ovšem i po novelách z let 2001 a 2005 de facto platí třetí, tzv. parlamentní model, protože rozhodující roli při jmenování mají výhradně poslanci.

Rady veřejnoprávních institucí mají tři úkoly: jmenovat generálního ředitele či intendanta, sledovat, zda vysílací organizace plní zákonné povinnosti, a jmenovat správní radu.

V roce 1996 Výbor ministrů Rady Evropy přijal Doporučení o zárukách nezávislosti veřejné služby, kde mimo jiné stojí, že členové rad nesmí „přímo ani nepřímo vykonávat funkce, dostávat platby nebo mít zájmy v podnicích nebo v jiných organizacích v oblasti masových médií nebo v oblastech souvisejících s masovými médii v situacích, kdy by to vedlo ke konfliktu zájmů s jejich funkcemi v rámci dozorčího orgánu.“

V roce 2008 Parlamentní shromáždění Rady Evropy uvedlo: „Veřejnoprávní vysílatelé musí být chráněni před politickým vměšováním do svého každodenního rozhodování a do své redakční práce. Vrcholné řídící funkce by neměli zastávat lidé se zjevným napojením na politickou stranu.“

Německý model

V Německu je situace o to složitější, že každá ze šestnácti spolkových zemí má vlastní vysílací zákon, ale zase v jiném směru od roku 2013 jednodušší: příspěvek na vysílání musí platit každá domácnost a jeho výška se určuje podle nárůstu spotřebního koše, takže parlament nemůže média vydírat nezvýšením poplatku, jako je tomu u nás.

Do rad mají právo nominovat v některých spolkových zemích své zástupce parlamentní politické strany i vláda. Počet členů vysílacích rad se liší: 47 členů má Westdeutscher Rundfunk nebo 77 členů televizní rada druhého celostátního programu ZDF. Správní rady jsou mnohem menší. Zástupci vládních orgánů jsou vždy v menšině.

Míra, v jaké se o pravomoci dělí rozhlasové a televizní rady s radami správními, se liší, nicméně v zásadě platí, že rozhlasové a televizní rady vždy schvalují to, co správní rady vykonávají (např. smlouvy s managementem, schválení rozpočtu, uzávěrek, výročních zpráv). Správní rada je tedy mezičlánkem mezi zástupci veřejnosti (vysílacími radami složenými z laiků), kteří mají svá práva ve věci základních programových otázek, a mezi odborným řízením instituce generálním ředitelem či intendantem a jeho spolupracovníky. Rady se scházejí čtyřikrát až osmkrát ročně. Správní rady se většinou scházejí častěji: jednou za měsíc či za dva měsíce.

Zárukou nezávislosti konání a rozhodování členů vysílacích a správních rad je nemožnost jejich odvolání jako celku, a z jiných důvodů, než výslovně uvádí zákon. Pokud nedojde v jejich životě ke konfliktu zájmů, neslučitelnosti funkce s jinými obchodními či politickými aktivitami, anebo ke ztrátě schopnosti vykonávat veřejnou funkci (trestní stíhání, nemoc), nemusejí se členové vysílací rady obávat, že je někdo z funkce odvolá.

Jak se to má v Bavorsku

A nyní se tedy konkrétněji podívejme, jak to v této věci vyhlíží v Bavorsku, na něž se autoři tuzemské novely odvolávají.

Tamější Rundfunkrat BR (rozhlasová a televizní rada) má 47 členů, s funkčním obdobím pěti let. Tvoři ji:

1. dvanáct zástupců zemského sněmu, které sněm určuje podle poměru sil stran v něm zastoupených, a ostatních organizovaných skupin voličů podle metody Sainte-Lagu./Schepers; každá ze stran ostatních organizovaných skupin voličů dává k dispozici nejméně jednoho zástupce;
2. jeden zástupce zemské vlády;
3. po jednom zástupci katolické a evangelické církve a izraelitských kulturních obcí;
4. po jednom zástupci odborů, Bavorského zemědělského svazu, Průmyslové a obchodní komory a Řemeslnické komory;
5. po jednom zástupci Bavorského sněmu měst, Bavorského sněmu okresů a Bavorského sněmu obcí;
6. jeden zástupce Svazu vyhnanců, zemský svaz Bavorsko;
7. pět žen, z nich jmenuje po jedné zástupkyni: odbory, Zemědělský svaz, katolické a evangelické ženské organizace a Bavorský zemský sportovní svaz;
8. jeden zástupce Bavorského kruhu mládeže;
9. jeden zástupce Bavorského zemského sportovního svazu;
10. po jednom zástupci organizace spisovatelů, hudebních skladatelů a hudebníků,
11. jeden zástupce ředitelství Bavorského státního divadla a jeden zástupce vedení Bavorských činoherních divadel;
12. po jednom zástupci Bavorského svazu žurnalistů a Bavorského svazu vydavatelů novin,
13. jeden zástupce bavorských vysokých škol,
14. po jednom zástupci učitelských svazů, rodičovských sdružení a organizací pro vzdělávání dospělých,
15. jeden zástupce Bavorského sněmu domoviny,
16. jeden zástupce Svazů pro rodinu,
17. jeden zástupce Sdružení bavorského průmyslu,
18. jeden zástupce Svazu ochrany přírody v Bavorsku,
19. jeden zástupce Svazu svobodných povolání.

Vysílající organizace mají dbát na rovnoměrné zastoupení žen a mužů.

Rundfunkrat BR má čtyři výbory: výbor pro základní otázky a provoz, dále rozhlasový výbor, televizní výbor a výbor pro hospodářství a finance. Rundfunkrat BR volí intendanta a schvaluje mu náměstky, programového ředitele, správního ředitele, technického ředitele, vedoucího právního oddělení a šéfy pěti hlavních oddělení. Schází se nejméně jednou za čtvrt roku, nebo na žádost třetiny členů. Zasedání jsou veřejná, veřejnost může být vyloučena, zvláště při projednávání personálních otázek. Pokud to třetina členů vyžaduje, musí se dostavit na jednání intendant. Členství je čestné, existuje jen nárok na náhradu výdajů.

Verwaltungsrat BR (správní rada) má šest členů a tvoří ji: předseda zemského sněmu, prezident Správního soudního dvora a čtyři členy volí Rundfunkrat BR a ti nesmějí být členy vlády ani poslanci. Předsedou Verwaltungsrat BR je předseda bavorského zemského sněmu, místopředseda je volen ze čtyř „nevládních“ členů. Verwaltungsrat BR se schází nejméně jednou za měsíc, usnášení je schopen při čtyřech členech, při rovnosti hlasů rozhoduje hlas předsedy. Funkce je neplacená, hradí se pouze náhrady výdajů spojených s funkcí (tak je tomu ve všech spolkových zemích).

Česká cesta

Pro zjednodušení se tu zabývejme dále pouze novelou zákona o ČT, a to ještě jen několika jejími aspekty.

První a zcela markantní rozdíl je již v počtu členů rady, i když počet obyvatelstva je podobný: Bavorsko má přes 12 milionů a Česká republika přes 10 milionů obyvatel. Německý zákon uvádí číslo 47 radních, naše novela o počtu vůbec nehovoří, v návrhu je uvedeno 22 organizací, které by měly poslat nominanty a ti budou doplněny radními z politických stran či hnutí. Německý model však určuje výběr zástupců politických subjektů podle poměru sil metodou Sainte-Lagu¨e/ Schepers i jejich počet 12, náš model dává možnost zastoupení všem subjektům stejnou, i když budou mít ve sněmovně jen jednoho poslance.

Již z obou přístupů a neujasněného zdejšího konečného počtu je zřejmé, že s 22 nepolitickými radními lze snáze manipulovat než se 47 a při extenzivním výkladu i Radu ČT libovolně rozšiřovat či snižovat. 22 organizací, které byly vybrány bez zřetelného klíče, také nemůže zastupovat skutečné zájmy nejrůznějších sociálních skupin obyvatelstva, což je i v rozporu s § 4 novely. Navíc plný tucet organizací z uvedených 22 má smluvní vztahy s ČT, což je v rozporu s doporučením Výboru ministrů Rady Evropy z roku 1996 i s § 5 a článkem 2 této novely, protože zastupují zájmy skupiny, která s televizí spolupracuje, a nikoliv výlučně zájmy občanů, jak to určuje zákon. Takovýto stav by umožňoval proměnit zasedání Rady ČT, která má hlavně dbát na dodržování zákona o ČT, na boje o prosazování skupinových profesních zájmů. Za zvláštní debatu by stálo i to, jestli má Rada ČT projednávat stížnosti na ředitele: ten primárně odpovídá za dodržování zákona o ČT a to Rada ČT skutečně kontroluje, ostatní stížnosti by měla řešit sama ČT, jako je to v BR a i ostatních televizích veřejné služby.

Problematický je i způsob volby Správní rady ČT. Německý model Verwaltungsrat BR ze šesti jejích členů přesně vyjmenovává dva důležité nominanty; ti by u nás odpovídali zřejmě předsedovi Senátu, který by byl předsedou Správní rady ČT, a předsedovi Správního soudu; ostatní navrhuje Rada ČT. Německý model zdůrazňuje vysokou erudici, kvalifikaci a obecný respekt členů, český model nechává volbu Správní rady ČT výhradně na Radě ČT a bez dalšího propůjčuje jí kompetence zásadního významu, aniž je přesně vymezuje, a to přesto, že právní včetně hmotné odpovědnosti má za rozhodnutí generální ředitel. V Německu jsou funkce ve Správní radě BR servisní a čestné, u nás mají být placené a navíc je Rada BR nadřízeným orgánem Správní rady BR. Radní ČT však podle nové úpravy zákona nárok na odměnu překvapivě nemají a v mnoha kompetencích by Správní rada ČT stála nad Radou ČT.

Německý, či konkrétněji bavorský model je tak zde postaven na hlavu: Správní rada ČT není servisním orgánem ředitele a Rady ČT, nýbrž ředitel a jeho sekretariát by pak mohl sloužit jako servisní orgán Správní rady ČT. Podle tuzemské novely jmenuje a odvolává radní jen předseda Senátu, v Německu způsobilost radních kontroluje parlament a také je jmenuje: odvolat je může pouze kvůli střetu zájmů, trestnímu stíhání či nemoci, což platí rovněž i o generálním řediteli či intendantovi, kterého volí a odvolává Rada BR. U nás je zdůvodnění odvolání velice nekonkrétní. U člena Rady ČT se zákon zmiňuje o neúčasti na zasedání bez závažných důvodů a řádném neplnění povinností, za což se schová cokoliv. Člena Správní rady ČT odvolává Rada ČT, ale není uvedeno kvůli čemu. A Správní rada ČT navrhuje i odvolání ředitele za zásadní porušení povinností, což je opět gumová formulace. Nikdo z uvedených se však proti rozhodnutí nemůže odvolat. V Německu má intendant právo se proti takovému rozhodnutí odvolat k rozhodčímu soudu, který by podle německého modelu musel u nás ustavit nejspíš předseda Nejvyššího soudu z pěti soudců. A tak bychom mohli pokračovat…

Zkrátka: čeští předkladatelé si z bavorského modelu vypůjčili pouze formu a smysl a obsah jim unikl, protože ani pravomoci odvolání nemají definované materiální důvody. Přijetí novely zákona o ČT a ČRo by způsobilo jen další bezbřehé diskuse ve veřejném prostoru a odvedlo by pozornost od toho zásadního: od obsahu zpravodajství, publicistiky a hrané tvorby.

Napsáno pro Orientaci LN, nekrácená verze.

Komentáře

Aktuálně.cz má zájem poskytovat prostor jen korektně a slušně vedené debatě. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se zároveň zavazujete dodržovat Kodex diskutujících. V opačném případě se vystavujete riziku, že příspěvek administrátor odstraní z diskuse na Aktuálně.cz. Při opakovaném porušení kodexu Vám administrátor může zablokovat možnost přispívat do diskusí na Aktuálně.cz. Přejeme Vám zajímavou a inspirativní výměnu názorů. Redakce Aktuálně.cz.

Blogeři abecedně

A Almer Tomáš · Atapana Mnislav Zelený B Balabán Miloš · Bartoš Ivan · Bartošová Ela · Bečková Kateřina · Bělobrádek Pavel · Benda Jan · Beránek Jan · Berwid-Buquoy Jan · Bielinová Petra · Bína Jiří · Bízková Rut · Bobek Miroslav · Boučková Tereza C Cimburek Ludvík Č Černoušek Štěpán · Černý Jan · Čipera Erik · Čtenářův blog D David Jiří · Dienstbier Jiří · Dolejš Jiří · Drobek Aleš · Duka Dominik · Duong Nguyen Thi Thuy · Dvořáková Vladimíra F Farský Jan · Fendrych Martin · Feri Dominik · Fiala Petr G Gazdík Petr H Hamáček Jan · Hampl Václav · Hamplová Jana · Hasenkopf Pavel · Havel Petr · Havlík Petr · Heger Leoš · Heller Šimon · Herman Daniel · Hilšer Marek · Hlaváček Petr · Hnízdil Jan · Hokovský Radko · Holomek Karel · Honzák Radkin · Horký Petr · Hořejš Nikola · Hořejší Václav · Hovorka Jiří · Hradilková Jana · Hrstka Filip · Hubinger Václav · Hudeček Tomáš · Hülle Tomáš · Hvížďala Karel CH Chromý Heřman · Chýla Jiří J Janečková Tereza · Janyška Petr · Jarolímek Martin · Just Jiří · Just Vladimír K Kania Ondřej · Keményová Zuzana · Klan Petr · Klepárník  Vít · Klíma Vít · Klimeš David · Kněžourková Tereza · Kolínská Petra · Komárek Michal · Kopecký Pavel · Kostkan Tomáš · Kostlán František · Kotišová Miluš · Koudelka Zdeněk · Kozák Kryštof · Krafl Martin · Králíková Eva · Krása Václav · Kraus Ivan · Krištof Roman · Kroppová Alexandra · Křeček Stanislav · Kubr Milan · Kučera Vladimír · Kuchař Jaroslav · Kuras Benjamin · Kutílek Petr · Kužílek Oldřich · Kyselý Ondřej L Lalák Adam · Laně Tomáš · Líbal Vladimír · Linhart Zbyněk · Lipavský Jan · Lipold Jan · Lomová Olga · Ludvík Miloslav M Mahdalová Eva · Marksová-Tominová Michaela · Mašát Martin · Metelka Ladislav · Mihovičová Jana · Michálek Libor · Miller Robert · Minařík Petr · Müller Zdeněk · Münich Daniel N Navrátil Vojtěch · Němec Václav O Oláh Michal · Ondráčková Radka · Outlý Jan P Palik Michal · Paroubek Jiří · Payne Jan · Payne Petr Pazdera · Pehe Jiří · Pelda Zdeněk · Penc Stanislav · Petrák Milán · Pikora Vladimír · Pixová Michaela · Pohled zblízka · Pokorný Zdeněk · Pražskej blog · Prouza Tomáš · Přibyl Stanislav R Rabas Přemysl · Rath David · Redakce Aktuálně.cz  · Ripka Štěpán · Robejšek Petr · Růžička Michal · Rychlík Jan Ř Řízek Tomáš S Sedlák Martin · Seitlová Jitka · Schwarzenberg Karel · Skořepa Michal · Skuhrovec Jiří · Sláma Bohumil · Slimáková Margit · Sobotka Bohuslav · Sokačová Linda · Sportbar · Stanoev Martin · Stehlík Michal · Stehlíková Džamila · Stejskal Libor · Stránský Martin Jan · Svoboda Cyril · Svoboda Jiří · Svoboda Pavel · Syková Eva Š Šefrnová Tereza · Šilerová Jana · Šimáček Martin · Šimková Karolína · Škop Michal · Šlechtová Karla · Šmíd Milan · Šoltés Michal · Špok Dalibor · Štádler Petr · Šteffl Ondřej · Štěch Milan · Štern Ivan · Štern Jan · Štrobl Daniel · Šumbera Filip · Švejnar Jan T Tolasz Radim · Tomášek Pavel · Tomčiak Boris · Tomský Alexander · Tožička Tomáš · Turek Jan · Tvrdoň Jan U Uhl Petr · Urban Jan V Vaculík Jan · Vácha Marek · Vendlová Veronika · Vhrsti · Vileta Petr · Vlach Robert · Vlk Miloslav · Vodrážka Mirek W Wagenknecht Lukáš · Wheeler Adrian · Wichterle Kamil · Wollner Marek Z Zahradil Jan · Zahumenský David · Zaorálek Lubomír · Závodský Ondřej · Zelený Milan · Zeman Václav · Zlatuška Jiří · Znoj Milan Ž Žák Miroslav · Žák Václav Ostatní Dlouhodobě neaktivní blogy